Ahoj. Jmenuji se Samanta Mekková a tohle je můj příběh. Na začátek se tohle městečko zdálo docela obyčejné, ale to je lež. Když jednou večer napadne hnusná obluda porybného a ten skončí na pitevním stole, rozjede policie hledání a varují všechny, ab...
Probudila jsem se dřív než Zein. Ten vedle mě ještě klidně spal. Pustila jsem ho ze svého sevření a potichu se dostala i s hromádkou oblečení do koupelny. Náhle jsem ucítila bolest. Podívala jsem se na ruce. Od zápěstí po loket se mi přes obě táhly modřiny a krvavé škrábance. Sakra. To musela být pořádná noční můra. Pak se ho na to jemně zeptám.
Vysprchovala jsem se. Na sebe jsem si hodila spodní prádlo, béžové šaty s dlouhým rukávem a černé boty na podpatku. Na make-up nemám náladu. Učesala jsem se a vlasy si spletla do dvou copů. Narovnala jsem si přívěsek s vlkem a vrátila se do pokoje. Nutno dodat, že si ten náhrdelník nikdy nesundavám. Černovlásek už byl vzhůru a hledal si nějaké tričko. Nakonec si vzal bílé. Když už ho měl na sobě, podíval se na mě.
"Ahoj. Jak se ti spalo?" zeptala jsem se jemně a přišla k němu. Políbila jsem ho a sedla si na pohovku. Přisedl si ke mě a pohled upíral do země.
"Moc dobře ne. A ty to víš." řekl smutně. Vzala jsem ho za ruku a on se na mě podíval. V očích měl smutek, bolest a vztek.
"Jak víš, že o té noční můře vím?" zeptala jsem se něžně.
"Slyšel jsem tě. Sice jsem tě neviděl, ale slyšel jsem tě. Ta uklidňující slova, co si mi říkala." vysvětlil mi a dal mi pusu na čelo. Vtáhl mě do objetí a mě se spustily slzy.
"Co se ti zdálo?" zeptala jsem se. Vypadal zaskočeně, ale nakonec mě pustil a povzdechl si. Utřela jsem si tváře.
"Byl jsem na nějakém hradě. Noční děs mě držel ve sklepě. Říkal, že jsem zrůda a jednou vás všechny zabiju. Odpověděl jsem, že jediná vraždící zrůda je tady on. To ho naštvalo. Z ničeho nic ses tam objevila ty a on tě přímo přede mnou chladnokrevně zavraždil. Nedokázal jsem tě tam ochránit. Byla to moje chyba." řekl smutně a po tváři se mu skutálela slza. "Pak jsem tě ale slyšel. Tvůj uklidňující hlas. Pomohla si mi se od tamtud dostat, takže se mi pak už nic nezdálo." Kývla jsem a utřela mu mokrou tvář. Přitáhla jsem si ho blíž a vtáhla ho do objetí. Omotal mi ruce kolem pasu a hlavu mi položil na rameno.
"To co se ti zdálo se nikdy nenaplní. Rozumíš? Nenechala bych tě tady. Vždy tu budu s tebou. Navždy." pošeptala jsem mu do ucha.
"Děkuji. Miluji tě." špitl a to mi vykouzlilo ten největší úsměv na rtech.
"Taky tě miluji." šeptla jsem na zpátek. Odtáhl se ode mě a já tak mohla vidět jeho úsměv. Políbili jsme se.
"Nechci kazit tu šťastnou chvilku, ale mám docela hlad." řekl a já se zasmála. Už jsem chtěla vstát a pro něco mu jít, ale chytl mě za ruku a to dost bolelo. Sykla jsem. Nechápavě na mě koukal. Vyhrnul mi rukávy a zalapal po dechu. "Pane Bože. Sam. Moc mě to mrzí. To jsem nechtěl..." začal. Přiložila jsem mu prst na rty a tím ho umlčela.
"Neomlouvej se. Nemůžeš za to. Nebyla to tvoje chyba. Navíc to bylo moje rozhodnutí." řekla jsem a pohladila ho po tváři. "Miluji tě, Zeine, a na tom se nic nezmění, tak si to přestaň vyčítat. Odpustila jsem ti. Už dávno jsem ti odpustila." Opět se na jeho tváři objevil úsměv. Stáhl mi rukávy a jemně mě políbil.
