Nesmrtelný ochránce - Noční děs

Kapitola 21.

Ráno mě probudil havraní strážce, který se mi vysmekl ze sevření a začal do mě vrážet hlavou.

"Kosé. Vždyť už vstávám." řekla jsem a otočila se na bok. To byla chyba. Přepadla jsem přes konec postele a skončila na zemi. Havran se mi začal smát a stejně tak i můj učitel magie.

"Dobré ráno." řekl se smíchem Wapen a mávnutím ruky mě vrátil na nohy.

"Dobré jak pro koho. Jinak díky." řekla jsem naoko naštvaně, avšak úsměv jsem neschovala. Kývl a podal mi hrnek s horkou čokoládou. Hned jsem se napila. Jazyk jsem si naštěstí nespálila. "Co budeme dnes dělat?"

"Dnes ti něco řeknu, dám ti pár věcí a ty se vrátíš domů." řekl. Zasmáli jsme se a sedli si na koberec naproti sobě. "Začneme důležitými fakty. Můžeš říct komu chceš, že jsi žačkou zaklínače. Ale nesmíš nikoho učit žádné zaklínadlo. Nesmíš použít magii před lidmi. A nesmíš nikoho a nic svou mocí zabít." řekl přísným tónem.

"Dobře. Přísahám." řekla jsem a usmála se.

"Když něco z toho porušíš, budeš předvolána před Radu mágů a odsouzena trestem smrti." varoval mě. Opět jsem kývla. "Když budeš mezi lidmi, bude lepší, když svého strážce vtáhneš zpět do sebe nebo ho proměníš na človeka. Tady máš." řekl a podal mi tašku přes rameno se třemi mohutnými knihami. Dala jsem si ji na sebe a poděkovala. "Najdeš v nich všechno. Stačí jen vědět, co hledáš. Jinak támhle máš nachystané šaty, tak se převlékni. Budu v tunelu." ukázal někam za mě, zvedl se a odešel.

Vyhoupla jsem se na nohy a otočila se. Na ramínku visely krásné růžové šaty jako pro nějakou princeznu. Překvapeně jsem zamrkala. Tak jo, takový dárek se neodmítá.

Za chvíli už jsem byla převlečená. Vlasy jsem si rozpustila a nechala si svoje boty. Přešla jsem k zrcadlu a podívala se na sebe. To snad nemůžu být já. Vypadám nádherně.

"Moc ti to sluší." poznamenal Kosé a usadil se mi na rameni. Podrbala jsem ho na hlavě a na krku.

"Díky. Ale asi bude vážně lepší, když budeš člověk." šeptla jsem. Sletěl na zem a pokýval hlavou na souhlas. Natáhla jsem k němu ruku a zavřela oči. Soustředěně jsem stála a použila magii uvnitř mě. Pak jsem oči otevřela. Přede mnou stál vysoký černovlásek s hnědýma očima. Vlasy měl trošku delší než Zein. Na sobě měl černé oblečení, takže trochu připomínal smrtku. Podíval se na sebe a pak se na mě usmál.

"Tak jo. Jsem fešák v obou podobách." řekl se smíchem.

"Souhlasím." ozvalo se za mnou. Wapen si Kosého prohlížel a pak dodal; "Dobrá práce."

"Díky. Jak se odsud dostaneme domů?" zeptala jsem se ještě pořád se smíchem.

"Já vás tam dostanu." řekl Wapen. Pohladil měl po vlasech a objal mě. S Kosém si plácli a zaklínač od nás odstoupil. Natáhl ruce a udělala různá gesta. Kolem nás se opět začal točit vír. Chytla jsem mého strážce za ruku a čekala. Během pár minut už jsme stáli v lese.

"Kdyby něco, tak jsi můj bodyguard a najala tě Helen, protože se o mě bála." řekla jsem mu a pustila jeho ruku. Kývl. "Tady." vytáhla jsem si z tašky dlouhý obouruční meč a dala mu ho. Připl si ho na záda a pohlédl na mě.

