Nejsem hrdinka

Kapitola 32

Dryády. Sally to už slyšela, ale kontext, v němž jí to bylo řečeno, se jí vůbec, ale opravdu vůbec nezamlouval. Pokud se správně pamatuje, Gideon „šílený druid se zálibou ve sledování dívek s krásnými těly" jí varoval před dryádami, jejichž oblíbenou svačinkou byly mladé slečny, které zrovna spadly z nebe.
„Dryády?" zeptala se opatrně. Hlas měla nejistý.
Věděla, že tak rozhodně nepůsobí hrdinsky, ale o tomhle světě toho tolik nevěděla, že bylo bezpečnější ptát se, než být zmatená a někoho urazit.
Sally byla překvapivě nedívčí v mezilidské konfrontaci, místo slov jejích pohlavních společnic využívala často přehnané agrese. Její terapeut by na ni však byl hrdý, že je v situaci choasu a zmatení, ale drží svoji sílu v sobě. Aspoň teď je s ní něco v pořádku.
„Dryády jsou trochu jako lesní nymfy," začal Felix s vysvětlováním. Sally přikývla, ale nešlo jí z hlavy, proč by ji kdokoli typu Polatie chtěl sníst. Starosta však Felixe přerušil hbitým gestem. Sallyiny myšlenky to také rozhodilo, ale o pouhých pár vteřin naplněných slovy se vrátily silnější než dřív.
„Ta skupina v lese nemá... muže. Všichni mužští v Labutím jezeře nemůžou vyjít ven předtím, než je venku někdo, kdo by jim od dychtivé dryády pomohl."
„To zní podivně poeticky," poznamenala Sally.
„Máte zvláštní vnímání poetičnosti hrdinko," starosta ji pozoroval, jako by byla kousek puzzle z jiného setu, ale perfektně seděla do celé skládačky z krabice jeho světa.
„Ne, ne, špatně jste mi rozuměl," vyhrkla Sally, „'dychtivé dryády' ale není úplně něco, co bych já nebo lidi od nás použili v normální řeči."
Starosta přikývl a znovu se podíval na Kaie. Sally ho očividně znejisťovala. Trochu jako myšlenka na nůž u krku, který však nevidíte.
Kai si projel rukou dokonalou hřívu.
„Felixi?" zeptal se a naznačil, aby brunet pokračoval ve vysvětlování, jako by měl objasnit celý děj příběhu v románech H. P. Lovecrafta.
„Dryády mají zapotřebí mít stále stejný počet dívek a chlapců, proto, když jim člen jednoho pohlaví chybí, snaží se ho získat od jim nejpodobnějším ras. V tomto případě lidé. Ale mohou to být také nymfy-"
„To stačí."
Sally si povzdechla. Málo spala a musela si zapamatovat další očividně životně důležité informace. Neudržela se a zívla.
„Z toho vyplývá jedna věc."
Šest očí v místnosti se zaměřilo na Sally.
„Jdeš za nimi sama."
„Cože?"
„Sama, my oba bychom s nimi mohli zůstat do konce našich dní."
„Na výběr nemám."
„Ne."
Rychlým pohybem si rozpustila vlasy.
„Lidi si mě pletou s chlapem a vy mě chcete poslat za bandou ženských, které chlapy unášejí?!" hlas jí přeskočil. Oči začaly jemně zářit množstvím hvězdiček v nich.
„Nymfy poznají chlapa po čuchu," upozornil ji Felix, „navíc já s Kaiem bychom se mohli nechat..." na chvíli se odmlčel, „svést..."
„Prostě by vás unesly z vaší vůle, jo?"
Felix přikývl.
„Protože se vám líbí ženské," upřesňovala dál.
Felix jí to znovu potvrdil.
„S tím by u mě mohl být-"
„Jste žena hrdinko, ženy k ženám přitahovány nejsou. Vám žádné nebezpečí nehrozí," přerušil ji starosta před tím, než stihla svoji námitku dokončit.

