Nesmrtelný ochránce - Noční děs

Kapitola 68.

Vydala jsem se lesem a sledovala obří vlčí stopy a spálenou trávu. Trvalo mi to déle jak den. Nikdo ze smečky mě naštěstí nepronásledoval. Nebo jsem si to po většiny cesty aspoň myslela. Když však stopy zmizely a já se zastavila, za mnou se ozvalo praskání větví.

"Vylez. Vím, že tam jsi." řekla jsem a otočila se. Ze své skrýše vyšel můj černovlasí ochránce a já si úlevně oddychla, že to není někdo jiný. Přišel ke mě a chytl mě silně za rameno. Trošku jsem sykla, ale moc mě to nebolelo.

"Vím, o co ti jde. Chceš jakkoli skoncovat s Nočním děsem, aby tady už konečně bylo bezpečno a to nejen pro smečku a tvou rodinu. Rozumím ti. Ale nemůžu tě nechat bez dozoru. Takže buď se se mnou vrátíš, nebo mě vezmeš sebou na nebezpečnou výpravu." řekl mi s úsměvem.

"Dobře. Tak pojď taky, ale ne takhle." řekla jsem, mávla rukou a mladík se změnil na černého opeřence, který mi přistál na rameni. Pohladila jsem havrana po peří na krku a opět se věnovala stopám. Jak to že tady končí? Nemohl přece jen tak zmizet.

"Hele, nechci ti do toho nějak rejpat, ale je možné, že zmizel. Jestli použil portál nebo nějakou jinou časovou či přemísťovací smyčku, tak za sebou nechal neviditelné stopy, které vidí jen ten, kdo vládne magií." poznamenal Kosé, který si čistil peří. Zamyslela jsem se nad jeho slovy.

"Takže ty stopy můžu vidět jen pomocí nějakého kouzla?" zeptala jsem se ho. Havran na mě pohlédl svými korálkovými očkami a pak se začal tiše smát. Jeho drápy se mi zarily přes oblečení až do masa, ale nijak extra mi to nevadilo.

"Jo, asi tak nějak jsem to myslel." pověděl mi opeřenec se smíchem a já jen protočila oči v nechápavém gestu. Čemu se směje, fakt netuším. Pomyslela jsem si, natáhla před sebe jednu ruku a zhluboka se nadechla.

"Aggeq hjiylko sornm." šeptla jsem tiše s výdechem. Zem se mi před očima zachvěla a pak se na ní objevil tmavě modrý prášek. Ale ne. Vzala jsem trochu prášku mezi prsty a foukla ho do vzduchu přede mnou. Tam se objevilo tříciferné číslo.

"Proč by šel tak daleko do minulosti? Co tam chce dělat? V tomhle roce dle mého ani nikdy nebyl, jelikož se narodil mnohem později. Ale něco ho tam táhne. A my budeme muset zjistit, o co mu jde, jak mohl otevřít časový portál a proč tolik touží po pomstě. Smrt bratra totiž nemůže být jediný důvod." řekla jsem a posmutně se usmála.

"Dobře, tak do toho. Třeba když poznáme pravdu, bude pro nás snazší ho přemluvit, aby přestoupil na naši stranu." řekl havran a křídlem se mi otřel o krk a tvář. Bylo to příjemné, i když to trochu lechtalo. Má vlastně pravdu. Proč mám pocit, že má Kosé vždycky pravdu?

"A co tvoje přítelkyně? Nebudeš jí tu náhodou chybět?" zeptala jsem se s vítězným úsměvem. Havraní strážce se však nehodlal jen tak vzdát a klovl mě do prstu. Naštěstí to nebylo silně, takže mi netekla krev, ale stejně jsem měla chuť na něj začít křičet. Zachovala jsem však klid.

"Ona to beze mě chvíli vydrží. Aspoň myslím. Navíc tvé dceři a Zeinovi budeš chybět a stejně to hodláš podstoupit pro jejich záchranu. Jdu s tebou a tečka." pronesl vážným tónem hlasu. Přikývla jsem. Ano, budu jim chybět, ale chvíli to tu beze mě zvládnout.

