Nejsem hrdinka

Kapitola 50

Vůdce vesničky oznámil hrdinům, že nemají žádné problémy. Ne, že by mu snad věřili, k tomu měli tak daleko jako má trojúhelník ke kruhu a ještě dál, ale po incidentu se Sally neměli úplně nervy na cokoli.
Procházeli se tedy po vesnici a s trochou Sallyiných poznámek o tom, že jí to připomíná divadelní hru, si falešnosti začali všímat.

„Kaii, proč jsou tady ty prosaky magie tak silné?" zeptala se Sally s očima upřenýma na pouličního psa, zdánlivě jediného v okolí, „přesně," doplnila.
Princ se zhluboka nadechl.
„Víš o magii, takže se to zjednodušuje." Rozhlédl se a sáhl rukou do vzduchu. Na dlani mu jasně zářila modrá vlákna.
„Tohle nikoří elfové využívali do tkaní látek. A vlastně nejen pozemskou magii, která je nejbezpečnější, ale i magii oblohy."
Sally zamrkala.
„Jako slunce, měsíce, hvězd-"
„Hlavně ty. Sally, víš jak vznikají kruhy?"
Sally mu darovala vyčítavý pohled.
„Promiň," řekl Kai a pokračoval ve vysvětlování, „jsou to prosaky kolem chycených věcí a existují dokud, tam ta chycená věc je."
Felix se ušklíbl.
„Třeba kouzelný meč," uchechtl se. Kai se napřímil a probodl ho pohledem, který by dokázal zmrazit tekoucí lávu.
„Bylo to jednou!" bránil se. Felix se dál pochechtával.
„Přesně, tak proč tě to tak žere?"
Kai vydechl směs frustrace a neviditelných plamenů a otočil se zpět k Sally.
„Ano, třeba kolem mečů."
„A co duchové?"
Kai se na ni udiveně zamrkal. V očích se jí začínala vykreslovat souhvězdí.
„A-ano, duchové také." Felix se přestal pochechtávat.
„Ale živí lidé ne," doplnil princ, aby se přesunul od tématu. Černé oči zhasly.
Sally znovu pohledem hledala psa.
„Nikoří elfové vytvořili tedy prosak bez kruhu, který... Jim přivedl potíže."
„Oh."
Falešný svět vesnice kolem nich ubíhal jako iluze řeky, nebo jako umělý kouř.
„Jako bychom byli v řecké divadelní hře. Vše se řekne a neukáže," pomyslela si bezděčně Sally.

Znovu seděli u stromu. Felix pomáhal Sally s dýkou. Kai jen něco psal.
„Počkej, takhle se řízneš!" smál se tajemník. V očích mu jiskřilo pobavení.
Princ na ně vrhl ostrý pohled. Soustředění nebylo v takových podmínkách vůbec možné.
„Ale jak to teda mám držet? Vždyť to jinak nejde!"
„Zkusilas to takhle?"
„A proč se to má zapírat do zápěstí?"
„Protože je to jako prodloužení tvý ruky."
„Tak pozor, nebo tě probodnu mým ostrým, dlouhým chapadlem!"
„Au! Sally! Jau- nech toho!"
Kolem princovy hlavy se prosmýkl Felix se Sally.
„Kaii! Řekni jí něco!"
„Jo tak ty bys to na mě prásknul!? Já ti ukážu!"
„Au! Varuju tě, Sal!"
Kai k nim zvedl hlavu.
Felix utíkal v kruzích, čas od času se zastavil a pohrozil Sally rukou. Dívka ho pronásledovala s úšklebkem na tváři a dýkou v ruce, kterou nebezpečně mávala, jako by byla žabí stehýnko na plechové desce, které se dotkl další kov.
Povzdechl si a pozvedl na oba obočí.
„A před čím mě varuješ, huh?"

Felix se napřímil. Noha mu vyletěla do vzduchu až děsivou rychlostí a vykopla dýku do vzduchu. Spadla asi dva metry od nich. Sally si zamnula zápěstí.
„Já ti ukážu," zavrčela se smíchem.
Podobně rychle jako Felixova noha před chvílí skočila na chlapce, srazila ho k zemi a...
Začala lechtat.
X se téměř okamžitě rozchechtal dětským smíchem.
Hrdinka samozřejmě netušila, jestli to bude fungovat, ale bylo to lepší, než doufala.
„S-sally!" vykoktal Felix konečně, „p-pros-" znovu se rozhihňal „prosím! Ne-e!"
Dívka zvedla ruce. Něco ve Felixově smíchu jí neznělo. Chlapec se zhluboka nadechl.
„Kaii, tys jí to ř-" A znovu se smál, jako by byl na drogách. Na princovu tvář se vplížil lehký úsměv.
„Nevím, o čem to hovoříš Felixi, ale zdá se, že ti to působí nějaké potíže."
„T-ty malej h-h-"
„Felixi, nenadávej jeho veličenstvu! Co si o tobě asi šlechta pomyslí, huh?"
„Jistěže. Felixi, to jsme tě v paláci ničemu nenaučili?"

