Nesmrtelný ochránce - Noční děs

Kapitola 24.

Probudilo mě lehoučké hlazení po zádech. Líně jsem otevřela oči. Pode mnou ležel černovlásek a prohlížel si mě. Na tváři mu hrál pobavený úsměv. Taky jsem se usmála a políbila ho. Chytl mě za pas a přitáhl si mě blíž. Pak se kousek odtáhl.

"Musíme vstávat. Poslední den v lidské škole. Jdu vzbudit ostatní, co jdou s námi." řekl mi rozespale, přetočil mě a odešel. Zvedla jsem se, zívla si a zaplula do koupelny. Shodila jsem ze sebe oblečení a dala si horkou sprchu. Osušila jsem se a na sebe si dala spodní prádlo a bílé šaty, které mi donesla Greisy. Obulala jsem si mé oblíbené boty na vysokých jehlách, jak jinak, a vlasy si spletla do velmi krásného a složitého účesu. Nakonec jsem se i lehce nalíčila.

Vyběhla jsem z koupelny a zastavila se před velkým zrcadlem. Slušelo mi to. Navíc šaty měli větší výstřih, takže byl dobře vidět můj přívěsek s vlkem, který jsem dostala od Zeina. Vzala jsem si již nachystanou černou tašku přes ramena a dala si tam věci do školy.

Vyšla jsem z pokoje a dostala se do jídelny, kde jsem do sebe kopla celý hrnek kávy. Neměla jsem moc hlad, tak jsem snědla jedno jablko a šla ven. Tam už na mě čekala malá skupinka lidí. Kam, Kosé, Zein a nějaký hnědovlásek. To bude Dan. Došla jsem k nim.

"Ahoj." řekla jsem a tím na sebe upoutala jejich pozornost. Všichni mě skoumali pohledy a hnědovlásek se vřele usmál.

"Ahoj. My se ještě neznáme. Jsem Dan." řekl a podal mi ruku. Tu jsem přijala. Zřejmě jsem mu padla do oka.

"Sam." dostala jsem ze sebe.

"Já vím." řekl a otočil se na černovláska. "Neboj, neublížím jí." řekl mu a zasmál se. Zein se malinko uvolnil a přišel ke mě.

"Žárlíš?" zeptala jsem se šeptem.

"Co? Jestli myslíš na Dana, tak ne, nežárlím. Je totiž homosexuál." špitl mi do ucha a políbil mě. Naklonila jsem hlavu na stranu.

"Jakože je teplej?" šeptla jsem mu další zvídavou otázku do ucha. Kývl.

"Pojď. Pojedeš se mnou." řekl a vedl mě do zadní části zahrady. Tam se zastavil a otevřel garáž. Překvapeně jsem zamrkala.

"Božínku." vyklouzlo mi. Uvnitř bylo přes dvacet luxusních drahých aut, asi deset motorek, černá limuzína, kola a růžová koloběžka. Na střeše byl navíc vrtulník a menší letadlo, do kterého se vejde tak pět lidí. Motorky mě zaujaly nejvíc. Co si pamatuji, tak nikdo na škole nemá motorku. Všichni mají jen auta nebo kola.

"Čím chceš jet?" zeptal se mě černovlásek.

"Motorkou." řekla jsem okamžitě a skočila mu kolem krku. Dívala jsem se mu do očí a čekala. Kývl. Došli jsme k jedné černé luxusní motorce. Zein vytáhl klíčky, nasedl na ní, vzal si helmu a nabídl mi ruku. Přijala jsem ji, nasedla za něj a chytla ho kolem pasu. Koukla jsem po ostatních. Dan, Kam a Kosé nastoupili do drahého a luxusního černého auta. Vlastně skoro všechny dopravní prostředky byli černé. Až na růžovou koloběžku, která patří Kler, bílého letadla a pár aut.

Zein mi podal helmu. Nasadila jsem si ji a on nastartoval. Ostatní jeli hned za námi. Dojeli jsme před školu. Černovlásek zastavil, slezl a pomohl mi na nohy. Všichni na nás začali ukazovat, pískat, tleskat a mávat. Tak takhle se cítí hvězda? Zajímavé. Zvuky jásotu ještě zesílili, když dojeli i ostatní. Vystoupili a hned šli k nám. Zein si sundal helmu a všechny holky začali pištět a omdlévat. Povzdechla jsem si a taky si tu věc sundala z hlavy. Teď zas všichni kluci začali pískat a mávat mi. Podívala jsem se na černovláska. Naše pohledy se setkali.

"Teda vy máte fanoušků." hlesl Kosé. Zasmáli jsme se. Zein mě vzal za ruku a šli jsme do školy. Prošli jsme chodbou a vešli do třídy. Všechny pohledy mířili na naší pětičlennou skupinu. Helen v zadní lavici vyletěla do stoje a přiběhla ke mě.