Nejsem hrdinka

Kapitola 15

Sally si byla jistá, že tak jak seděla, porušovala minimálně dvacet pravidel etikety sedu, očividně však byli všichni ještě moc rozespalí a zmožení kocovinou, než aby si toho někdo všímal. 'Jeho veličenstvo' princ se dokonce ani neobtěžoval dorazit, což královna nezapomněla okomentovat nesouhlasným syknutím. Sally ženu obdivovala v její vytrvalosti. Byla si totiž jistá, že královna nespala víc než hodinu a při hostině ji viděla pít víno. Sice po malých doušcích a malých skleničkách, ale minimálně dvě karafy byly stále vyprázdněny panovnicí, jako by pila čaj. Král vypadal bezpochyby znaveně. Pod očima se mu rýsovaly temné oblouky, které vypadaly, jako by mu je někdo namaloval permanentní fixou, postoj připomínal žáky při nechutně dlouhé hodině dějepisu s ukolébavkou zpívanou učitelovým monotónním hlasem a jeho výsost na sebe zrovna vyklopila kaši bez toho, aby si toho sama všimla. Oproti nim se Sally najednou cítila čilá jako rybička, i když i ona na sobě cítila důsledky přenosu a probdělé noci. Než však stihla pokračovat ve žmoulání svého koláče, dveře jídelny se rozletěly, aby se v nich jako odnikud zjevil voják. Král nezaujatě zvedl hlavu. Voják vypadal vyděšeně, kdyby byl králík, srdce by mu ze všeho strachu v očích prasklo. Ruce se mu třásly, jako kdyby byly snad vyrobeny z pudinku. Kolena výrobný materiál očividně sdílela a bylo opravdovým zázrakem, že se chlapec před nimi nesvezl k zemi.
,,V-v-vaše v-vel-ičenstvo!" koktal. Královna k němu zvedla hlavu.
,,V-v hradě j-jsou n-" pokračoval chlapec a rychle se otočil, aby zkontroloval, že chodba za ním je opravdu prázdná.
,,N-?" zeptala se nevrle královna.
,,N-nymfy!" vyjekl voják. Na tvářích mu perlil pot. Královna s králem byli v sekundě na nohou, jako by nikdy nebyli unavení k smrti.
,,Hrdinko, jdi vojákům pomoct!" rozkázal král. Sally chtěla něco namítnout, jako třeba, že absolutně netuší, co s takovou nymfou v paláci dělat, ale králův chladný výraz ji umlčel. Tenhle pohled znala a rozhodně mu nepotřebovala odporovat.
,,Jistě, vaše veličenstvo," špitla, postavila se a nechala se vojákem vést k nymfám.
,Jak se má člověk asi zbavit nymfy?' pomyslela si zoufale a rychle si zopakovala vše o nymfách z fantasy románů, které přečetla. Moc toho o nich nebylo a když už, tak se informace netýkaly zabíjení.
,Jsem mrtvá,' konstatovala Sally s děsivým klidem. Cítila se velmi zrelaxovaná, i když věděla, že za chvíli začne šílet. Její strach měl menší zpoždění.

