Nesmrtelný ochránce - Noční děs

Kapitola 82.

Prošla jsem portálem a ten se za mnou zavřel. Padala jsem velmi dlouho, ale nakonec mě portál vyvrhl tam, kam jsem přesně chtěla. Na samé dno obrovské propasti.

Zvedla jsem se na nohy a podívala se kolem sebe. Nedaleko mě ležel v bezvědomí Noční děs a kousek od něj medailon. Přešla jsem k němu, medailon si dala na krk a schovala a odstoupila trochu dál od černovláska.

Ten se po chvíli probral, postavil se a zmateně se díval kolem sebe. Když se pak podíval na mě, v rudých očích mu nebezpečně blýskalo. Celkem jsem se ho bála a dle mého skromného názoru jsem k tomu měla dost dobrý důvod.

"Vrať mi ten medailon. Hned." řekl a v jeho hlase se mísila zloba s agresí. Nebylo bezpečné a moudré mu odporovat, ale já mu pozlacený přívěsek dát nechtěla. Ne jen tak.

"Ne. Nejdřív si spolu promluvíme a zkusíme to rozumně vyřešit. Nemusíme se hned pokoušet toho druhého zabít. Chtěla bych, aby jsme z toho něco získali oba." řekla jsem a jemně se usmála.

"Nerozumím ti. O čem si chceš promluvit? Tady není co řešit." odpověď naštvaně a zmateně zároveň. Nahl hlavu na stranu a překřížil si ruce na hrudi. Povzdechla jsem si.

"Je tu něco, co bych s tebou ráda probrala, démone. Uděláme výměnu. Něco za něco." hlesla jsem s nadějí v hlase a zahleděla se na černovláska. Něco v něm se pohlo a rudé duhovky dostaly tmavší odstín, což znamenalo, že démon převzal úplnou kontrolu nad tělem.

"Co nabízíš, daivo? Co mi můžeš nabídnou?" zajímal se démon uvnitř černovláskova těla. Pousmála jsem se a luskla prsty. Kolem Nočního děse se objevila ohnivá klec, která vyzařovala magické silové pole. Nikdo se nemohl dostat dovnitř ani ven. Čili démon byl v pasti.

"Můj návrh zní: Opusť tělo tohoto muže a já nechám zmizet tu klec." řekla jsem a vítězně se usmála. Démon se zasmál a záporně zavrtěl hlavou.

"Jsi vážně tak hloupá? Copak si myslíš, že když nechám být tohle tělo, neobsadím nějaké jiné? Co třeba kdybych se spojil s tebou nebo tvou rodinou?" smál se mi démon, ale já zachovala kamenný nic neříkající výraz.

"Tak souhlasíš nebo ne?" ptala jsem se a úplně ignorovala všechno, co před chvílí vypustil z pusy. Bylo lepší, když jsem to ani nijak neřešila. Démon se zle ušklíbl a odhalil tak řadu ostrých zubů.

"Hele, já ti nějak nevím. Když mě se nechce." prohlásil znuděně démon, zívl a mrkl na mě. Darebák. Pomyslela jsem si a pak v duchu ve francouzštině párkrát nehezky zaklela.

"Na to, jestli se ti chce nebo ne, jsem se tě neptala. Tak mi koukej odpovědět na otázku, jinak tě dostanu ven sama za pomoci magie." pohrozila jsem mu s kamenným výrazem a zatla jednu ruku v pěst.

"Ach tak. Tak to je samozřejmě jiná." prohlásil ironicky démon a začal se šíleně smát. Až mi z toho naskočila husí kůže na rukách a po zádech mi přejel mráz. Tak nepříjemné to bylo.

"Jak chceš." šeptla jsem, nechala klec zmizet a kolem svého těla vyčarovala magický štít. Pak jsem se rozběhla k černovláskovi, chytla ho za krk a přimáčkla ho ke skalní stěně.

"Takhle mě ven nikdy nedostaneš." smál se mi démon a ani se mi nebránil, protože si zřejmě myslel, že má větší moc než já. To se ale ošklivě mýlil.

"Pořád máš možnost opustit jeho tělo dobrovolně. Jinak to udělám já a to se ti líbit nebude." hlesla jsem a lehce zesílila stisk na jeho krku. Černovlásek zalapal po dechu a z očí mu zmizely nebezpečné jiskřičky.

"Nikam nejdu. Na to zapomeň." zasípal démon v jeho těle a zlostně zavrčel. To už mi vážně došla trpělivost a moje moc se mi zuřivě prohnala tělem i krví. Konečky prstů mi modře zablikali.

Démon překvapeně otevřel pusu a vykulil oči. To už jsem však opět zesílila stisk na jeho krku, upřela na něj naštvaný pohled a v očích mi panovala naprostá bouře. Černovlásek se začal dusit vlastní krví a rychle mu docházel vzduch.

"Vypadni." řekla jsem ledovým chladným hlasem. Noční děs vyplivl krev a ta mi ušpinila ruku, kterou jsem ho držela. Štít totiž odrážel jen magii a zlo. Démon se zakuckal, z pusy mu vytekla další krev a zavrtěl nevěřícně hlavou.

"Takhle ho zabiješ. To přece nechceš. Chceš aby žil. O to ti celou dobu jde." zasípal tiše démon a pusu si přikryl rukou. Moc mu to však nepomohlo a během chvilky mu mezi prsty protékala rudá tekutina.

"Řekla jsem..... VYPADNI." štěkla jsem na něj a trochu povolila stisk. Černovlásek se zhluboka nadechl a utřel si pusu od krve. Opřel si hlavu o skálu za sebou a úlevně si oddychl.

"Nejde to. Je příliš pozdě." odpověděl démon. S takovou odpovědí jsem se rozhodně nespokojila a můj výraz se změnil v naštvaný.

"VY....PAD.....NI." zvýšila jsem na něj hlas a ani jsem si neuvědomila, že jsem do tohoto rozkazu přidala hlas Alfy. Noční děs se pod mým hlasem zachvěl a přikrčil. Měl ze mě strach a já se mu nedivila. I já byla překvapená tím, co ze mě vypadlo. Pustila jsem jeho krk a o pár kroků ustoupila.

Černovlásek otevřel pusu a zaklonil hlavu dozadu. Z jeho těla vyšla rudá mlha a když byla celá venku, vybrala si nový cíl. Mě. Ani jsem nemrkla a mlha se do mě vpila. Lewis se zhroutil v bezvědomí na zem a zůstal ležet.

Mým tělem projela vlna bolesti a já se sesypala na zem. Zrak se mi zamlžil v rudém oparu. Nic jsem neviděla, nic jsem neslyšela a nic jsem necítila. Byla jsem jako omámená a moje tělo už nebylo jenom moje.

Tohle se nemělo stát. Tohle je špatně. Pomyslela jsem si zoufale a snažila se vzpamatovat. Musím bojovat. Tak jako Lewis. Možná, že když vyhraju, zbavím se démona už navždy. Musím to aspoň zkusit.

Moje myšlenky byli čistě jen moje, ale nebyla jsem si jistá, jestli je démon třeba neslyší nebo tak něco. Když s ním budu bojovat jako Alfa, nemá proti mě žádnou šanci. Před chvílí se mi to jen potvrdilo. Démon nemá proti Alfě žádnou moc. Tak jdeme na to.

Ahojky ❤
Další kapitola je po delší době konečně tady. Tak co, líbí? Jste zvědaví, jak to bude dál?
Vaše Kiki ❤❤❤❤❤❤❤❤❤❤❤