Nejsem hrdinka

Kapitola 38

„Co to bylo, Kaii?!" Kdyby Felix neměl pud sebezáchovy a hlavně pud zachování své práce, vrazil by princi facku.
Kai k němu stál zády, hlavu měl sklopenou a na jeho slova vůbec nereagoval. Jen si něco mumlal pro sebe a čas od času se štípnul do ruky. Felix mu silně stisknul rameno. Rychlým pohybem ruky ho k sobě otočil.
Tentokrát jeho královský kamarád hlavu zvedl, ale... Felix by přísahal, že se nedíval na něj.
„Málem jsem ji zabil..." šeptal si pro sebe rozrušeně. Felix s ním zatřásl.
„Kaii?"
„Ona mohla umřít... kvůli mě..."
„Kaii!"
Byli hluční, až moc hluční na to, aby byť ospalá Sally zůstala ve stavu sladkého nevědomí.

Podívala se ke dveřím, zpoza nichž se ozýval křik. Nohy se svezly samy od sebe na zem a Sally znenadání klečela  u dřeva a tiskla k němu ucho, aby konverzaci slyšela.

„Já ji poslal na smrt, Felixi!"
„Kaii, poslouchej mě..."
„Zmizela by jako..."
Felix věděl, že má už jen jednu možnost. Rozhlédl se, jestli je někdo nesleduje a zamnul si ruce. Nikoho neviděl. Bohužel si také někoho nevšiml.
Sally skrze klíčovou dírku mnoho neviděla, ale všimla si toho, jak Felix daroval princi pohlavek, přičemž jeho ruka zeleně hořela s bronzovými jiskrami.
,Ještě sním. Tohle se nemůže dít...'
Na druhou stranu... už bojovala s baziliškem, kdo ví, co je tady nemožné.

Kai zatřásl hlavou. Do očí se mu vrátil chladný jas a vytratila se plačtivá skelnost. Odkašlal si.
„Díky." To slovo s sebou neslo něco zvláštního. Kdyby Sally v ten moment neuvažovala nad tím, co to Felix udělal, zabolelo by jí to.
„Za nic," odpověděl Felix odlehčeně.
Nastalo ticho po bouři.
„Netušil jsem..." rozbil moment Kai, „... netušil jsem, že jich bude tolik. Ani, že jsou..."
„-tak silné já vím. Možná ale nejde jen o sílu."
Kai pozvedl obočí.
„Ne? Jak jinak by mohly nad Sally mít takový vliv?"
Felix se na něj potutelně usmál. Naklonil se k němu a něco mu zašeptal do ucha. Kai po chvíli zavrtěl hlavou.
„Můžeme se jí zeptat," řekl jen tak mimochodem Felix.
„Je to velice osobní otázka, Felixi. Je to..."
„Nepřípustné pro prince? Ale pro jeho tajemníka..."
Chladný, modrý pohled, který Felix okamžitě schytal, byl ukázkově nepříjemný.
„No jo. Řeknu to nějak jemně."
Kai se neuklidnil.
„Podívej," začal Felix bratrským tónem, „já rozumím tomu, že ji nechceš ztratit. Vždyť sám vidím, jak k ní přirůstáš! A navíc oba víme, jaké problémy by se mohly objevit, kdyby zemřela."
Princ vypadal, jako by chtěl už něco říct, ale nakonec to neudělal.
„Jenže jeden nepříjemný incident ji přeci nezabije."
„A dva? Tři? Posíláme ji pořád samotnou."
„Ale ona není-"
Jeho veličenstvo v ten moment nasadilo výraz nepřátelského, hladového upíra.
Felix se ošil.
„Tím chci říct, že ona nám prostě najednou nezmizí."

Sally už slyšela dost. Potřebovala spánek, ne dumání nad neúplnými nápovědami o hrozivém tajemství od těch dvou. Byla jen holka, ne Sherlock Holmes. Doklopýtala zpět do postele. Jak to říkal Felix. Prostě to dořeší zítra.