,Dobře,' pomyslela si Sally v panice zatížená jen svojí flétnou.
Zbraní se bojí.
Plížila se lesem a vůbec si to neužívala.
S koňmi Nocteho rázu nemají nejlepší vztah.
,Jaká to diplomatická cesta, jak poslat někoho na smrt.'
Za celou tu dobu hromadného vysvětlování co dělat a co nedělat, neměla šanci jim říct, že ji mohou dryády také svést.
Slunce zářilo jasně, jasněji než před těmi pár minutami, kdy vyrazila. Nebo se jen prohloubily stíny, Sally neměla mentální kapacitu na úrovni logického uvažování.
,Kai je tady ten diplomat, ale místo toho, abychom se tam vydali se spoustou stráží, aby nám nebyl znovu unesen, tam pošlou jen mě.'
V hlavě se jí objevila vzpomínka na poslední moment, kdy musela využít veškeré své diplomatičnosti, aby někoho zachránila a vyřešila situaci.
Skončilo to tím, že se jí podařilo tu čarodějku přesvědčit, aby Kaie pustila sama od sebe a Sally nemusela dělat vlastně nic.
Někde za ní zapraskaly větvičky pod nohama někoho, u nějž Sally měla silný dojem, že ho opravdu nechce poznat osobně. Neotáčela se, prostě jen pokračovala, plna naděje, že ji ten někdo nesleduje. Co oči nevidí, to srdce nebolí, že?

Do místa pobytu dryád to byla docela dálka a Sally si nedokázala vysvětlit, proč by jakákoli entita chtěla tuto vzdálenost absolvovat několikrát denně, jen aby si odvedla jednoho kluka. A bez koní. Možná to byla jejich  přirozenost, což v Sally vyvolalo značné pochyby o vhodné evoluci těchto tvorů. Pokud nemají křídla, nebo příhodný a veliký zdroj obživy, není nijak šikovné být tak daleko od zdroje jejich rovnováhy.
,Co když se živí holkama, když mají nedostatek kluků?'
Sallyina paranoia pracovala jako křeček, který chce doběhnout na konec plastového kolečka. Předtím, než se mohla otočit, aby utekla, rozevřela se před ní krásná mýtina.
Stromy po jejím okraji byly obrovské. Takhle si Sally představovala baobaby na planetě Malého Prince. Koruny byly jako afro oblíbeného moderního umělce, který rád mluví o malbě jako o poezii a jeho jméno zní podobně jako Chad Koss. Skláněly se nad ní, jako nad ztraceným dítětem. V kmenech byly viditelně zarostlé byty. Kůra se na určitých místech rozlézala do překrásných krajek, které pravděpodobně byly jen okenice nějakých uměleckých duší.
„Haló? Je tu někdo?" zvolala Sally. Stiskla svoji flétnu ještě pevněji. Na tohle jí nikdo neodpoví.
Bylo to jako typický scénář hororu s paranormální aktivitou. Hlavní hrdinka v upnutém tričku s baterkou v ruce, křičí do temné chodby, jestli tam někdo je, protože slyšela smích, pláč, křik nebo něco takového.
Zvuk pár kroků za jejími zády ji donutil se otočit. Byla tam však jen prázdná cesta, kterou sem dorazila. Ale jestli tam někdo předtím opravdu byl, pak by to vysvětlilo těžký pocit, který se na Sally nahrnul jako tisícem znásobená únava.

Kdyby se Sally v moment svého pádu k zemi mohla vidět, pravděpodobně by si vynadala za to, jak efektivně dramaticky se zhroutila do náručí svého útočníka. Nikdy nebyla úplně dramatická, co se omdlévání na pohovku týče. Ona preferovala poněkud jednoduší drama: Oh bože! Můj kamarád byl zrovinka zavražděn! Je nejvyšší čas začít s pokrevní pomstou, která vzejde v jednu z nejznámějších divadelních her s romancí mezi dívkou a chlapcem ze dvou rodů, při níž oba zemřou!
Jedno bylo jasné. Až se Sally probere, bude překvapená a plná energie.