Nesmrtelný ochránce - Noční děs

Kapitola 4.

Vlk sklopil hlavu do peřin a čekal. Rychle jsem šáhla po mobilu a vytočila Helen, protože mě napadla jako první. Nebrala to. Povzdychla jsem si.

Zkusila jsem zavolat Zeinovi, ale měl tam hlasovou schránku. Zapřemýšlela jsem. Komu ještě můžu zavolat? No jasně. Vytočila jsem další číslo. Tentokrát úspěšně.

"Ahoj, Sami. Potřebuješ něco?" ozval se hlas mého nevlastního bratra. Své rodiče neznám. On, já a ještě moje nevlastní sestra jsme byli u jedné pěstounky. Byla hodná a já to tam pořád považuji za domov.

"Ahoj Eliote. Jo.... já, potřebuju pomoc s............ projektem. Když má nějaké zvíře nebo člověk končetinu v nepřirozené poloze, tak jak mu pomůžeš?"

"To je moje mladší ségra. Hm.... podle mě to ve většině případů znamená, že to má vyhozené z kloubu. Musíš mu tu končetinu vrátit zpátky na místo. Vážně to máš na projekt?" zeptal se a já se jen modlila, aby mi na tu lež skočil.

"Jo. Do školy. No já už musím. Pa." řekla jsem a hovor típla. Prohlédla jsem na bílého vlka a zhluboka se nadechla.

"Počkej chvíli." vykřikla jsem a seběhla schody dolů. Vzala jsem z podlahy železnou tyč a vrátila se do pokoje. Tím, že jsem ho měla laděný do černé a vínové, v něm byla tma. Venku je taky tma, takže je to momentálně fuk.

Rozsvítila jsem lampičku a sedla si na postel. Tyč jsem dala Snowovi před čumák a pohladila ho po hlavě.

"Zakousni se do toho. Bude to bolet." špitla jsem. Poslechl a zakousl se do tyče.

Chytla jsem mu zadní tlapu a hladila mu ji. Na tři. Raz....řekla jsem si v duchu. Dva.... zhluboka jsem se nadechla a vydechla. Tři.....škubla jsem tlapou.

Snow zaskučel a bolestně zkousl tyč. Ta pod nátlakem velké síly rupla a místo tyče tu byli dvě tyčky. Vyplivl je a otočil se na mě.

Kontrovala jsem tlapu a vysílala klidné vlny. Vlk se uklidnil a lehl si. Všechno bylo v pořádku a tak jak má. Uf. Oddychla jsem si.

"Zůstaneš tady a odpočineš si. Běda jestli tě uvidím na nohou." pohrozila jsem mu. Kývl a zavřel oči. Zvedla jsem se a přešla ke dveřím pokoje. "A tu tyč ti nedaruju." ozvala jsem se ještě. Přece jen to byla má oblíbená zbraň.

Sešla jsem schody a lehla si na gauč. To byl zase den. Je sice pravda, že to mohlo být ještě horší, ale i tak to bylo příšerný.

Už jsem skoro spala, když se z venku ozvala rána. Promnula jsem si oči a posadila se. Zaslechla jsem potiché vytí.

Vyběhla jsem schody nahoru a udýchaně se dostala až k pokoji. Tohle mám za to, že jsem minulý týden necvičila. Napadlo mě.

V pokoji byla pořád rozsvícená lampa. Snow měl hlavu natočenou kamsi do postele a tichounce vyl. Šla jsem blíž. Až teď jsem si všimla vybrujícího mobilu.

Popadla jsem ho a vlezla do šatníku. Převlékla jsem se do dlouhých džínů a bílého trička s nápisem - Hoď mě vlkům a vrátím se jako vůdce smečky.  Mobil mi pořád vybroval a vypadalo to, že se jednalo o něco důležitého, když dotyčný ještě nezavěsil. Povzdechla jsem si a aniž bych si přečetla, kdo volá, přijala jsem hovor.

"Haló?" zeptala jsem se podrážděně a mezitím si obouvala tenisky. Bylo něco po třetí ráno a moje únava byla větší než dům.

"Sam?" ozval se nejistě dívčí hlas. Hned jsem ho poznala. Helen. Proč mi ale volá takhle brzy ráno?

