Nejsem hrdinka

Kapitola 9

,Je to oficiální. Nesnáším tmu,' říkala si Sally v duchu, když se už pět minut táhla stále užší chodbou a řídila se pouze hrubými kamennými zdmi. Pak si vzpomněla na jednu zrovinka příjemnou vlastnost její dýky. Pokud si to správně pamatovala, zbraň jemně zářila. Sice málo světla, ale aspoň něco. Sáhla ke zbrani a rychle dýku vytáhla.
,,Jau!" vyjekla a přehodila si dýku do druhé ruky. Cítila, jak jí po pravé dlani stéká teplá tekutina.
,Já se řízla?'
Sally si přičichla ke své dlani a okamžitě jí nos zavanul železitý pach. Sally si v duchu zanadávala. To se mohlo povést snad jenom jí. Kdo jiný by byl tak nešikovný a pořezal se o vlastní zbraň?
Zadívala se na dýku a s potěšeným úsměvem uviděla, že opravdu září a poskytuje tak dívce kupodivu veliký zdroj světla. Zastavila se a pohlédla na svoji dlaň nově osvícenou září zbraně. Přes dlaň se táhla dlouhá krvavá rána a řinula se z ní rudá tekutina. Sally si sáhla do své brašny, ale uvnitř našla jenom svoji příčnou flétnu. Sevřela pravou ruku v pěst, aby alespoň částečně zabránila dalšímu úniku krve. Se svojí novou svítilnou pokračovala dál. Chtěla to mít rychle za sebou, aby mohla co nejdříve hledat cestu zpět domů.

