Nejsem hrdinka

Kapitola 53

Jestli předchozí vesnice byla falešná jako divadelní hra, tato byla reálná až moc. Sally celou cestu k ženě s informacemi držela svoji dýku, připravená případného útočníka zneškodnit.
Čím blíže byla domu, tím více měla dojem, že domy nebyly postaveny, jako že spíš vyrostly ze dne na den jako houby a teď podléhají nepříjemné plísni stříbrných chapadel.

Čím blíže byla okraji, tím výraznější byla chapadla a tím energetičtější se zdály být jejich pohyby. Přísahala, že se jí několikrát otřely o ruce. Zrychlila. Chapadla byla stále za ní.
Nádech.
Výdech.
Utíkej.
Sally byla přesvědčená, že její instinkty byly přeměněny v raketový pohon. Do hlavy se jí vplížil šepot. Zněl jako ta nejvlezlejší melodie ve stříbrných tónech.
Dívka zastavila a chytila se za uši. Zavřela oči.
Ať to jde pryč.

„Jste v pořádku, slečno?"
Podruhé ten den Sally přitiskla čepel dýky na něčí krk. Tentokrát to byl chlapec skrytý pod širokou kapucí tmavého pláště. V očích měl starost, na tváři falešné překvapení.
„Kdo jste?" zeptala se Sally a zastavila se před trhnutím hlavou za chapadly.
„Agio," odpověděl jí rychle. Sallyiny oči na něm nějak nemohly spočinout na déle než tři vteřiny.
„Kdo," zopakovala Sally pevně. Agio nakrčil obočí.
„Asi vám nerozumím slečno."
„Ptám se, kdo jsi, Agio."
Chlapec naklonil hlavu ke straně a usmál se.
„Možná to víte, slečno."
Sally se zhluboka nadechla. Oči jí znovu sklouzly k chapadlům.
„Ty víš, kde najdu-"
„-Ano."
Nastalo ticho. Sally stáhla ruku s dýkou. Agio se narovnal. A chapadla se vlnila s vytrvalostí břišní tanečnice.
„Poslala mě pro tebe," řekl Agio krátce. Sally pokývala hlavou a darovala Agiovi malý úsměv.
„Pak bychom měli vyrazit."

Sallyiny ruce se třásly, ve spáncích jí pulzovala bolest a po zádech jí přebíhal stříbrný mráz. Agiovi to neušlo, což nebylo překvapující, vzhledem k tomu, že dívka se každých pár sekund otočila. On věděl, co se děje. Ostatně na něj to nemělo účinek už dost dlouho.
Zastavil se před dveřmi domku zastrčeného do stínů jako zapomenutá hračka. Naposledy zkontroloval Sally a otevřel dveře.

Člověk by si myslel, že domek bude temný a probouzející v lidech skrytou klaustrofobii, ale to by jeho majitelka nedovolila ani přes svoji mrtvolu. Agio se s úsměvem rozhlédl. Byl doma.
Tiše prošel chodbou s hrdinkou v patách. Věděl, kde je jeho zachránkyně.
Mířili spolu do kuchyně. Sally se dařilo zklidnit třes a stabilizovat dýchání. Chapadla zeslábla, jakmile prošla s Agiem dveřmi. Vnímat své okolí začala však až když s Agiem stáli v místnosti s obrovským oknem místo jedné stěny, leštěným dubovým stolem a třemi židlemi. Viděla krb a poličky na zdech. Neušly jí nenápadné dveře do spíže ani viditelnější vchod do dalšího pokoje.
Ale rozhodně jí ušla postarší dáma, která vyšla ze zřejmějších dveří s úsměvem ženy mladší, než jakou byla.

„Agio, děkuji ti zlato," pronesla klidně. Sally na ni přeostřila. Mohlo jí být čerstvých padesát let stejně jako třicet bez vyloučení osmdesáti.
„Krásný den, Anypakoio." Sally se hluboce poklonila a ignorovala ten ječivý hlásek, který jí říkal, že měla vyseknout pukrle.
Anypakoia se široce usmála. Oči jí fialově zazářily.
„Sally, ráda tě poznávám." Elegantním krokem k blondýnce přešla a potřásla jí rukou. Pak se otočila k Agiovi a krátce ho objala.

