Nejsem hrdinka

Kapitola 14

,,Nocte? Všimla jsem si, že ho lidé úplně nemusí, ale je moc milý..." namítla Sally a její oči se znovu střetly s temnýma očima koně. Felix zavrtěl hlavou.
,,Snad sis taky všimla, že se nechová... no jako kůň," zavolal si k noze jednoho z psů.
,,On se vážně směje?" podivila se dívka, ,,nezdálo se mi to?"
Felix se na ni nechápavě podíval, jako by snad na něj právě promluvila plynulou čínštinou.
,,Směje? On se i směje?" pohlédl na Nocteho, přičemž jeho obočí vyletělo někam do nebeských výšin, kam se ani nejodvážnější z družic neodvážila. Pak se znovu podíval na Sally a na chvíli se zamyslel. Nocte zařehtal.
,,Kch!" prskl ke koni. Oči se zeleně zableskly. Skousl si ret, přeskenoval Sally znovu od hlavy k patě a jemně pokýval hlavou.
,,Mohlo by být..." pronesl zamyšleně Vypadal zmateně a přesto velmi jistě.
,,Co by mohlo být?" zeptala se s podezíravým výrazem. Felix zatřásl hlavou.
,,Vlastně bych radši, aby nic. Nevěřím ti, že se na tebe tenhle... kůň usmál. Maximálně se zlomyslně šklebí."
,,No, to taky udělal. Ale má kupodivu milý úšklebek."
Felix se téměř rozesmál, ale pak se zastavil. Oči mu znovu zeleně zajiskřily a nasadil milý úsměv.
,,Očividně si vybírá na koho se 'mile šklebit,'" rozesmál se Felix. Pro Sally to bylo velmi ulehčující, tedy dokud jí nedošla jistá věc.
,,Ty ses smál Gideonovi," podotkla s kupodivu téměř nulovým překvapením, byť jí v hlavě zvonil alarm na nečekaný zvrat příběhu v knize, který se ozýval pouze za speciálních okolností, kdy se v příběhu objevila naprosto ohromující informace typu: tito dva jsou doopravdy pokrevní bratři. Felix přikývl a zdálo se, že posmívání se druidovi je pro něj denním chlebem.
,,Proč jsi byl vlastně tak šťastný když..." Sally se zamyslela nad správnou formulací.
,,Když se-" s očima vykulenýma si všimla, že se ve stáji objevila nová osoba, jejíž jméno bylo Sally asi až moc dobře známé.
,,Když se co?" zeptal se Kai. Pravé obočí měl pozvednuté, ale jinak byl jeho výraz nepříjemně prázdný.
,,Nic!" pískla Sally. Okamžitě však zalitovala, že to udělala. Princ na ni měl zvláštní vliv. V jeho přítomnosti se jí nechtělo zmiňovat téměř nic o něm. Ať už tu milou stránku v sobě měl nebo ne, nebylo bezpečné se rýpat do jeho vztahů. To vadilo i celkem vstřícné Sally.
Kai přikývl a přešel k nim. Felix nad jeho výrazem protočil očima a pokývl hlavou.
,Asi bych se měla poklonit,' pomyslela si, ale pak nad tím mávla rukou. Princ nad tím nevypadal nadšený, ale rychle mu došlo, že z ní uctivé gesto nedostane a přestal se tím zajímat.
,,Felixi, jsem si jist, že ti můj otec už sdělil tu zprávu," pohlédl chlapec na bruneta. Felix s úsměvem přikývl.
,,Zeptal bych se, jak's to zvládl, ale mám pocit, že něco je lepší nechat jen mezi tebou a králem," uchechtl se. Sally začínalo čím dál, tím víc docházet, že Felix připomíná uličníka, který běhá ke dveřím seniorů a ťuká na ně. Dětský dojem byl... velmi zvláštní, ale ne nepříjemný. Ba naopak, téměř vás nutil smát se jako byste byli na drogách a odehnat veškeré chmury, které by se čirou náhodou mohly do lidské mysli přimotat.
Kai se otočil k dívce s povýšeným pohledem.
,,Ty to nevíš počítám," odfrkl si.
,Nikdo mi nic neřekl 'vaše neschopenstvo',' řekla si Sally, ale navenek jen pokývala hlavou.
,,Záleží na tom, co to je," neodpustila si jízlivou poznámku. Princ se zhluboka nadechl.
,,To se dozvíš ráno, teď... tě dovedu do tvé komnaty."
,,To je od vás velmi pozorné," usmála se Sally. Nedokázala vydržet jeho prázdný výraz a tak se proti němu postavila s milým úsměvem. Kai se však rozhodl tu hru nehrát a radši se otočil k východu. Sally neměla jinou možnost než ho následovat vzhledem k tomu, že sama by se ztratila v momentě vstupu zpět do hradu. Kai si to očividně sám uvědomoval, jelikož se několikrát za cestu otočil, aby zkontroloval, že za ním dívka stále je.