"Taky tě miluji, Sam. A vždy budu." řekl. Usmála jsem se a odešla do kuchyně. Tam už byla celá smečka. Všichni se na mě podívali a když si všimli mého úsměvu, šibalsky jim blýsklo v očích. Došla jsem ke kuchyňské lince a omyla nějaké ovoce. Nakrájela na malé kousky, dala do dvou misek, do každé zapíchla vidličku a špinavé nádobí dala do myčky. Chňapla jsem misky a šla ke schodům.
"Sam. Kde máš brášku?" zeptala se mě malá Kler. Otočila jsem se a doširoka se usmála. Nastalo trapné ticho, které jsem přerušila.
"Čeká nahoře." řekla jsem a všichni se začali smát. Vyběhla jsem schody nahoru a došla do pokoje. Černovlásek ležel na gauči a četl si tu stejnou knihu jako včera já. Položila jsem misky na stůl a Zein odložil knihu stranou. Jednu si vzal a začal jíst. Sedla jsem si k němu a taky se pustila do jídla.
Černovlásek vzal nádobí a chtěl jít dolů, ale já ho zastavila a misky mu vytrhla z ruky. On se zasmál a vzal mě do náruče.
"Ty odneseš nádobí a já odnesu tebe." řekl. Zasmáli jsme se a on se mnou seběhl schody až do kuchyně. Všichni tam pořád byli a snídali. Když jsme tam přišli, otočili se na nás a zasmáli se.
"Dolů." řekla jsem a černovlásek mě postavil na zem. Dala jsem nádobí do myčky a udělala dvě kávy. Jeden z hrnků jsem dala Zeinovi.
"Díky, zlato." řekl. Všichni otevřeli pusy dokořán a čekali, jak bude situace pokračovat.
"Nemáš zač, lásko." odpověděla jsem a napila se. Položila jsem hrnek na linku a dala mu pusu. "Miláčku, půjdu si zaběhat, jo?"
"V těhle botách?" zeptal se mě a ukázal na černé boty na vysokých jehlách.
"Jo." řekla jsem a usmála se. Zasmál se a zakroutil hlavou.
"Tak dobře, ale nazabij se mi tam. Máš dvacet minut. Kdyby něco, vyj." řekl a políbil mě.
"Slibuji." řekla jsem a šla ven. Cestou jsem si všimla překvapených pohledů smečky. Mrkla jsem na ně a oni se začali smát. Vyšla jsem na zahradu a rozběhla se kolem sídla.
Doběhla jsem k jednomu zahradnímu stromu, sedla si a opřela se o kmen. Začal mi zvonit mobil. Vytáhla jsem si ho z pravé boty a hovor vzala.
"Ahoj, Sam." ozvala se Helen.
"Ahoj, Helen." řekla jsem. "Potřebuješ něco?"
"Já jen, kdy zase začneš chodit do školy?" zeptala se mě.
"To nevím. Dokud je tu Noční děs, Zein si mě bude hodně hlídat. Ale chci ho přemluvit, abych příští týden už do školy šla. Bohužel mě tam nepustí samotnou. Půjde se mnou a ještě sebou vezme dalších deset lidí, jen kvůli mému bezpečí." řekla jsem. Holky se zasmály.
"Je do tebe zamilovaný. A ty do něj taky." řekla Sof rozhodně.
"A to víš jak?" zeptala jsem se.
"Jeden rok jsem dělala náhradu psychologa. Pamatuješ?"
"Samozřejmě." řekla jsem a típla hovor. Vstala jsem a šla zpátky do vily. Vlezla jsem do pokoje a sundala si boty. Vážně byl blbý nápad v nich běhat. Převlékla jsem se do šedých legín a černého trička. Zein zrovna vyšel z koupelny jen s ručníkem kolem pasu. Hned jsem se otočila.
"Promiň. Nevěděla jsem, že jsi tady." řekla jsem. Celá jsem zrudla a přešla k oknu.
"V pohodě, Sam. To nevadí." řekl a ze zadu mě objal. Otočila jsem se na něj. Už měl na sobě tepláky a tričko. Uf. Políbil mě a lehli jsme si do postele. Večer jsme se moc nevyspali, takže jsme se během chvilky propadli do říše snů.
Ahojky. Nahoře v médiu máte fotku těch bot, ve kterých běhala. A tady máte ještě ty šaty:
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
