Nejsem hrdinka

Kapitola 8

Nebýt neuvěřitelné bolesti kvůli posedu, Sally si jízdu užívala. Nocte s ní mířil do lesa, ale tentokrát to byla spíše procházka růžovým sadem než přehnaně spěšný běh s pocitem, že v nejbližší chvíle jí bude odtržena ruka od těla, takže si místo mohla prohlédnout pořádně. 

Mezi stromy vykukovalo slunce, jako by pro něj koruny stromů byly jedinou překážkou, která mu bránila ve spálení života na hromádku popela, aby se o zbytek postaral vítr. Atmosféra lesa se blížila línému nedělnímu odpoledni poté, co jste již vypili svůj čaj s mlékem (,první mléko, poté čaj,' vzpomněla si Sally na své britské způsoby) a dojedli všechny koblihy v míse, zatímco se ve vašem mozku právě s tímto pečivem odehrávala dramatická koblihovaná. Sally zavřela oči a vdechla přímo pohádkovou vůni lesa.
,,Kdybych fetovala, tak bych čuchala mech," pronesla si Sally pro sebe a Nocte se znenadání zastavil. Podívala se na něj, v očích napsanou otázku: proč? Kůň k ní otočil hlavu a Sally mohla přísahat, že se začal usmívat.
,,Nocte, nechci být nezdvořilá, nebo něco, ale se zastávkami se k 'jeho veličenstvu' dostaneme až zítra, když budeme mít štěstí. Já bych pokračovala," řekla Sally koni a okamžitě jí došlo, jak šíleně zněla.
,Jedu na misi, kde absolutně netuším co dělat, vlastně tam ani nechci a právě jsem hovořila s usmívajícím se koněm. Asi mi ruplo v bedně,' povzdychla si a zapsala si to na svůj imaginární seznam: Proč zajít za psychologem.
Slunce se znovu prodralo skrz listí a paprsky ji pohladilo po tváři. Sally si vzpomněla na slunečné letní dny, které ona trávila na obrovském stromě před oknem jejího a Barthova pokoje, zatímco Barth byl dole a bravurně zakrýval existenci své sestry na zakázané rostlině knihou na klíně, kterou stíhal číst a komentovat s humorem každého patnáctiletého chlapce. Vždy se na onom ořešáku cítila, jako kdyby letěla, byla někde úplně jinde, jen se svým bratrem, který však tentokrát nebyl připoutaný k vozíčku, ale letěl s ní.
,Kde teď Barth asi je?'
Na tváři se objevila drobná osamocená slza. Samotná jako dívka, která ji omylem vypustila.
,Jak se daří Paige?'
Průvod depresivních myšlenek se nedal zastavit. Na Sally plně dolehla informace, že se odtud v nejbližší době nedostane a i přes krásu země, tu je absolutně sama. Jako první sněženka, v sice krásné krajině, ale zatím samotná. Jenže Sally měla pocit, že ona samotnou květinou zůstane.
Nocte se znovu zastavil a pohlédl na svoji jezdkyni.
Co to s ní u všech hrdinských problémů, kterým nikdo nevěnuje pozornost, protože hrdinové by problémy mít neměli, je?
Hrdinů znal mnoho, ale žádný nebyl jako tahle.
Například, všichni byli muži. Věděli jak správně jezdit a... všem se dryády stranily jako dívky dietě. Vzhledem k tomu, že to nebylo ani celých deset sekund, co viděl rozesmátou vílí tvářičku, ani tento hrdinský požadavek nebyl dodržen.
Nocte měl jednu velmi nepříjemnou vlastnost. Ne, nebyl to jeho až zvířecí humor, ale lechtivost. Byl jediný kůň ve stáji, který byl extrémně lechtivý. A právě tato droboučká nepříjemnost se projevila, když na svém krku z pravé strany pocítil droboučkou kapičku, která mu po něm bolestivě dlouho sklouzala.
,Klid, nesměj se,' promlouval kůň k sobě a zběsile škubal ušima.
,,Jsi v pořádku, Nocte?" strachovala se jeho jezdkyně 'hrdinka' Sally. Byl kůň, koně neodpovídají a tak mlčel. I kdyby byl někomu teď darován, nikdo by se mu na zuby nepodíval. Pokračoval ve svém pohodovém kroku, jakým se pohybovali hosté zámku po zahradě po královském obědě. Pak Sally udělala něco, co by žádný jezdec při smyslech za žádných okolností neprovedl; naklonila se dopředu, aby se ujistila, že jejímu zvířecímu dopravnímu prostředku nic není. Ke štěstí obou se jí přitom podařilo setřít lechtající slzu a Nocte tak mohl naprosto bez výčitek nečekaně zastavit a hodit Sally do sedla.
,,Au!" sykla (což správný hrdina nedělal, jelikož to byl projev slabosti).

