Nejsem hrdinka

Kapitola 27

Nebylo to snad tak, že by Sally neměla ráda vstávání. Samozřejmě, že nebylo její oblíbenou částí dne, ale pokud ten den chtěla vůbec začít, bylo zapotřebí, aby se probudila.
Když se však dnes ráno probudila kvůli Polatii, bylo jí opravdu nepříjemně. To však nic nezměnilo na tom, že po dořešení situace v rámci jejích možností si šla lehnout. Ráno jako takové přišlo stejně dřív, což způsobilo pouze jednu věc a to, že se musela převléct. Její cestovní šaty byly zmuchlané, lepily se jí na tělo jako vosy na pecky od ovoce a rozhodně si zasloužily vyprání.
Všimla si novinky. V místnosti přibylo jedno velké zrcadlo. Sundala si korzet i košili a nadechla se. Pak si přes hruď přehodila pokrývku. Otevřela svoji vlastní truhlu, která sloužila jako dočasný šatník pro hosta bez vlastního zavazadla, a vytáhla novou košili s dalším, hedvábným, černým korzetem. V zrcadle periferním viděním zachytila něco za svými zády. Zamračila se a otočila hlavou.
Chvilku měla pocit, že se jí to zdá, ale pak si ve svém odrazu, na svých zádech všimla toho obrazu. Vypadalo to jako umělecká, stříbrná jizva.
Pozorovala to. Trochu se jí z toho točila hlava, ale nebyla si jistá, jestli to  náhodou není způsobeno pohybem znaku. Zamrkala. Vypadalo to jako drak po dlouhém zírání. Tedy, ne 'jako drak', stoprocentně to drak byl. Stočený do klubíčka jako kočka s křídly napojujícími se do kruhu. Taková dračí mandala.
Pohladila ornament konečky prstů. Jemně ji lechtal, jako by si hrál na mořskou hladinu a vytvářel neexistující vlnky, které nechával rozbíjet o její prsty.
Sally zavrtěla hlavou a pokračovala v oblékání.
Odkud to pro všechny bohy měla?
Utáhla si provázky na šněrovačce.
Hlava se jí zaplnila zamlženými vzpomínkami na cestu za baziliškem a zpět.
Utáhla si boty.
Nějaká důležitá část jí rozhodně unikala. Na dlouhou dobu měla ve vzpomínkách jen nestálé sny, které se jí nedařily chytat do vzpomínkových sítí.
Vzala hřeben u zrcadla a začala si s ním projíždět vlasy.
Co bylo před tímhle tajemným blokem?
Pevně stiskla víčka k sobě.
Atmos.

Hřeben spadl na zem, jak se Sally rychle postavila.
Atmos. U něj ji přece bolela záda. Tohle pravděpodobně vzniklo díky němu.
Černé oči se přeostřily někam do neznáma. Jejich majitelka to však nevnímala. Atmos jí způsobil jizvu.
Kluk, kterého znala jen jménem jí ublížil. Sallyina důvěřivost byla silně poškozena.
„Oh!" ozvalo se ze dveří, „vy jste se již vrátili!"
Sally se otočila a oči se znovu zasoustředily na hmotnou realitu. Ve dveřích stála služebná s hromádkou oblečení, které očividně chtěla přidat do truhly.
„A také oblečená..."
Služebná zněla zklamaně. Položila hromádku látek na truhlu a přešla k protagonistce s velmi skeptickým pohledem.
Byla to dívka možná o dva roky starší než Sally, ale také o dvě hlavy nižší. Prohlédla si košili, načechrala rukávy a převázala smyčku na korzetu. Pak se zasoustředila na kalhoty. Chvíli očividně uvažovala, jestli nositelce jsou, ale rychle jí došlo, že blondýnka by si něco co jí není sotva oblékla. Podívala se Sally do očí, ze kterých čišelo čiré zmatení.
„Ah ano," vzpomněla si služebná.
„Již jste oblečená, takže míříme na snídani do jídelny."
Služebná neviděla zmatení dívky, nebo ho minimálně nevnímala.

Když vyšly na chodbu, málem se jim podařilo srazit se s Kaiem. Právě vyšel ze svých komnat a na tváři se mu zračilo zamyšlení.
„Vaše veličenstvo!" vypískla služebná nadšeně. Kai ji zastavil gestem ruky. Pak zamrkal a věnoval jí chladný výraz člověka, kterého právě někdo vyrušil od důležité práce. Sally si skousla spodní ret.
„Krásné ráno, Kaii," pozdravila ho opatrně. Modré oči přestaly propalovat nevinnou služebnou svým suchým ledem a přesunuly se místo toho na Sally. Dá se říct, že pohled byl o něco vřelejší, ale oproti jeho předchozímu výrazu by byla vařící i Kelvinova nula.
„Sally," pronesl tónem v teplotě, která sice nechávala po zádech běhat mráz, ale téměř okamžitě ho znovu rozpouštěla. Vypadalo to, že i on je svým hlasem značně udivený.
„Jdeš na snídani, že?"
Služebná se k dívce otočila a propálila ji nepřátelským pohledem. O tom Sally však nevěděla, takže se tím nezabývala. A jak to tak bývá, nepřátelské pohledy fungují pouze tehdy, když dostanou nějakou reakci, takže celé služebnino divadélko brzy vybledlo.
Sally mezitím přikývla, aby Kaiovi nějak odpověděla.
„Výborně. Stejně tam něco musím dořešit. Půjdu s tebou," znovu se vrátil ke znervózňování služebné, která stále měla dost práce s díváním se na Sally.
„Půjdu s tebou, Sally," zdůraznil. Služebná se otočila, zčervenala pod Kaiovým pohledem a s milionem nesrozumitelných omluv odběhla.
„To bylo trochu zlé," ozvala se Sally, když se rozešli do jídelny. Kai pokrčil rameny a pokývl jí, aby ho následovala.