Zavřela jsem oči, natáhla ruce před sebe a použila sílu daivy, abych otevřela stejný portál, kterým prošel Noční děs. Když jsem pak otevřela oči, opravdu přede mnou byl tmavě modrý portál. Havran se mi na rameni napřímil a oba jsme prošli portálem.

Kolem nás se rozprostřelo bílé světlo a v momentě, kdy nás pohltilo, jsme se objevili v postranní uličce nějakého města. Na sobě jsem měla černé mini šaty (viz. média) a lodičky. Vlasy jsem měla rozpuštěné a na jedné straně pramen skřiplý ve stříbrné sponce. Havran zůstal beze změn, ale kdybych ho přeměnila zpátky na člověka, tak bude mít taktéž pozměněný vzhled.

Nejistě jsem se vydala do středu města a snažila se aspoň trochu zorientovat. Už na první pohled jsem poznala, že tohle město je plné magie, protože na tohle století je tu až moc vyvinutá technologie a i stylová móda. Lidé, kolem kterých jsme procházeli, se na mě zvláštně dívali a mě nedocházelo proč.

Pokračovala jsem dál a hladila černého opeřence po peří. Tak fajn, je důležité zachovat klid. Připomněla jsem si v duchu a došla až na náměstí. Uprostřed byla velká vodní fontána se sochami v podobě dvou koní. Bylo to hezké. Chtěla jsem tam dojít, ale vyrušil mě křik.

"Paní, paní.....prosím stůjte." křičel někdo za mnou. Otočila jsem se a uviděla tak desetiletého chlapce, jak na mě mává a běží ke mě. Tak jsem počkala, než ke mě doběhl. Udýchaně mě chytl za ruku a podíval se mi do očí. "Vy umíte kouzlit, když máte toho ptáka?"

"Ano, tak by se to taky dalo nazvat. Ale ten havran je se mnou, protože chce, ne protože musí." řekla jsem se smíchem a sedla si na kraj fontány. Klučina si sedl vedle mě a na tváři měl veselý úsměv. Pár lidí okolo se na nás se zájmem dívalo.

"Aha. A umíte léčit?" zeptal se mě zvědavě. Když vyslovil tuto otázku, tak se na nás přesunul pohled i ostatních lidí a všichni tiše poslouchali, aby věděli, co odpovím.

"Ano, umím. Proč se ptáš?" zeptala jsem se ho a v jeho očích se na moment objevili slzy, ale hned si je utřel do čistě bílé košile. Pak se na mě podíval a usmál se.

"Prošel tudy podivný muž a ublížil všem lidem, kteří kolem něj prošli. Zřejmě měl vztek a ovládal nějakou silnou magii." řekl mi a já se podívala kolem. Většina lidí měla v očích slzy. Proboha, kolika lidem ten magor ublížil? Pomyslela jsem si. A kdo to vůbec byl?

"A řekl ten muž něco? A jak vypadal?" zeptala jsem se ho. Chlapec se na chvíli zamyslel a pak zavrtěl hlavou.

"Nic neříkal. Jen se smál. Měl černé oblečení a černé vlasy. Víc nevím, protože měl kapuci a nebylo mu vidět do obličeje. Ale vím kam šel. Chvíli jsem ho sledoval." řekl mi a já přikývla. "Tak pomůžete nám?"

"Uzavřeme dohodu." řekla jsem a natáhla k němu ruku. "Já vám pomůžu a ty mi pak ukážeš, kde jsi toho muže viděl naposledy." Chlapec se usmál a ruku přijal.

"Dohodnuto." řekl a ostatní lidé z náměstí k nám nejistě přešli. Usmála jsem se, stoupla si a mrkla na havraního strážce.

"Tak se do toho pustíme."

Ahojky zlatíčka ❤
Jaký máte den? Pokud špatný, tak snad vám náladu zvedla tato kapitola.
Vaše Kiki ❤❤❤❤❤❤❤❤❤❤❤