Nesmrtelný ochránce - Noční děs

Kapitola 13.

Znovu se mi spustily slzy. Urak mi pomohl vstát. Schovala jsem luk a šípy a následovala Uraka do pokoje. Na posteli ležel černovlásek a u něj seděl Artur. Když jsme tam vešli, Artur ke mě přišel a chytl mě za rameno.

"Mrzí mě to. Když jsme tam přišli, u Děse stál nějaký muž s puškou a vystřelil po něm. Nemá moc času." řekl. Všichni se s černovláskem rozloučili a odešli. V pokoji jsme zůstali jen já a on.

Sedla jsem si k němu na postel. Vlasy se mu kvůli potu lepily na obličej. Triko měl celé zbarvené do rudé barvy a občas sebou cukl. Měl horečku a klepal se zimou.

"Sam." zachraptěl černovlásek a otevřel oči. Podíval se na mě a z velkou obtíží se usmál. Pohladila jsem ho zdravou rukou po tváři. "Sundej si ten obvaz." řekl mi.

"Dobře." řekla jsem. Sundala jsem si obvaz. Vykulila jsem na to oči. Zápěstí bylo úplně v pořádku a stopy po nehtech žádné, jakoby se po zranění slehla zem. Ani jizvy nemám.

"Myslel jsem si to." pousmál se a opět zavřel oči.

"Zeine?" zeptala jsem se. Vydal nějaký divný zvuk na znamení, že poslouchá. "Ukážeš mi tu ránu?" okamžitě zavrtěl hlavou. "Prosím." snažila jsem se ho presvedčit. Opět záporně zavrtěl hlavou. "Prosím." vzlikla jsem. Kývnul. Zvedl ruku, ale bolestně sykl a vrátil jí na postel. Vzala jsem jeho triko a vyhrnula mu ho.

Střela prošla hrudí. Rána byla hluboká, tekla z ní krev a okraje hnisaly. Pane Bože. Začala jsem brečet.

"Nebreč, prosím." ozval se Zein.

"Promiň." řekla jsem a utřela si tváře. Chytl mě za ruku. Usmála jsem se. Naklonila jsem se nad něj a spojila naše rty. Spolupracoval. Po chvíli však přestal a dokonce pustil moji ruku. Ne, ne.

"Zeine. Ne. To nemůžeš. Ty jeden natvrdlej debile, opovaž se mě tu nechat samotnou." křikla jsem na něj mezi vzliky. Vztala jsem z postele a přešla k šuplíku. Vyndala jsem z něj žiletku a vrátila se k posteli. "Pokud odejdeš ty, tak já taky." šeptla jsem mu do ucha.

Sedla jsem si a žiletku sevřela v pěsti. Sykla jsem a pustila žiletku, ta spadla na zem. Otevřela jsem pěst a podívala se na škody. Na dlani jsem měla ranku, ze které se valila krev. Jedna kapka opustila mou dlaň a stekla přímo do Zeinovi rány. Ani zabít se nedokážu. Okřikla jsem se.

"Sam." řekl až moc známý hlas.

"No bezva. Mám halucinace. To mi chybělo." řekla jsem a krvavou rukou si otřela slzy, takže jsem se zamazala ještě víc.

"Ale, Sam." ozval se znovu jeho hlas. Podívala jsem se tedy tím směrem. Černovlásek mě pozoroval. Počkat, on žije! Objala jsem ho.

"Jak...?" podívali jsme se na jeho ránu. Ta se nám přímo před očima zavřela a zůstala jen maličká jizva.

"Co se stalo? To není možné!" žasnul Zein a podíval se na mě. "Vždyť jsi celá od krve." vykřikl a chytl mě za ruku. Podíval se na tu ránu a zděšeně otevřel pusu.

"Nechtěla jsem tu být sama. Myslím, bez tebe. Vzala jsem ti z šuplíku žiletku a škrábla jsem se. Jedna kapka mé krve stekla do tvé rány a ta se zahojila." objasnila jsem celou situaci. Černovlásek mě vtáhl do pevného objetí.

"Ty sis chtěla vzít život kvůli mě?" zeptal se a hladil mě po vlasech. Bylo to uklidňující. Cítila jsem se s ním v bezpečí.