Sally by mohla Kaie nazvat děsivým stalkerem, kdyby jí téměř okamžitě nedošlo, že důvod, proč sedí na její posteli a třese s ní, je probouzení.
„Kolik je hodin?" zeptala se poněkud nepříjemným ranním chraplákem.
„Dost pozdě na to, abychom už byli zaplaceni a byl čas vyrazit."
Princ se postavil a protáhl se. Svojí výškou Sally kompletně zastínil.
„A moje snídaně?" Posadila se dívka. Protřela si oči, chytila od Felixe hřeben a snažila se ignorovat ten neustávající pocit toho, že včera večer slyšela něco, co nebylo určeno pro její uši.
„Nikdo z nás nesnídal, mám připraveno jídlo na koně," ozval se brunet. Daroval Sally spiklenecký úšklebek.
Blondýnka protahovala hřeben vlasy až otravně pomalým tempem. Postavila se, uhladila si košili, pomyslela si, že se převlékne později a stejně je čas na mytí a obula si boty. Pak si poněkud neumětelsky zapletla do vlasů svoji mašličku, tak, aby byla sice vidět, ale nebylo jasné, jestli je tam už ze včerejška nebo z dnešního rána.

Sally už si pomalu zvykala vyrážet brzo ráno. A vůbec se jí to nezamlouvalo. Tohle přeci nebyla škola ale magické dobrodružství! Jejímu mozku to nijak zvláštní nepřišlo.
„Kam vlastně míříme teď?" zeptala se mezi sousty. Většinu jednoduchého sendviče tvořil salát, druhé místo držela nakrájená zelenina, kterou Sally při jejím počtu odmítala jmenovat a na posledním místě se skóre dvou procent byl chléb. Sally to zbožňovala.
Kai dožvýkal.
„Když půjdeme tímhle směrem dorazíme nakonec do města Govorky a pokud jsou mé zdroje správné, cestou tam se tu rozšířily určité... potíže."
Sally ho chvíli pozorovala. Když nikdo nepokračoval ve vysvětlování (i přes její zvídavý pohled), uchýlila se ke značně jednoduššímu plánu.
„Jaké potíže?"
Princ přimhouřil oči.
„Kdybych ti řekl, že možná draci a bazilišci, jak moc naštvaná bys byla?"
Dívka se zamyslela.
„Pokud mě zase necháte v souboji samotnou, tak hodně."
Kai se to rozhodl risknout.
„Možná draci a bazilišci," řekl pak prostě.
„Docela určitě drak," ozval se znenadání Felix.
„Drak?" zeptali se ho oba lidé naráz.
Felix pokývl k obří kaluži před sebou. S trochou představivosti byla ještěří stopa. Bohužel se stejnou trochou by se mohla stát nekonečným jezerem.
„Taky by to mohl být obr nebo trol," namítl Kai.
„To to však nedělá o moc lepší, co?" uchechtl se tajemník. Zastavil Amicuse a seskočil. Kai ho následoval. Sally se je pokusila napodobit, pak se na to vykašlala a prostě nechala Nocteho ji shodit. Vážně potřebovala natrénovat jízdu.
Ani jeden z kluků její pád na zadek plný grácie, která by se vešla do jednoho kvarku, neviděl. Kai si však všiml toho, že děvče je na zemi. Během pár vteřin měla v rukou tři pytlíky snad s ovsem a měla za úkol nakrmit koně.

Tak se jeho veličenstvo a tajemník jeho veličenstva dohadovali a mudrcovali nad tím, po kom ta šlápota je, a Sally zatím vrážela jídlo koním do nosu. Periferním viděním něco zmerčila.
„Hele kluci?" začala poněkud ležérně. Podívala se pořádně, na to, co se vlastně dělo a naklonila hlavu ke straně.
„Hm?" Sbor by mládencům šel, to Sally musela uznat.
„Je normální, že se kameny hýbou?"
Oba chlapci se na ni podívali.
„Ne..." protáhl Felix.
„A můžou se teleportovat?"
„Ne bez pomoci někoho třetího," odpověděl Kai.
„A trolové nebo obři, ti se na kamení můžou proměnit?"
„Mimikry."
„Dobře. Tak to můžu prohlásit, že nás pronásleduje trol."