"Helen. Děje se něco?" zeptala jsem se vyděšeně. Únava byla najednou pryč a já měla podezřele moc energie.

"Jo. Spala jsem, pak mě vzbudil rachot z koupelny. Šla jsem tam. Ono......ono......... já........" řekla.

"V pořádku. Zhluboka se nadechni." řekla jsem. Poslechla. "Teď vydechni." Udělala to. "A teď mi řekni, co se tam stalo."

"Noční děs, Sam. V mém domě je Noční děs. Jsem schovaná ve skříni. Už je tady." pípla a z telefonu se ozvalo nepravidelné dýchání. Najednou vykřikla. Zděsila jsem se.

Rychlostí blesku jsem vystartovala z domu k ní. Během chvilky jsem byla před jejím domem.

"Panebože." vylétlo ze mě. Okna byla rozbitá, dveře vyražené, ve střeše byla díra a elektřina byla ta tam. Na mobilu jsem si zapnula baterku a vydala se tam.

Dostala jsem se před zničené schody. Opatrně jsem vyšla nahoru a došla do jejího pokoje.

Na zemi ležela malá brunetka a nad ní se skláněl přes dva metry velký vlk. Byl celý černý, měl červené oči a po těle samé jizvy.

Podíval se na mě. Na místě jsem ztuhla. Ta obluda zvedla hlavu a srst mu začala rudě hořet. Panebože, Kriste Pane.

Rozběhl se ke mně. Vyhla jsem se mu a spadla na zem. Mobil mi spadl do hluboké díry v podlaze. Kruci. Přešla jsem na druhý konec pokoje, zatímco on se teprve zvedal ze země.

Popadla jsem první věc, co mi přišla pod ruku a hodila to po něm. To ho ještě víc naštvalo.

Nějaký předmět však upoutal mou pozornost. Byla to puška. Rozběhla jsem se tam a vzala ji do ruky. Nabila jsem a vystřelila.

Trefila jsem to do krku. Obluda zakňučela a utekla. Hodila jsem pušku na zem a přiřítila se k bezvládné dívce.

"Helen." řekla jsem a nahmatala ji pulz. Uf. Zvedla jsem ji do náruče. Nebyla tak lehká, jak se zdá. Sešla jsem s ní schody a vyšla ven. Na ulici nikdo nebyl. To vážně nikdo nic neslyšel? Jako vážně?

Pomalu jsem se s ní dostala ke mně domů. Položila jsem ji na gauč a sundala z ní všechno oblečení až na spodní prádlo. Vzala jsem mokrou houbičku a umyla jí.

Měla pohmožděné levé zápěstí a menší tržnou ránu na čele. Tu jsem jí vyčistila a zalepila náplastí. Oblékla jsem jí do černého trička, které mi už bylo malé. Nechala jsem ji u gauče papuče a přikryla jí dekou.

Sedla jsem si na židli i s čajem, co jsem si udělala. Vzala jsem si notebook a napsala všem blízkým, že momentálně nemám mobil, protože jsem ho někde ztratila. Zaklapla jsem ho a šla do obýváku.

Na koberci ležel bílý vlk a sledoval spící dívku. Pohladila jsem ho mezi ušima.

"Už tě to nebolí?" zeptala jsem se ho. Snow se zvedl a udělal kolečko. Tlapu měl v pořádku a vypadal šťastně.

"Sam?" ozval se tichý hlas. Podívala jsem se na Helen. Seděla na pohovce a dívala se na nás. Zvedla jsem se a sedla si k ní.

"Jak se cítíš?" zeptala jsem se.

"Dobře." řekla. "Takže se to vážně stalo?"

"Jo, stalo." špitla jsem.

"A můj dům?" zeptala se.

"Je mi to líto." řekla jsem. Helen zakroutila hlavou a objala mě. "Teď budeš bydlet tady."

"Vážně můžu?" zeptala se mě. Přikývla jsem. Usmála se a znovu mě objala. Všechno jsem jí povyprávěla a ona si pak šla lehnout.

Ahojky. Snad se vám líbí. Dělala jsem ji tři hodiny v kuse a mám z ní docela radost.
Vaše Kiki 🌹🌹🌹🌹🌹🌹🌹🌹🌹