Netrvalo to dlouho a Nocte se Sally stanuli před snad jedinou prázdnou mýtinou s temným průchodem do jeskyně v kopci, který byl očividně vytvořený uměle. V normálně živém lese se to najednou zdálo být pouští s hladovými supy na obloze. Zde byla plně odhalena, jelikož i stromy se umělé jeskyni vyhýbaly v kruhu, který v Sally vzbuzoval pocit, že kdo jednou do něj vejde, již se nevrátí. Nocte se k ní znovu otočil a usmál se. Tedy udělal něco takového, Sally si stále nebyla jista, jestli to může jako úsměv považovat, když to je kůň.
,A teď slézt,' pomyslela si odevzdaně Sally a v hlavě se jí rozvinuly katastrofické scénáře, co se může stát  (jeden z nich zahrnoval otěhotnění nejbližšího stromu, který se však předtím proměnil v muže).
Nocte čekal. Sally mu viděla na očích, že je zvědavý, které všechny kosti v jejím těle získají novou ozdobu ve formě zlomeniny.
,To zvládneš, Sally,' snažila se Sally zklidnit své tělo a omezit panický třes podobný člověku s Parkinsonem. Dívka se v sedle zvedla, připravená pózovat pro malíře jako Napoleon, a pokusila se uvolnit si levou nohu. Stupidita té akce jí došla v ten moment, kdy si vyděšeně uvědomila, že se země přibližuje rychleji, než jak by měla v normální situaci.
,,Aááá.... uf!" prskla Sally do prachu, když se její obličej uvelebil v příjemné kolébce prašné cesty k jeskyni. Se zavrčením zvedla hlavu a začala prskat, jako by snad byla kočka, která se chystá přivést na svět novou chlupovou kuličku. Od úst jí unikly nadávky a dívka se zvedla. Rychle se začala oprašovat. Otočila se na svého koně a vzala mu svoji tašku se zbytkem věcí, které byly z jejího světa. Tentokrát to nešlo nazvat jinak, Nocte se jí otevřeně smál. Vysmíval se jí jako lama, která zrovna někomu plivla do obličeje.
,,Hele!" soptila. Nocte se dál smál a Sally se rozhodla ho ignorovat. Už tu byla, takže všechny pokusy o vycouvání z nechtěné mise by byly zamítnuty se slovy: vždyť už tu jsi, hrdinko. Navíc jsi hrdinka, nesmíš vycouvat!

