Nejsem hrdinka

Kapitola 11

Zdálo se, že město chodí spát se sluncem, jelikož celé podhradí bylo nepřirozeně tiché.
,,Trochu nemůžu uvěřit, že jsi opravdu holka," ozval se princ poprvé od chvíle, kdy opustili skálu s úchvatným výhledem.
,,Proč?" zamračila se Sally. Svým pohlavím si byla dost jistá.
,,Máš krátké vlasy," zatahal ji chlapec za jeden z pramínků. Sally sykla.
,,To všechny holky musí mít dlouhé vlasy, aby byly holky?"
Princ se odmlčel. Bylo celkem jasné, že nad něčím uvažoval.
,,Tak jsem to zrovna nemyslel..." protáhl větu na nepříjemně dlouhou dobu. Sally se zatvářila nechápavě, což však princ neviděl.
,,Spíš nejsem zvyklý na to, aby holky měly krátké vlasy, nebo nosily kalhoty. Je to prostě nezvyk," vysvětlil princ. Sally téměř neviditelně kývla hlavou ke straně. To mohlo být nezvyklé.
,,Proč jsi tu čarodějku tak urazil?" zeptala se Sally a okamžitě se připravila na naštvaného monarchu. Princ však znovu mlčel. Místo vzteku se uchoslyšně cítil trapně.
,,Nech-"
,,Strach."
Sally zmlkla. Chtěla se ptát dál, ale zároveň nechtěla prince nějak rozrušit. Očividně to nebyl jen panáček s hezkou tvářičkou. Měl nějaký příběh, to se dalo z jeho úsečných reakcí usoudit. Všechny jeho problémy se očividně vinuly z jeho pozice.
Byl princ, přehnaně ochraňovaný před venkovními nebezpečími, což zapříčinilo jeho neschopnost bojovat. Sally si byla jistá, že kdyby pronikla pod tu jeho tuhou schránku chladného prince, odhalila by opravdu milého chlapce, který se od královské rodiny chtěl distancovat.
,Páni, už jsem jako nějaký psycholog,' pousmála se Sally pro sebe.

Projeli bránou. Atmosféra se změnila tak rapidně, že se všichni narovnali, jako by snad měli v zádech pravítka.
,,Princ s hrdinkou jsou zpátky!" vykřikla žena s vědrem vody, která stála uprostřed nádvoří, které teď bylo o veškerý dav ochuzeno.
,,Princ je zpátky? S hrdinkou?"
,,Hrdinka nám vrátila prince!"
,,Jeho veličenstvo je zpět!"
Zpráva se zámkem šířila jako odpovědi k testu po třídě při spolupráci všech studentů, takže nádvoří bylo za chvíli znovu naplněno převážně služebnými. Davem se protlačil zelenooký chlapec ve věku prince a Sally. Hnědé vlasy byly asi o pět odstínů tmavší než jeho značně opálená pleť a vypadal velmi ustaraně. Princ seskočil na zem a chlapec ho okamžitě objal.
,,Kaii!" vykřikl nadšeně.
,,Felixi!" objal ho princ nazpět se značně vřelejším tónem hlasu.
,,Kamaráde, nevěřil jsem, že zrovna tady hrdinka by tě mohla odtamtud dostat..."
,,Felixi, byl jsem pryč jen jeden den."
,,Ale u čarodějky, kdo ví, co ti mohla udělat a popravdě, ta hrdinka by tě taky mohla roztrhat vzteky."
Chlapec konečně šlehl pohledem k Sally, která se pokusila seskočit z koně stejně jako princ před ní. Pokývl k ní hlavou a zpražil Nocteho nenávistným pohledem.
,,Kaii, díky bohu jsi v pořádku," pronesl král, který se konečně dostal davem ke svému synovi.
,,Děkuji hrdinko-"
,,Sally."
,,-Hrdinko, jistě přijmeš naše pozvání na oslavnou hostinu," řekl král způsobem, který nedával Sally možnost protestovat. Dívka přesto otevřela pusu a král ji objal kolem ramen.
,,Výborně! Olehu, řekni v kuchyni ať připraví hostinu. Máme tu hrdinku na oslavování!"
Dav zajásal a Felix s Kaiem začali tleskat.
,Do čeho jsem se to namočila?' pomyslela si zoufale Sally, zatímco ji královniny služebné odváděly ke své paní, aby se postaraly o dívčinu večerní róbu na hostinu.

