Nesmrtelný ochránce - Noční děs

Kapitola 9.

Dojeli jsme k sídlu. Tam už na nás čekali Arty a Greisy. Když si nás všimli a zpozorněli, neuniklo jim, že se držíme za ruce a usmíváme se. Šibalsky se na sebe podívali. Pustili jsme se. Slezli jsme z koní a vrátili je do ohrady. Malá Kler si zívla a šla si do pokoje lehnout. Greisy s Artym šli do zadní části zahrady. Zbyli jsme tu jen my dva.

"Půjdeme ke mě do pokoje, ne?" zasmál se černovlásek a chytl mě za bolavé zápěstí. Okamžitě jsem bolestně sykla. To mu neuniklo. Podíval se na mě vystrašeným pohledem. Vysmekla jsem se mu a ruku si dala za záda. Zamračil se a vydal se do vily. Šla jsem za ním. V jeho pokoji jsem si sedla na gauč. On zamkl dveře a sedl si ke mně.

"Ukaž mi tu ruku." řekl trochu drsnějším hlasem. Zachvěla jsem se a zavrtěla hlavou na nesouhlas. "Nenuď mě použít násilí a ukaž mi tu ruku." řekl a jeho oči mě doslova propalovaly. Zachvěla jsem se. Vytáhla jsem ruku a dala mu ji před nos. Opatrně ji chytl a prohlížel si mé pochroumané zápěstí. Bylo trochu nateklé a fialové. Z jedné strany byly otisky nehtů, které byli tak hluboké, že mi z nich tekla krev. "Byl to Artur, že?"

"Zeine..." zkusila jsem se mu vymanit, ale chytl mě pevněji a spražil mě pohledem. "Ano, ale byla to nehoda." bránila jsem onoho mladíka.

"Já vím." řekl a prohlížel si ránu. Vzal si do ruky tričko, které leželo na zemi, a setřel mi červenou tekutinu ze zranění. "Ale je to až do krve. Což znamená, že dneska už se nebudeš namáhat a zůstaneš tady." řekl. Při poslední větě jsem se na něj vyjeveně podívala. "Neboj. Máme tu i pokoj pro hosty a u Kler v pokoji je taky místo." zasmál se, pustil mě, zvedl se a z pod postele vytáhl lékárničku.

"Bude to bolet?" zeptala jsem se se strachem. Srdce jsem cítila až někde v krku. Položil krabičku na pohovku a vyndal z ní mastičku a obvazy.

"Ne, nebude." poznamenal. Otevřel mastičku a rozetřel mi ji po zápěstí. Pak vzal obvazy a ruku mi obmotal. Dost utahoval, ale mě to nebolelo. "Hotovo."

"Hele, můžu si jít něco udělat? Mám hlad." zeptala jsem se. Zein schoval věci a vrátil lékárničku pod postel.

"Ne, nemůžeš." zazněl jeho hlas. Zněl jako pravý vůdce nebo šéf. "Pojď. Já ti něco udělám." Radostně jsem se zvedla a s neutrálním výrazem ve tváři ho následovala až do kuchyně.

"Ahoj, Zeine." ozvalo se od stolu. Seděl tam nějaký muž a pozoroval mě. Sedla jsem si na jednu židli a obvázanou ruku si položila na stůl. Muž se na mě nechápavě podíval. "Co se ti stalo, děvče?" zeptal se mě. Černovlásek zmizel za rohem a pustil se do vaření.

"Upadla jsem." zalhala jsem a doufala, že mi na lež skočil.

"Proč mám pocit, že mi lžeš, děvče? Tady jsi ve slušné společnosti a tady se nelže." poznamenal rázně. Přeběhl mi mráz po zádech. Z kuchyně vykoukla Zeinova hlava.

"Uraku. Sam, je tady se mnou, tak ji nepoučuj nebo to schytáš. Pokud ti nebude chtít říct pravdu, tak to nech plavat a nestrkej nos do jejího soukromí." poručil muži a vrátil se k práci. Urak si odfrkl a založil si ruce na prsou.