„Aby bylo jasno," ozval se při scházení schodů.
„Celé ráno tu pobíhám, abych vyřešil ten tvůj požadavek."
„Polatii a ostatní nymfy?"
Kai se zastavil, podíval se na Sally a přikývl. Pravděpodobně tím chtěl říct: jistěže tenhle požadavek, jaký jiný jsi mi dala?, ale Sally byla moc mimo na to, aby měla nervy řešit jeho signalizaci.
„Už to jen řeknu královně a bude, pro mě, dořešeno."
Sally možná nebyla úplně duchem přítomná, ale neunikl jí jeden maličký detail.
,Řekl někdy královně matko?' zeptala se sama sebe, ale předtím, než se to rozhodla říct nahlas, jí myšlenka elegantně vyplula z hlavy.

Jakmile dorazili do jídelny a Sally se usadila na místo, které jí Kai „tak laskavě" ukázal, se princ nachomýtl ke královně a něco jí pošeptal. Černovlasá žena se na něj znechuceně podívala, přikývla a ukázala na jeho místo a prázdný talíř. Kai něco špitl, poklonil se a vrátil se na místo vedle Sally.
,Nebylo to takhle i na tu hostinu?'
Dívka se natáhla po koláči s malinami a tvarohem.
Do místnosti někdo vtrhnul, přesně v moment, kdy se i Kai nahnul pro svůj vlastní koláček ke snídani. Sally tento hurikán velmi rychle identifikovala. Zelené oči, tmavší pleť a hnědé vlasy nemohl být nikdo jiný než Felix.
Královna se se vší svou elegancí postavila.
„Co potřebuješ Felixi?"
Felix se narovnal a obdařil všechny v místnosti vyčerpaným úsměvem.
„Nymfy se chtějí rozloučit." Místnost se zaplnila udiveným šepotem, jako by okolo prošla kontroverzní hraběnka.
„A," Felix ještě rozhodně nekončil, „jedna z nich hledá prince a Sally."
Nastalo velmi nechápavé ticho.
„Totiž hrdinku," opravil se. Místnost si téměř sborově oddychla a znovu začala své ranní rozhovory. Královna bodla do králova boku.
„Co.. Aha. Jistě."
Odkašlal si.
„Tak se s nimi rozloučíme všichni!"
Šlechta u stolu nad oním riskantním nápadem málem omdlela, ale jelikož bylo málo pohovek, kam by se všichni elegantně a nenuceně vešli, následovali svého panovníka na nádvoří, kde stála ona skupina krásných stvoření.
V davu se Felix připojil k princi a Sally.
„Ta nymfa si také vyžádala Gideona," špitl s úšklebkem známým jen Alence od kočky Šklíby.
„Byla to taková mladší holka?"
Felix jen přikývl.
„Ano, byla to Polatie."
,Zvláštní,' pomyslela si Sally, ,vsadila bych se, že jemu nikdo nymfy nepředstavoval.'
Felix se znovu uchechtl, tentokrát nad něčím, co řekl Kai a Sally to ve svém zamyšlení kompletně vytěsnila.
,Ale třeba se s nimi seznámil sám.'

Nymfy trpělivě čekaly na nádvoří. V předu skupiny byla velitelka společně s nymfou s kopím a Polatií, jejíž výraz byl definicí sebevědomí.
Královna s králem se s nimi velmi formálně rozloučili a pak dopředu pustili Sally s Kaiem.
„Děkuji, že jste nás tu nechal zůstat," řekla vůdkyně velmi upjatě. Polatie byla o mnoho vřelejší.
„Všichni děkujeme a doufáme, že vám vaši milost budeme moci oplatit!" Polatie se usmála a objala prince, jako by byl polštář. Výraz překvapení na chlapcově tváři byl dokonalý.
„A děkuji, že jsi nám pomohla s tím..." nymfa kývla hlavou ke straně. Sally se na ni usmála.
„To nic nebylo. Tedy pro mě."
Polatie hrdinku nadšeně objala.
Nymfa válečnice jim pokývla hlavou. Pak se nejmladší z nymf vydala davem k určitému plešatému druidovi. Gideon se na mladou Polatii tázavě podíval. Nymfa se napřáhla a vrazila mu facku, která by dokázala vyrazit pár zubů, kdyby se Polatie trochu snažila.
Dav se zhrozil, zatímco královna těžce skrývala potěšení. Nymfy se hned na to prodraly davem k východu.
Čekala je ještě dlouhá cesta a nepotřebovaly se zdržovat.