„Calumnia-Sustin tě měla varovat," zavrtěla Anypakoia hlavou, „tady je vliv Stříbrného silnější."
Seděli u stolu v kuchyni osvíceni zmírajícím světlem z okna a růžovou září plamenů.
„Stříbrného?"
Agio sklopil hlavu. Zamnul si uši pod kápí.
„My neříkáme, kdo to je," zamumlal. Šedé oči pohasly. Sally nad tím zvědavě pozvedla obočí.
„Ty neříkáš, kdo to je, zlato. Já jen šetřím tvoji mysl, synku," pohladila ho Anypakoia po ruce. Agio se na ni lehce usmál a v šedých očích se znovu rozsvítily mraky. Zvedl se a odešel z místnosti.
„Jednorožec," řekla Anypakoia zpříma. Sally několikrát zamrkala.
„Prosím?" podivila se, „mluvíme o koni s rohem, který-"
„Který se živí masem a jehož hlavní schopnost je volání dívek k sobě?"
„Jen dívek?"
Anypakoia pomalu pokývala hlavou.
„Na chlapce jsou... jiní tvorové."
Sally přimhouřila oči.
„A to je co?" ušklíbla se.
„Sirény."
„Aha," Sally zvedla hlavu ke stropu, „a teď myslíme holky s ptačím tělem nebo holky s rybím ocasem?"
„Jak je možné, že víš o jejich," odmlčela se Anypakoia a zvážila svá slova, „rybím vzhledu, ale nevíš, že jednorožci zabíjí dívky?"
Blondýnka pokrčila rameny a uchechtla se.
„Tak jednorožci. Tedy, jeden jednorožec," podívala se zpět na Anypakoiu, „jak se proti němu obrním?"
„Nijak."
„Cože?"
„Nemáš šanci. Jsi dívka a sama jsi viděla, co dokáže pouhá blízkost."
Sally sklopila hlavu a objala se.
„Jak zabiju jednorožce?"
„To už zkoušeli."
„Jak zabiju jednorožce?"
Anypakoia se s udiveným výrazem zapřela do židle.
„Byla by to sebevražda, Sally. Někdo jako ty nedokáže-"
„Někdo jako já sem přišel pomoct s problémem. Problém je jednorožec a já se ho zbavím."
Černé oči se naplnily souhvězdími a kometami. Anypakoia se na ni chvíli dívala. Pak se zhluboka nadechla, postavila se a oprášila si sukni. Teprve poté se podívala Sally zpět do očí.
„Věřím ti, Sally," usmála se, „ale já už ti nijak nepomůžu. Agio tě odvede zpět k tvým přátelům."
Odešla a nechala Sally samotnou.
Sally si prohrábla vlasy a efektivně si tak rozvázala mašli. Bez jediného zvuku se bílý pruh svezl k zemi.
Neřekla mi jak se zbavit jednorožců, pomyslela si k sobě hořce. S hlubokým povzdechem se postavila a podruhé málem podřízla Agia.
„Božstvo na nebesích," vydechla s úmyslem urazit Agia, jeho předky a všechno ticho světa, „jak je možné, že jsi tak tichý?"
Agio se na ni široce usmál, oči mu šedě svítily.
„Mám to po matce."
Společně se vydali z domku.

„Kdo byla tvá matka?" uchechtla se Sally, nadšená změnou atmosféry, „elfka?"
Agio se tiše zasmál.
„Ne," oči mu zazářily, „dračice."
Sally zastavila, podívala se na něj a několikrát jen naprázdno otevřela pusu.
„Jak?" dostala ze sebe nakonec.
„Větrní draci," začal Agio bez přestávky v chůzi (Sally ho s překvapeným výrazem doběhla), „se stejně jako ostatní dokážou změnit v člověka. A pokud to mohu říct, tak lidi se dokážou zamilovat do divnějších věcí než draků."
Na to Sally neměla žádnou námitku. Už viděla dvanáctileté holčičky, které velmi rozhodně zakládaly blogy o tom, proč tento masový vrah vlastně neudělal nic špatně, protože není ošklivý.
„Trochu klišé ne?"
Agio tázavě pozvedl obočí.
„Ti větrní draci," doplnila Sally, ale Agio se stále nenašel.
„Draci čtyř živlů," pokračovala a čím dál, tím víc cítila, že si jen kope hlubší díru pro rakev.
„Oheň, voda, vzduch a země."
Agiovi to došlo.
„Aha! Tak to myslíš," usmál se, „se vší úctou, zemním drakům se neříká zemní."
Počkal si na Sallyinu reakci, která nepřišla, a pak teprve doplnil: „jsou lesní a kamenní, je to jednodušší."
„Nezdá se mi," namítla Sally, „nemohl jsi mi to říct po částech?"
„Ptala ses."
„To neznamená, že jsem připravená!" rozesmála se Sally. Agio se ušklíbl a pak oba se smíchem pokračovali na cestě od okraje vesnice.

Felix s Kaiem postávali před radnicí a čekali na Sally. Kai byl připravený vytáhnout na příhodného muže z vesnice svůj meč a probodnout ho, pokud mu onen příhodný kolemjdoucí neřekne, že jeho žena je mu rovna. Nebyl v nejlepší náladě.
Felixovi bylo o něco lépe. Také tolik nemluvil s těmi chlapci, jejichž emoční inteligence by se také dala popsat slovy: poslal jsem svého židovského kamaráda na tábor bez jeho svolení a napsal mu dopis jako do koncentračního tábora.
Do jeho pole vnímání vešel... někdo.
„Dobře, že jsi zpátky, Sally," slyšel Kaie říct, otočil se a pak si málem musel zvednout oči ze země.
„Kdo je tvůj kamarád?" vrčel Kai chladně. Sally se na něj usmála.
„To je Agio," představila šedookého kluka s širokou kapucí přes hlavu, „pomáhal mi nevběhnout do lesa a nechat se zabít."
Kai chtěl něco říct, ale nakonec jen zavrtěl hlavou.
„Těší mě. Já jsem Kai," potřásli si rukama. Felix si všiml, že Kai stiskl o něco víc, než u něj bylo obvyklé. Agio se usmál, přikývl a všiml si Felixe.

Zírali na sebe déle než měli. Felix se snažil nevypadat, jako kdyby se nebál rozpoznání. Agio ho zkoumal, jako by tušil, že ho zná.
„Agio," řekl suše a potřásl Felixovi rukou.
„Já jsem Felix."
Šedoočkovi to došlo.
„Aha... um... jistě..."
„Vy se znáte?" ozvala se Sally.
„Ne," řekli společně. Sally s Kaiem se na sebe podívali s pozvednutým obočím.
„Ovšem," zasyčel princ nedůvěřivě.
„Opravdu," usmál se Agio, „Felixe jsem dnes potkal poprvé."
To byl ten moment, kdy Sally došlo, co se děje.