"Promiň za mé chování. Mám to v povaze." řekl a usmál se. "Jsem Urak."

"Já Samanta." odpověděla jsem. Zein přede mě postavil talíř plný palačinek a sklenici jahodové marmelády. Posadil se vedle ní a vzal do ruky sklenici. Natřel vrchní palačinku a zamotal mi ji. "Zeine, tohle není nutné. Já umím jíst." napomenula jsem ho a kousla si do palačinky. Mňam.

"S tou rukou toho moc neuděláš. A já si pohlídám, aby si ji nenamáhala." řekl vážným tónem a Urak se zasmál.

"Holka, co ty s ním děláš? To je poprvé, co ho vidím vařit. Navíc má o tebe strach, což u něj není zvykem." řekl a rozkašlal se. Zvedl se ze židle a odešel.

"Nevšímej si ho a jez." řekl černovlásek a opřel se. Jeho pohled sklouzl do talíře a já si povzdechla.

Za chvíli byl talíř prázdný. Zein umyl nádobí, uklidnil a vrátili jsme se do jeho pokoje. Černovlásek si převlékl peřinu a šel do sprchy. Natáhla jsem se a na chvíli zavřela oči.

Vzbudilo mě pohlazení po tváři. Otevřela jsem oči a zamžourala do šera. Nade mnou se skláněl polonahý černovlásek. Měl na sobě jen tepláky. Tričko mu chybělo, takže jsem mohla vidět jeho svaly. Páni, je tak sexy. Sam, už zase myslíš na kraviny. Napomenula jsem se v duchu.

"Kde chceš teda spát? V pokoji pro hosty nebo u Kler?" zeptal se.

"Asi u Kler." odpověděla jsem a zívla. Zein se zasmál a vzal mě pod zadkem do náruče. Trochu jsem zrudla. Vyšel se mnou z pokoje a zaťukal na zavřené dveře. Ty se otevřely a v nich stála malá holčička.

"Jé, ahoj Sam. Ty budeš spát se mnou?" zeptala se. Kývla jsem. Vešli jsme dovnitř. Byly tu dvě postele - jedná menší pro jednoho člověka a druhá větší manželská. Zein mě položil na jednu stranu dvoulůžkové postele a věnoval mi pusu na čelo. Popřál nám dobrou noc a odešel.

Přikryla jsem se a dala pozor na bolavou ruku. Zavřela jsem oči a zkusila usnout. Ze začátku se mi to vůbec nedařilo, ale pak jsem se propadla do říše snů.

Objevila jsem se v tmavé místnosti. Bez oken a bez dveří. Byla tu tma. Najednou se odněkud z rohu rozzářilo bílé světlo. Spadla jsem na kolena. Moje ruce i nohy byly v řetězech a za mnou se ozvalo zavrčení.
Otočila jsem se. Za mnou seděl velký černý vlk a pobaveně mě sledoval. Nahnul se ke mně.
"Ahoj, Sami. Možná se divíš, co tu děláš. Ale přitom je to tak prosté. Jsi tu, abych ti řekl, že miluji, když lidé umírají. A ještě víc, když trpí. Takže až se jednou potkáme, budeš se dívat, jak zabíjím osobu, kterou miluješ a teprve pak tě zabiju." zašeptal mi do ucha. Měl hrubý a nepříjemný hlas. Nahnal mi strach. To co mi řekl se stát nemůže. Nesmí. Vše kolem se rozplynulo a ten vlk mi probodl břicho drápem.

S křikem jsem se posadila a celá jsem se třásla. Snažila jsem se popadnout dech a sklidnit se, ale vůbec mi to nešlo. Najednou mě někdo vtáhl do objetí. Zein. Začal mě hladit po vlasech a obvázanou ruku mi chytl, abych si ještě víc neublížila. Do ucha mi šeptal uklidňující slova, až jsem nakonec usla. Ale to už se mi nic nezdálo.

Ahojky zlatíčka. Líbí?
Vaše Kiki ♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