Maryam měla trochu vyplazený jazyk, jak se snažila upravit nebesky modré šaty s bílým pláštíkem, který až moc připomínal křídla, na Sallyinu velikost.
,,Tak, hotovo!" Švadlena dala ruce v bok a Sally nemohla do té její spokojené tváře říct, že šaty nesnáší. Nenáviděla se za to, protože v tenhle moment její asertivita padla pod Kelvinovu nulu. Tak se jen usmála a nadechla se. Maryam jí zvedla sukni a zamračeně se podívala na Sallyiny boty.
,,Hrdinko, samozřejmě vám do toho nechci mluvit, ale myslím, že tyto boty se k těm šatům nehodí."
Sally si však tyhle pohodlné jezdecké boty nechtěla nechat vzít, i kdyby její asertivita byla v dalším vesmíru na celoživotní dovolené.
,,Opravdu? V mém světě byly boty často více na pohodlí než na krásu, a navíc si nemyslím, že by mi kdokoli lezl pod sukni, jen aby zjistil jestli se mi boty hodí k oblečení."
Maryam se na ni podívala s udiveným výrazem. Očividně se jí ještě nikdy nic takového nestalo (což pro Sally nebylo žádné překvapení).
,,Ale hrdinko..."
,,Omlouvám se Maryam. Ale teď se zdá, že mi do toho mluvíš," přerušila ji Sally, zcela jistě přitom porušila minimálně patnáct tisíc pravidel etikety, a seskočila. Maryam přimhouřila oči.
,,Já vám je ještě zkrátím," řekla tónem, kterým chtěla Sally naznačit, že se jí nikdo nebude muset dívat pod sukni, aby viděl neladící jezdecké boty. K její smůle Sally svůj výběr obuvi nejenže nezměnila, ale dokonce byla s kratší sukní spokojenější. Možná proto, že to znamenalo, že si pod šaty může nechat kalhoty a tak nakonec připomínala princeznu v šatech, která je však každou chvíli připravená na krvavý souboj. Vysekla služebným něco jako pukrle (nebyla si jistá, jestli se nespletla a nepoklonila se jako rytíř) a odešla. Sloužící byli tak nepřirozeně rychlí, že přestože švadlenám trvala úprava šatů maximálně hodinu, na chodbách se rychlostí podobnou naštvané vose pohybovaly řady mužů a žen s tácy jídla na hostinu.
,To nemůže být propečené,' pomyslela si Sally. Moc dobře si pamatovala, že nejlepší maso se musí péct dlouho, protože dle slov Paige: ,,Je jinak sušší než anglický humor Gretena."
Profesor Greten byl jeden z těch učitelů, kteří se do pozice učitele dostali jen kvůli tlaku rodičů, aby si našli práci, ale jedinou věc, kterou uměli byl jejich rodný jazyk a tak se přestěhovali do cizí země, aby ho učili na školách. Německý jazyk byl však na škole tak neoblíbený, že když byli němčináři v dobré kondici, ve skupině jich bylo pět.
Sally se namáčkla do stínu sloupu a zadoufala, aby zmizela a objevila se doma. Možná by teď měla večeři s Barthem a rodiči. Na tomto místě byla zatím jen jeden den a nedokázala si představit až to bude deset dní. Věděla, že její bratr by pro ni udělal téměř cokoli, a proto o něj měla strach. Bála se, že si začne jen kvůli její absenci, a že ona to také nezvládne. Měla to však o něco snažší. Ona narozdíl od své rodiny a přátel věděla, že je naživu. Zbytek jejího světa věděl, že je mrtvá.
,,Chci domů," šeptla a svezla se po zdi k zemi.