Byla jen jedna věc, kterou Kai nesnášel víc než svoji minulost, a tou byly bezesné noci. Chtěl si lehnout a spát, ale nešlo to. Nemohly za to zvuky opilých hostí, skřípání podlah nebo magie hučící za okny, ale myšlenky. Znovu myslel na to, jestli to zvládne. Jestli je možné, aby to zvládl. Mohl jen doufat. Chtěl alespoň zjistit, co se stalo před těmi lety. S ní mohl. Ona byla nová naděje, byť vypadala stejně neschopně v souboji jako líný, spící kámen. Dost pochyboval, že by ho zrovna v souboji mohla překvapit, ale o její inteligenci toho zatím moc nevěděl. A budeme-li k sobě upřímní, v jeho a Felixově doprovodu bude za potřebí spíše té inteligence a výmluvnosti. Diplomatka byla alespoň nějaká, když ho dokázala dostat od čarodějky bez krve na rukou a ten vliv, který na něj měla... Nechápal, jak je možné, že někdo tak obyčejný jako ona, z něj dokázal dostat naprosto upřímné odpovědi, jejichž úroveň diplomacie se držela na stabilním, záporném nekonečnu. Nemusela využít žádnou magii, aby z něj dostala pravdu, tajemství, nebo vlastně cokoli. Kdyby se nedržel na uzdě, pravděpodobně by se jí rozplakal na rameni nad svým vlastním životním příběhem. A proto, i když měl velmi zmatené myšlenky, si byl jist jednou věcí.
Neměl ji rád.

Felix by rád spal, ale kočky byly jiného názoru a kočky měly vždy pravdu. To znamenalo, že nespal a dokud všechna ta malá zlomyslná stvoření neochraptí, spánek se nedostaví. Podíval se ke dveřím s nevysvětlitelnou zelenou září v očích. Jekot, vzdáleně připomínající mňoukání na chvíli ustal, ale pak se kočky jako jedna ozvaly znovu.
,Klídek, Fexi. Však ony přestanou,' pomyslel si a pevně zavřel oči. Usínal za zvuku kočičího sboru, který se mu dostal i do snu.
Ten byl zvláštní. Zaprvé, Felix si ho pamatoval. Také tam nebyla ani zmínka o jeho rodičích a poslední a nejzvláštnější věcí byla hlavní postava snu.
,Sally,' pomyslel si rozespale. Proč spal? Co se mu to zdálo? Je to vážně Sally. Zamžoural na ni zelenýma očima, které však postrádaly zelené jiskry. Nevypadala tak. Byla rozhodnutá, jistá a dost naštvaná. Nic jako Sally, se kterou se bavil o tom, jestli se na ni Nocte usmívá.
,Ne. Jen to ne! Prosím!' ječel ve své mysli. Jen jedna věc by ji mohla změnit na tohle, ale teď na to ještě nebyl správný čas. Teď ještě ne.