Takže Sally šla do kopce, v hlavě jí zněla jedna z posledních vět, které řekla Jeremymu Jillsovi a zároveň umírala výčitkami, že to neodmítla hned na začátku.
,Naproti tobě jsem chlap jak hora. No teď se ukáže, Jeremy.'
Ke vstupu to měla ještě pár kroků. Už měla pocit, že nebude zapotřebí překonat žádnou kletbu, kouzlo či naštvaného tvora, který se jí pokusí zabít, když se jako odnikud zjevil obr. Sally ho identifikovala jako trola až po pozdějším přemýšlení o té situaci.
,,Panebože," vydechla a rychle se otočila na stále se smějícího Nocteho. Kůň ji však ignoroval a trol si ji díky jejímu zoufalému pohledu k koni prohlédl. Očividně test nevinnosti neprošla, jelikož se napřáhl svým kyjem, aby ji rozmázl o zeď jeskyně jako nepříjemného komára, protože dívce rozhodně nemohl stačit ten pád přímo na obličej, který se udál před pouhými pár minutami. Sally udělala jedinou věc, která jí v té situaci přišla logická (pak nad tím znovu uvažovala a absolutně nepochopila, co ji vedlo k oné šílené akci).
,,Počkej chvíli!" vyjekla a trol naklonil hlavu ke straně s nechápavým výrazem.
,,Ten kyj!" ukazovala Sally na zbraň hromadného drcení. Jak trol, tak Nocte zoufalou dívku nechápavě pozorovali.
,,Držíš ho úplně špatně," narovnala se a představila si místo tupé tváře trola Jeremyho Jillse, nebylo to tak těžké. Trolovi však došlo, že to asi byla urážka a se zavrčením se znovu napřáhl.
,,Nenenenene... víš... takhle kyje drží..." Sally se zamyslela na nejkratší možnou dobu, ,,...Tanečníci!"
Trol se zatvářil ještě pitoměji a vydal zvuk, který si většina lidí spojovala se zoufalým hekáním studentů o testech z německého jazyka.
,,Já... totiž... znám pár tanečníků a oni... drží kyj stejně jako ty. Já ti to ukážu," Sally natáhla ruce, aby zbraň uchopila se "stylem hrdiny". Když jí však kyj přistál v náručí a nastolil pocit obou rukou zlomených, hlavou jí proběhla jen jedna myšlenka: ,posilovna. Měla jsem chodit do posilovny.'
S námahou větší, než jakou dávala do testu z matematiky, který jí rozhodoval známku, kyj však zvedla a doufala, že u toho nevypadala tak, jak se cítila. Zbraň jí kvůli vysílení málem vypadla, ale byla schopná zkorigovat ji na takové míře, že její pravý malíček o pár milimetrů zůstal nerozdrcený. Opřela se o něj, jako když se její spolužáci snažili vypadat "hustě", anebo sbalit holku se vším svým SWAGem. Cítila se sice jako idiot, ale nenucenost, jakou postoj budil, byla naprosto nezbytná k psychologické nadvládě nad trolem, což vedlo k úspěšnému přežití setkání.
,,Ty jsi někdy tančil?" Sally si představovala, jak žvýká žvýkačku. Trol se usmál jako malé dítě a začal kývat obrovskou hlavou. Sally v tu chvíli došlo, proč nad mýtinou nebyly stromy. Ten třímetrový trol by si o jakékoli větve mohl rozdrtit lebku a poškodit mozek (i když nebylo moc co poškodit).
,,To je úžasné! Já hraju na flétnu tak..."
Trol se na Sally znovu podíval, jako osmileté dítě na hřišti, které se cítí být tím nejlepším v tom místě plném menších dětiček, aby mu to zrovna zkazila parta puberťaček, které se nebojí využít své inteligence.
,,Chceš tančit?" zpomalila Sally, když jí došlo, že tento tvor není dokonce ani tak inteligentní, aby stíhal zároveň poslouchat a zároveň chápat její slova. Trol znovu přikývl.
,Vážně jako malé dítě,' usmála se Sally.
,,Pokud chceš, jdi si splnit svůj sen... Máš na to přeci právo! Tady ti asi moc neplatí, za to, že vyhazuješ lidi a jako tanečník..."
Trolovy oči se rozjasnily tísici drobných světlušek. Zatleskal nadšením (Sally se poté motala hlava) a odběhl; kyj i svůj bývalý život zanechal v jeskyni u Sally.
,Dobrá práce. Teď dál.'