Nejsem hrdinka

Kapitola 21

Kai si zakryl uši, aby tu hroznou směsici zvuků zastavil. Zvedl oči. Proč Felix u všech bohů neběžel pryč? Brunet jen stál a nevnímal.
„Felixi!" ječel na něj zoufale. Přeci neztratí nejlepšího kamaráda kvůli nějakému baziliškovi.
„FELIXI!"
Bazilišek Kaiův hlas spolkl, jako by to byl droboučký mentolový bonbon. Felix stál. Ruce měl u meče, ale prsty už necítily. Jejich kamenná barva to říkala naprosto jasně. Nohy pod nohavicemi už též šedivěly. Bazilišek zvýšil hlas.
„ZATRACENĚ FELIXI! PROBER SE UŽ!" ječel Kai dál. Nebo neječel? Nepamatoval se. Nevěděl, jestli se mu jeho vlastní hlas nezdá. Jestli doopravdy jen němě neartikuluje.
Felix už nebyl. Místo něj stála kompletně kamenná socha i s kamenným oblečením a smaragdy místo očí.
Kai teď věděl jednu věc, bazilišek půjde po něm. Překulil se ještě více za hromadu kamení. Slyšel, i v rezonaci baziliščího zpěvu, jak se ještěr zvedl a vyšel na sušší zem. Hladina vody se otevřela a znovu zavřela, jako dveře v supermarketech. Dunivé baziliščí kroky shazovaly z hromady menší kamínky. Kai opatrně poslouchal, ze které strany na něj veliká baziliščí hlava nakonec vykoukne. Překulil se doleva.
,Na hlavu,' pomyslel si, ,miř na tu jeho zatracenou hlavu.' Bazilišek už byl tak blízko, že země, na níž Kai napjatě ležel, brněla s výdrží hodnou každé kočky. Jeho srdce bilo jako o závod, oči mu modře zářily a dech byl zrychlený. Kroky ustaly. Kai se vyšvihl na nohy, ale v kolenou zůstával pokrčený, aby svoji dokonalou skrýš za kamením neprozradil. Slyšel, jak se bazilišek zhluboka nadechl.
,Teď nebo nikdy.'
Kai vyběhl zpoza hromady přímo na baziliška, který se očividně svým hlasem chtěl pokusit rozmetat kamení, aby se k princi dostal. Kai věděl, co udělat. Útok na hlavu byl nejen snadný, ale také asi jediný účinný. Vyskočil, jako by se snad chtěl stát profesionálním baletním tanečníkem, nebo chtěl překonat světový rekord ve skoku vysokém. Bazilišek ho zpozoroval v moment, kdy už bylo pozdě na jakýkoli manévr. Nevypadal však, že by muu to úplně vadilo. Kai vytasil dýku - až moc rychle na člověka. Plaz líně mrkl.
Dýka kovově zařinčela o ostnatou hlavu a vypadla Kaiovi vinou fyziky z rukou. Tomu však v ten moment nepřišlo důležité. Místo toho se soustředil na svoji ruku, ve které dýku držel předtím. Teď mu v ní pulzovala silná bolest. Kdyby to bylo kamkoli jinak, pravděpodobně i oslepující. Na jednom z mnoha baziliškových rohů se leskla nafialovělá tekutina. Kai se za ránu chytil a snažil se proud purpury z jeho předloktí zastavit, ale nefungovalo to. Mezi prsty mu protékala tekutina, sice po kapkách, ale stále. Padl na kolena. Necítil nohy.
,Jed!' pomyslel si zděšeně předtím, než mu v uších začala znít melodie. Nejen melodie, tichý zpěv. Ženský hlas, hladký jako samet, zpíval něco, co Kai neočekával, že ještě kdy uslyší. Jak dlouho už to bylo? V očích se objevily slzy. Na co mu bylo tělo, na co mu byl život, když mohl jít za hlasem a najít ji. Musel ji najít. Prsty na rukou a na nohou už byly jen chladný kámen.
,Už jdu...' pomyslel si.
,Kam jdu?'
Kolena zkameněla.
,Odkud jdu?'
Rty ztratily svoji barvu a ztuhly. Už nemyslel. Nemusel, vždyť měl písničku! Ze safírových očí se spustily droboučké říčky.
Bazilišek si spokojeně odfrkl a vrátil se do vody. Bylo to jeho, jenom jeho. Nezajímali ho ostatní... už ne.