"Jo, ale něco jsem zjistila." řekla jsem a užívala si jeho přítomnost, která mi dělala dobře.

"Co jsi zjistila?" zeptal se zaraženě a pustil mě. Podívala jsem se na něj a spojila naše rty. Rukou jsem mu zajela do vlasů. On mě chytl za pas a přitáhl si mě blíž. Pak jsem se trochu odtáhla.

"Zjistila jsem, že jsem tak strašně nemotorná, že i kdybych sebe víc chtěla, nezabila bych se. Prostě na to nějak nemám kuráž." řekla jsem provinile a sklonila hlavu. Zein se zasmál a dvěma prsty mi ji zase zvedl. Naše pohledy se spojili. Trochu jsem zrudla a to černovláska rozesmálo.

"Hele, čemu se směješ? Právě jsem zjistila, že jsem nějaká zrůda s kouzelnou krví." okřikla jsem ho a dělala, že jsem naštvaná a snažila se udržet smích. I když při pohledu na něj mi to moc nešlo.

"Jediná zrůda jsem tu já. Právě jsem přežil vlastní smrt." řekl a začal mě lehtat. To jsem nevydržela a začala se smát.

"Zeine. Okamžitě mě pusť." okřikla jsem ho. Zasmál se a lochtal mě dál.

"Kouzelné slovíčko?" zeptal se a jak mě lochtal, začalo se mi chtít na záchod.

"Pusť mě nebo se ti počůrám do postele?" zkusila jsem. Uchechtl se a pustil mě. Vystřelila jsem do koupelny a v klidu se vyčůrala.

Sotva jsem poté otevřela dveře, černovlásek se vecpal za mnou do koupelny a zamkl. Sundal si zakrvácené tričko a hodil ho do prádelního koše.

"Asi bych měla jít ven." řekla jsem. Vydala jsem se ke dveřím, ale někdo mě chytl za ruku. Podívala jsem se na něj. Usmál se, jemně mě políbil a začal si sundavat ostatní oblečení. Udělala jsem totéž. Sedla jsem si na roh vany, černovlásek vzal mokrou houbu a začal mi čistit zmazanou ruku a obličej. Pak se to vyměnilo.

Nakonec po asi půl hodinové společné koupely, jsme se odebrali na pohovku. Zein měl na sobě triko a tepláky, zatímco já měla tílko a legíny. Usadili jsme se na pohodlném gauči a černovlásek si mě stáhl do klína. Takže jsme byli v krásném objetí.

"Achjo." řekl zničeho nic. Podívala jsem se na něj s tázavým pohledem. "Někdo sem jde." šept mi do ucha.

"Aj, já nikomu neřekla, že si to přežil. Všichni si myslí, že si mrtvý." zašeptala jsem a zavrtěla hlavou. V tom mě něco napadlo. Spiklenecky jsem se otočila na Zeina. Ten povytáhl jedno obočí. "Mám nápad. Nech se vést a spolupracuj." špitla jsem. Kývl. Vjela jsem mu rukou do vlasů a trochu mu je zacuchala. Pochopil to a udělal to stejný se mnou. Však jak jinak říct někomu, že ten koho považují za mrtvého, žije, než-li pořádaným překvapením. V tomhle případě postačí, když se budeme líbat. Teda snad.

Nahla jsem se k němu. Omotala jsem si jeho ruce kolem zadku a svými chytla jeho obličej. Spojila jsem naše rty. On spolupracoval. V tom se dveře otevřely a dovnitř vtrhlo pár lidí. Okamžitě však zalapali po dechu a zůstali nehnutě stát. Zein se mezi polibky trochu zasmál, avšak nepřestával.

Dotyčné osoby si zřejmě vytáhli mobily a začali nás fotit. Blesk byl hlasitý, takže to nešlo přeslechnout. A něco uvnitř mi říkalo, že si to nenechají pro sebe.

"Ehm..ehm.. doufám, že mi to vy dvě hrdličky vysvětlíte."

Ahojky zlatíčka. Těšíte tě se na další kapitolu?
Vaše Kiki ♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