,,K-kapitáne!" nahlásil se voják, když se dostali na nádvoří. Kapitán se neotočil, ale kdo by se mu divil, vykrýt zběsilý útok naštvané dívky s nehty délky hodiny matematiky opravdu vyžadovalo celého kapitána.
,,Je tu hrdinka!" pištěl teď voják, pln euforie.
,To není moc pomoc,' pomyslela si Sally, ale to už byla vystrčena před odvážně bojující hlídku. Nymfy, kterým ještě nedošlo, že Sally je sotva řízne, se stáhly dozadu, ale stále nepřátelsky prskaly. Sally na chvíli napadlo, že se chovají jako kočky, nebo husy. Dívka ani nesáhla po dýce.
,,Krásný den," poklonila se. Sama od sebe se naučila, že pokud je člověk naštvaný, je nejlepší být k němu vstřícný a nebrat si jeho nadávky osobně. A taky byla smířená se svojí smrtí. Nymfy znovu zasyčely.
,,Opravdu se vám omlouvám za potíže, jelikož jste se sem musely dostat opravdu složitou cestou a teď vám to jdu zkazit, ale budu vás muset požádat, abyste se vrátily k sobě domů," snažila se Sally o diplomacii. Uvnitř jí pomalu docházelo, že její diplomacie má plno prostoru ke zlepšení.
,,Jaký domov!" promluvila konečně jedna z nymf a Sally doufala, že se stejně rychle jako přešla k řeči, vrátí k syčení, jelikož hlas, který přímo přetékal záští a nenávistí, byl o mnoho horší. Byť však na Sally křičely, alespoň neútočily, za což jim dívka musela poděkovat.
,,Jak to myslíte? Něco se vám stalo s domovem?" podivila se Sally. Další z nymf vystoupila kupředu a začala kývat hlavou.
,,Vy jste ho zavolali! Otrávil nám pramen!" ječela. Nezněla nenávistně jako první, naopak, byla vyděšená. Sally si nymfu vepředu prohlédla. Mohlo jí být maximálně čtrnáct.
,,Kdo?" zeptala se zmateně Sally a šlehla pohledem ke kapitánovi, který však také jen pokrčil rameny.
,,On!" pokračovala čtrnáctiletá nymfa odhodlaně. Sally ji obdivovala, kdyby ona ve čtrnácti byla postavena před partu neznámých lidí, pravděpodobně by nervozitou omdlela.
,,Ale kdo je on? Jestli chcete pomoct, musíte mi vysvětlit, kdo to je! S kým vám mám pomoct?" šílela Sally. Když už ji někdo z něčeho obviňuje, chce vědět, co provedla, že si to zasloužila. Nymfa ztichla a podívala na svoji vůdkyni.
,,Řekni to, Polatio."
Polatie se podívala zpět na Sally a polkla. Pak něco zašpitala.
,,Co prosím?" zeptala se Sally. Polatie k ní přišla a pošeptala jí do ucha. Sally v odpovědi vykulila oči.
,,To... tu existuje?" zeptala se opatrně. Polatie přikývla.
,,Kapitáne, ty nymfy jen hledají místo, kde by se mohly ukrýt před... tím," vysvětlila vojákovi. Muž ji sledoval s podezřívavým pohledem. Očividně uvažoval, jestli může být zhypnotizovaná.
,,Co je 'to'?" ozval se chladný hlas, plný energie.
Sally si vlastně nikdy nebyla jistá, jak se Kai může pohybovat tak tiše a bez povšimnutí, aby každého vyděsil.
Ani vojáci nečekali, že se princ objeví přímo mezi nimi, a proto se není čemu divit, že od něj vyděšeně odskočili.
,,Slyšel jsem hluk, když jsem mířil na snídani, teď, co je 'to'?" vysvětlil a propaloval Sally s Polatií modrým pohledem. Sally k němu přišla a pošeptala mu do ucha odpověď. Princovy oči se rozšířily stejně jako před chvílí ty Sallyiny. Podíval se na dívku s překvapivě emocionálním výrazem. Blondýnka jen přikývla.
,,Kapitáne, postarejte se, aby nymfy měly kde být. Preferujete zavodněná místa, dámy?" Kai zněl jako diplomacie sama a Sally mu to dokonce i chvíli záviděla, dokud si nevzpomněla, jakými muky si pro tuto úroveň asi musel projít. Polatie se otočila ke svým společnicím a přikývla.
,,Pak tedy oceníte jednu z našich koupelen. Informuji krále o vaší přítomnosti a pokusím se vyřešit váš problém," poklonil se ženám. Sally se šťastně usmála.
,,Jen prosím," ozval se Kai naposledy, ,,předtím, než na někoho zaútočíte, pokuste se utišit své choutky."
Nymfy přikývly jako jedna a odešly s kapitánem a jeho muži. Sally si hvízdla.
,,Páni, nevěděla jsem, že umíš diplomatit," pozvedla obě obočí. Kai mlčel a vydal se k jídelně.
,,Totiž, umíte," opravila se Sally spěšně. Ona to neviděla, ale Kai se při jejím rychlém zakoktání úpravy předchozí věty jemně usmál. Kolikrát v životě potká nemotornou, dívčí hrdinku?