Sallyina víčka se zatřepotala jako motýlí křídla. Na řasách se na chvíli zaleskly neexistující krystalky. Temné oči se okamžitě vytřeštily.
„Zatraceně, já padám!" zaječela vyděšeně. Kdyby bylo ráno a okolo nějaká civilizace, kohouti už by neměli koho vzbudit. Nocte sklopil uši a otočil se, čímž Sally v jejím pokusu udržet se na jeho hřbetě moc nepomohl. Sally chňapla po nejbližším předmětu. Nocte mlaskl a sledoval svoji jezdkyni, která zaraženě seděla na zemi a uvažovala, kde ve svém životě udělala chybu, že tak nakonec skončila. V rukou držela kovovou tyčku, která se ve slunci leskla. Zmateně zamrkala a rozhlédla se.
„Nocte? Kde je Felix a princ?" zvedla k němu hlavu a vyšvihla se na nohy. Nocte pokývl ke vchodu do jeskyně. Sally pozvedla obočí.
„Takže mám jít zase do jeskyně?" povzdechla si protočila očima a sáhla si na nohu pro svoji zbraň. Pocit prázdného pouzdra se jí začal vysmívat. Nocte nad tím jen zavrtěl hlavou.
„Oni to mají?"
Nocte přikývl a doufal, že jí nebude muset vysvětlovat nic blíže. Sally si k sobě tyčku přitiskla blíže a otočila se ke vchodu. Nocte do ní strčil. Zamávala mu před očima tyčkou. Kůň hodnou chvíli zvažoval, jestli ji nemá kopnout, aby se konečně vydala zbavit nymfí pramen baziliška, ale nakonec vyhrála jeho dobrá stránka a znovu Sally popostrčil.
,Protože odteď jsou příčné flétny nejlepší zbraň proti baziliškům,' pomyslela si Sally, ale nakonec se vydala do jeskyně bez Nocteho strkací pomoci.

Kroky se s ozvěnou propracovávaly chodbou a působily tak trochu jako pověst, která předběhla svého majitele. Sally fascinovaně pozorovala modré říčky na zdech a uvažovala, jak využít flétny v souboji s něčím, co podle příběhů může pohledem zabít.
,Prostě mě nesmí vidět, to by mělo stačit.'
Prohlížela si svoji flétnu. Stále lesklá, nepoškrábaná a hlavně rovná. Ani jednomu Sally plně nerozuměla. flétna nebyla v pouzdře a byla v pořádku. Znovu zvedla hlavu. Jako by vcházela do něčích úst, otvírala se před ní místnost. Hromady kamení, zdánlivě náhodně rozházené se občas tyčily až ke stropu. Byl slyšet vodopád. Sally opatrně vstoupila, připravená kdykoli zavřít oči. Její kroky značně ztichly. Rozhlédla se. Ty kameny jí dost ztěžovaly viditelnost. Popošla blíže.
,Panebože.'
Flétna jí málem vypadla z ruky. Na zemi před ní ležela socha. Lidská tvář měla dva safíry místo očí, po tvářích jí stékaly říčky a tvář měla Sally velmi známé rysy.
,Kai.'
Druhá socha, o níž Sally nepochybovala, že byl Felix, nestála o moc dál. Očividně se připravoval na útok, soudě podle ruky u meče.
,CO SE TU STALO?'
Panikařila. Dech se jí ani pořádně nezastavil v plicích, srdce bilo hlasitěji než vodopád. Pohlédla k padající vodě. V řece, která se pod vodopádem objevovala jako matrace pod polštářem, něco leželo a spalo. Jedovatě modrá hlava s mnoha ostny vypadala jako atomová abominace a Sally opravdu nebyla ráda, že to kdy mohla vidět. Viděla ještě hruď. Uprostřed, těsně pod krkem, byl tajemně vyhlížející, černý flek. Voda okolo fleku černala.
,Jedovaté místo je zranitelné místo,' pomyslela si Sally.
,Tak tě vzbudíme, ty ještěrko jedna kamenná.'