Po dalších minutách hihňání Sally přestala. Rozhlédla se po své dýce. Ležela kousek od ní, před nohama zvláštního psa, kterého si Sally všimla už předtím. Zvedla se na nohy.
„Ahoj, psíku," usmála se na něj a podrbala ho za ušima. „Ty máš hlad, co?"
Pes se jí otřel o nohy.
„No jo... tak pojď."
Kai ji sledoval s pozvednutým obočím, Felix se pohihňával.
„Nemáme něco tady pro..." Sally chvíli zkoumala psa, ale pak jí došlo, že psí pohlaví podle očí nepozná. „Psíka?"

Byla to změna náhlejší než kdyby jste šli spát v červenci a probudili se v prosinci. Felix se vc jednu chvíli pohihňával a v další skenoval zvíře podezřívavým pohledem.
„Tohle nechceš krmit, Sal," pronesl poté varovným tónem.
„Ne? Odkdy mi hlídáš ty, X, co a kdy krmím?"
„Od té doby, co chceš krmit věci, které vypadají jako něco jiného než jsou?"
Sally za psa zamrkala, podrbala ho za uchem a pes šťastně zavrtěl ocasem. Foukla mu do nosu a on se olízl. Klekla si k němu a on jí dal pac. Pak se zvedla k Felixovi.
„Chová se to jako pes a ještě mě to nesežralo. Můžu mu teď něco dát?"
Felix se na ni chvíli nechápavě díval (odkdy se psovost zkouší zrovna takhle?), ale pak se vzdal. Zkrotit dokáže téměř cokoliv, tak proč jí to nedovolit.

„Mám dojem, že už vím, co to je," podotkl Kai ledabylým tónem a nespouštěl oči ze Sally, která se v přítomnosti psa chovala jako malé dítě. Felixovi zaškubalo v oku.
„Ať už to je cokoliv, leze mi to na nervy."

Mnoho lidí by si tuto situaci vyložilo špatně. Tedy, že Felix byl na psa naštvaný. Tak to však s magií u takových jako on nefunguje. Čím dál tím víc ho svědily konečky prstů a už čtvrt hodiny se akutně potřeboval poškrabat na osmém chapadle.

Chlapci se po sobě podívali. Felix si začal okusovat prsty.
„Zkusil ses na to nesoustředit?" pozvedl princ obočí.
„Na co?" zeptal se Felix zmateně s pusou plnou prstů. Kai se zhluboka nadechl a pokusil se napočítat do deseti. U tří zavrtěl hlavou a obdaroval Felixe silným, pochybovačným pohledem.
Tajemník si tedy prsty okousával se zahanbeným výrazem, i když netušil, za co se to vlastně stydí. Princ ještě chvíli mlčel. Pak mu v uších zaskřípaly Felixovy zuby o nehty.
„Okusuješ si prsty, Felixi. Pokud máš hlad, stačí říct."
Brunet vykulil oči, vyprskl vlastní ruce ven a chvíli se na ně díval. Žádné stopy po zubech nenašel. A nijak ho to neuklidnilo.
„A víš, že bych přísahal, že jsem si okusoval nehty?"
Kai si promnul uši.
„Neříkám, že ses jim nevyhnul."
Opálenější z nich zahnal touhu strčit si ruku do kolene, aby se poškrabal na kloubu.
„Promiň. Tohle se těžko hlídá."
„Iluze obrů ti problémy nedělaly."
„Mám ti znovu vysvětlit rozdíl mezi iluzí a transformací?"

Znovu se na sebe chvíli dívali. Z toho je vyrušil Sallyin zvonivý smích, když na ni pes nadšeně skočil a přátelsky jí olizoval obličej. Kaiovi utekl jemný úsměv, některé věci se opravdu dobře poslouchaly.

Sally usínala se psem po boku, Kai s nepříjemným pocitem v žaludku a Felix s tím, že až se ráno probudí, bude husa. Nocte je všechny pozoroval. Pohled se mu na chvíli zasekl na toulavém psovi.
,Ten si prošel něčím vážně ošklivým, když k ní přirostl tak rychle.'
Tu myšlenku rychle zahnal. Taková jednoduchá slova chodila ruku v ruce se vzpomínkami a jeho koňské instinkty mu říkaly, že utápět se v melancholii je na dnešní noc ještě horší plán, než pít roztavené železo.
Přeostřil na les. Něco je tu moc, moc špatně.