Uběhlo dalších patnáct minut nešikovné chůze za polotmy a Sally už začínala být tmou dost podrážděná. Více světla by jí rozhodně neuškodilo. Tohle nebyla noc, kdy jí nad hlavou zářily hvězdy a vítr jí pročesával vlasy. Ani vzdáleně to nepřipomínalo nic, kde by mohl být otevřený prostor. Vzduch byl těžký a vlhký, plnil Sallyiny dutiny a lepil se jí na patro jako sladký sirup. Oči si už tak navykly na tmu, že si dívka byla jistá, že by světlo dýky už nepotřebovala. Ruce měly otlačené vzory kamenných zdí. Její kroky však získaly něco nového. Krásnou ozvěnu, která budila dojem, že Sally je v mušli uprostřed moře. Zasunula dýku zpět do pochvy. Pokud ji ta čarodějnice uvidí se zbraní rozhodně to nebude vřelé uvítání s čajem, sušenkou a vrnící černou kočkou. Sally mohla jen doufat, že už je blízko, nebo na ni při setkání bude velmi nepříjemná a dá jí dlouhou přednášku ohledně tématu 'proč by se temné chodby k čarodějkám měly zkrátit'. Zavrčela a pokračovala ve svém napůl slepém klopýtání. Sledovala zem, aby ji její oči varovaly před případným zlomyslným kamenem či výběžkem, který by mohl způsobit další potíže. Z chodby před ní se ozval tichý smích.
,,Nejsem v horrorovce," připomněla si Sally a ignorovala velmi děsivý zvuk, který by v každém vzbudil touhu rozkopat nejbližší panenku. Všimla si, že na cestě se začíná objevovat mihotavé světýlko. Zvedla hlavu, aby prozkoumala zdroj a okamžitě byla oslepena jasnou pochodní. Vůbec nepomohlo to, že nějaký bludný kámen se jí zamotal pod nohy a oslepená Sally padala k zemi. Tentokrát se jí podařilo zbrzdit se svýma rukama, ale pořezaná pravice se velmi hlasitě ozvala.
,,Ale no tak!" vykřikla rozzuřeně. S námahou se zvedla a zakryla si oči před náhle jasným osvětlením místnosti.
,,Krásný den, madam. Můžu se zeptat jestli tu někde náhodou nedržíte jednoho neschopného prince?" ozvala se naslepo do místnosti, jelikož absolutně netušila, kde je ta čarodějnice, na níž vlastně hovoří.
,,Ty jsi hrdinka?" odpověděl jí velmi příjemný hlas ženy, které je okolo třiceti let.
,,Ne, jsem Sally, ale poslali mě sem, abych zachránila prince, tak se ptám jestli jsem na správném místě," namítla Sally a konečně si sundala ruku z očí. Rychle zamrkala a rozhlédla se. Tady byla jeskyně vyhlazená a porostlá mnoha květinami. Vzduch byl čistý jako v lese a chutnal po borůvkách. Ze stropu visel křišťálový lustr, taktéž pokrytý rotlinami. Sally cítila, jak jí padá čelist. Vypadalo to naprosto úžasně.
Teď však nebyl čas obdivovat architektonické umění čarodějky. Téměř uprostřed místnosti stála ona.
Zelenooká žena s rudými vlasy a potměšilým úsměvem. Muselo jí být okolo třiceti a Sally ji odhadovala jako ten typ člověka, který vám nalije mléko do porcelánového hrníčku a pak teprve dodá černý čaj, který by byl silný tak, že samotný by ten hrníček roztavil.
,,Krásný den," vysekla Sally pukrle. Žena se pousmála. Sally si u toho vzpomněla na Paige a do očí se jí nahrnuly slzy.
,,Děje se něco dítě?" zeptala se starostlivě čarodějka. Sally zavrtěla hlavou.
,,Jen jsem si vzpomněla na kamarádku z mého světa," špitla a zvedla hlavu.
,,Máte tu tedy prince, nebo jsem vás obtěžovala naprosto zbytečně?"
Čarodějka naklonila hlavu a luskla. Jako odnikud (i když ono to asi odnikud bylo) se zjevilo prkno, na němž téměř nečinně ležel chlapec.
Černé vlasy měl již značně rozčepýřené a modrýma očima kroutil, jako by snad právě jeho oči mohly rozvázat neviditelná pouta. Od úst mu unikaly zvuky mumlání a naštvaného vrčení.
,,Ale u žlutých krystalů," vydechla Sally, ,,co vám udělal?"
Žena se usmála.
,,Řekli ti, že byl poslán, aby mě odsud vyhodil?"
Sally přikývla.
,,Pokusil se o to velmi nekrálovským způsobem."
Dívka pohlédla na čarodějku a pozvedla obočí.
,,Myslím, že urážky ohledně toho, že jsem pravděpodobně jen stará kurtizána, která si vydělávala pouze touto činností, jsou velmi nevhodné, zláště pro jeho veličenstvo," uchechtla se žena. Sally vykulila oči a pohlédla na chlapce.
,Proč ho musím zachraňovat?' pomyslela si a zauvažovala nad tím, co by se stalo, kdyby mu byl roubík odebrán při cestě zpět. Naprázdno otevřela pusu. Hlavou jí proběhly scénáře, jak se vykroutit ze záchrany, aniž by u toho vypadala jako zrádkyně. Zdálo se, že čarodějka čte Sally myšlenky.
,,Takže jsi hrdinka," konstatovala. Sally prudce zavrtěla hlavou.
,,Tobě se vážně jeho veličenstvo princ Kai nechce zachraňovat?" podivila se. Sallyin výraz byl ještě lepší odpovědí, než jakákoli slova.
,,Dítě, ty jsi ten nejlepší hrdina, jakého jsem kdy potkala!" rozesmála se. Sally si povzdechla.
,,Omlouvám se, madam, že vás přerušuji, ale ráda bych vám vzala jeho veličenstvo, abych měla splněnou tu misi. Pokud vám to nebude vadit, můžu vám ho vzít?" začala Sally provinile. Čarodějka si ji prohlédla a pak se jí pohled stočil zpět k princi.
,,Vem si ho, ale věř mi, že tě budu litovat, dokud ho budeš mít za sebou," čarodějka luskla a prkno zmizelo. Princ se svalil na zem a chytil se za pusu. Žena se Sally ho sledovaly.
,,Nerušte ten roubík, prosím. Rozhodně nepotřebuji, aby komentoval mé pohlaví."
Čarodějka se usmála. Princ se mezitím postavil.
,,Tak pojďte, vaše veličenstvo. Musíme si pospíšit," řekla Sally, znovu se čarodějce poklonila a přešla k východu. Princ se značně nepotěšeným výrazem následoval a u toho si celou dobu naštvaně mumlal.
To bude zajímavá cesta.