"Díky." špitl. Zamumlala jsem něco jako nemáš zač a vydala se směrem k sídlu. Už jsem mohla vidět vilu, když mě něco těžkého srazilo na zem a začalo mě to lízat. Nade mnou se tyčila šedá vlčice.

"Ahojky Kam." přivítala jsem se s ní. Odstoupila ode mě a přeměnila se.

"Ahoj." řekla trochu šťastně, smutně i naštvaně. "Kde jsi byla?" zeptala se mě a v očích se jí objevili slzy. Objala jsem ji.

"Vše ti vysvětlím, ale později. Kam, co se stalo?" vyklouzlo mi z úst a já si až teď vzpomněla na můj doprovod. Avšak teď musel počkat. Strážce, nestrážce.

"Báli jsme se o tebe, Sam. Zein přišel dolů s tím, že si šla sama ven a ještě ses nevrátila. Svolal celou smečku a všichni se zapojili do tvého hledání. Zein byl celý bez sebe. Šílel, zuřil, měl výčitky svědomí. Svůj pokoj převrátil vzhůru nohama a celý den tráví ve sklepě. Šla jsem jednou kolem a slyšela, jak plakat. Navíc jsme se nikdo pořádně nevyspali a ani jsme nejedli. Všichni jsme z toho dost špatní. Já.... bojím se..." chvíli zaváhala. "Bojím se o Zeina. Vůbec nejí, nepije, nemluví. Ztrácí se nám před očima. On jediný totiž věří, že žiješ, my ostatní to vzdali. Ale jseš tady a to je hlavní." řekla, utřela si tváře a usmála se. Tak počkat? Jak dlouho...? Nemohla jsem přece být..? Nebo jo?

"Kam, jak je to dlouho, co jsem zmizela?" zeptala jsem se jí se strachem. Kosé vycítil mou bolest a ze zadu mě objal.

"Tři týdny." hlesla a štípla se do ruky, jestli se jí to nezdá. Se mnou se zatočil svět a nebýt strážce, spadla bych na zem. "Kdo je to?" zeptala se a měřila si osobu za mnou.

"Jmenuje se Kosé. Helen mi ho najala jako bodyguarda, ale trochu se do něj zakoukala." řekla jsem lež, na které jsme se domluvili. Kam na nás nevěřícně hleděla.

"Je to pravda. Jsem jen její bodyguard a kamarád. Nikdy bych se Sam nespal, pokud jde o tohle. Já totiž miluji Helen." řekl potichu a při poslední větě sebou ošil.

"Fajn a teď pravdu." řekla Kam, která nám na to vůbec neskočila. Povzdechla jsem si.

"No dobře. Celou tu dobu jsem strávila v podzemní jeskyni se zaklínačem. Přijal mě za žačku a učil mě základy magie. A tohle je můj strážce." řekla jsem. Mladík za mnou mě pustil a stoupl si po mé levici. Natáhla jsem k němu ruku a pomocí mé vnitřní moci ho přeměnila na havran. Ten se mi usadil na rameni a já ho pohladila.

"Hustý." hlesla zaskočená modrovláska. Vzala mou ruku do své a prohlížela si znak i prsten. "A já myslela, že všichni zaklínači jsou zlý a nenávidí nás."

"Kosé, my tam byli sotva dvacet hodin, jak je možné, že jsme tu nebyli celý tři týdny?" zeptala jsem se. Havran si začal čistit peří a pak se nahl k mému uchu.

"Je možné, že Wapen nás uzamkl v časovém pouzdru, takže čas ubíhal jinak, než tady." zašeptal mi a zavřel oči. "Půjdu se proletět, kdyštak mě pak přivoláš." řekl a odletěl.

"Aha. Kam, jdeme domů. Musím vidět Zeina." řekla jsem rozhodně.

Ahojky. Na další kapitolce už pracuji.
Vaše Kiki ❤❤❤❤❤❤❤❤❤❤❤