Nesmrtelný ochránce - Noční děs

Kapitola 75.

Když jsme se dostali do lesa, proměnila jsem se v černou vlčici. Rozběhla jsem se rychlostí světla za známým pachem mé rodiny a mé smečky. Po pár minutách jsem už stála na zahradě a ti dva ke mě doletěli. Možná jsem jim v lese trochu zdrhla a nechala je tam.

Proměnila jsem se na člověka a havraního strážce taky proměnila do lidské podoby. Slzička si sedla na moje rameno a spolu jsme se vydali dovnitř. Zamířila jsem instinktivně rovnou k obýváku. A trefila jsem se.

Celá smečka byla v obýváku a dívali se na nějaký film. Byli tu všichni. Zein seděl na pohovce, v náruči měl Livi a hladil jí konejšivě po vlasech. Mamka s taťkou seděli hned vedle a oba vypadali trochu smutně. Ostatní se dívali na televizi, ale nikdo z nich neměl na tváři úsměv.

Že by to bylo kvůli nám? Kosé za mnou přešlápl z nohy na nohu a nervózně se díval na jednu dívku, která vypadala zlomeně a každou chvíli by se mohla sesypat. Z toho důvodu u ní byla Kam a hlídala jí.

Náhle se Livi vyprostila z černovláskova sevření, slezla z gauče a rozběhla se ke mě. Všichni se na ní dívali, takže překvapeně vydechli, když mě postřehli. Dřepla jsem si, roztáhla ruce a Livi mi skočila do náruče. Pořádně jsme se objali.

Kosé za mnou se pohnul a šel obejmout tu dívku. Pohledy všech přítomných se přesunuli na mě a já se s malou v náruči rozešla k černovláskovi. Ten si převzal Livi, volnou rukou mě objal a políbil mě. Ach, jak mi tohle chybělo.

"Co se stalo, Sam? Kde jsi byla? A co to máš s krkem?" zeptal se mě hned. Rty jsem mu naznačila, že mu to řeknu v soukromí v naší ložnici. Kývl, podal Livi mé mamce, chytl mě za ruku a táhl mě nahoru. Nebránila jsem se tomu.

V pokoji jsem si sedla na gauči, zatímco Zein za námi zamknul dveře a já kolem pokoje vyčarovala kouzelnou bublinu, díky které nemohli ostatní nic slyšet. Černovlásek si sedl vedle mě a já se dala do tichého vyprávění všeho, co se stalo.

Nezatajovala jsem mu nic. Řekla jsem mu o všem. Když jsem skončila, zamračil se a přemýšlel. Pak mě láskyplně objal a už se na nic neptal. Jakoby vycítil, že bych se pod další kupou slov zhroutila. Což mi opravdu chvíli hrozilo. Bylo toho na mě prostě moc.

"Miluji tě." šeptla jsem mu do ucha a to už se mi do očí draly slzy. Nechtěla jsem brečet, ale když jsem pak začala, nemohla jsem tomu už zabránit. Zein se uvolnil a políbil mě na krk.

"Já tebe víc." šeptl mi nazpět a nepouštěl mě ze sevření. Uklidnila jsem se, přestala jsem plakat a odtáhla jsem se od něj natolik, abych mu viděla do očí. Do těch jeho nebesky modrých očí.

"Co teď budeme dělat?" zeptala jsem se ho se strachem v hlase. Černovlásek mě pohladil po vlasech, jako to dělal před tím Livi, a usmál se na mě.

"Nejdřív mi odpověz na jednoduchou otázku. Kdo jsi?" optal se mě a já zaváhala. Na tuhle otázku jsem přesně nedokázala odpověď. Těžko říct, kdo nebo co vlastně jsem.

"Jsem Samanta Asholová, tvoje manželka a matka naší dcery." odpověděla jsem. Černovlásek kývl, zvedl mi dvěma prsty bradu a nahl se k mému uchu.

"Ano, to jsi. Ale tohle jsem nemyslel. Teď tu nejde o tvé tituly, kterých máš opravdu hodně. Jde o tvé nitro a tvou duši. Už od mala jsi v sobě měla autoritu a dokázala jsi ostatní vést. Copak ti to nedochází, Sam? Jsi bojovnice, jsi vůdkyně, jsi ALFA." řekl mi.

Alfa. To slovo se mi pořád dokola odráželo v mé mysli. Vím, že jsem alfa vlčice, protože mám za manžela alfu. Ale jak bych mohla být alfa už, když jsem byla malá? A jak to on může vůbec vědět? Nechápu to. Nic z toho.

"Jak?" zmohla jsem se jen na jednu otázku, pokud se to vůbec otázka. Černovlásek se na mě zase usmál a pohladil mě po tváři.

"Víš, tvý rodiče mi vyprávěli něco z tvého dětství a o zbytek se postarala Linda na naší svatbě." vysvětlil mi, odkud většinu věcí ví. "Teď se tě zeptám... Víš, proč jsem tehdy šel ke tvému domu, když se objevil Noční děs?"

"Ne, nevím." řekla jsem a zavrtěla hlavou. Zein se zasmál, kývl a zadíval se mi do očí. Jeho pohled byl tak pronikavý, že jsem myslela, že mi může vidět až do žaludku.

"Musím se přiznat, že jsem tě znal tři měsíce před tím, než jsem šel k tobě. Sledoval jsem tě, protože mě k tobě něco táhlo a já chtěl vědět, co to je. Jakoby se do tebe můj vlk zamiloval už tehdy. A když se pak objevil Noční děs, byl jsem odhodlaný chránit tě za každou cenu. To proto jsem k tobě šel. A tu noc, kdy jsem se vrátil zraněný, mě ten parchant napadl v lese při lovu." vysvětlil mi a já věci do sebe konečně začali zapadat jako puzzle.

"Děkuji, že mi to říkáš." pověděla jsem a on jen přikývl. "Tak co teď budeme dělat?" optala jsem se zvědavě a můj pohled se dal přirovnat ke štěněčímu.

"No, jak už si navrhovala ty. Půjdeme do knihovny a zkusíme najít nějaký způsob, jak zničit démona, který v něm žije." řekl mi, vstal a já zrušila ochrannou bublinu. Chytli jsme se za ruky, odemkla jsem dveře a vyšli jsme na chodbu.

Sešli jsme schody dolů, prošli prázdným obývákem a došli do knihovny. Tam jsme se rozdělili. Na si vzala pravou stranu knihovny a Zein tu levou. Rozešla jsem se, jezdila prstama po regálu a koukala se po čemkoli, co by nám mohlo pomoct.

Po asi pěti hodinách jsem si myslela, že je po mě, protože jsem už byla zřízená a unavená. Prošla jsem přes dvě stě knih a nenašla nic, co jsem hledala. Tak jsem se rozvalila na křesle a zavřela oči. Spánek mi najednou zněl opravdu lákavě.

"Asi jsem to našel." dolehla k mým uším černovláskova slova. Ať už jsem chtěla nebo ne, zvedla jsem se a vydala se za jeho pachem. Stál u jednoho regálu, v ruce držel těžký svazek nějaké knihy a četl si jednu stranu v ní. Když si mě všiml, předal mi ji a já na ní překvapeně hleděla.

"Jak se zbavit zlého démona ve vašem těle, krvi i mysli..." přečetla jsem nadpis kapitoly nahlas a přitom prstem přejížděla po stránce. "Výborně. Přesně tohle jsme hledali."

Ahojky zlatíčka moje ❤❤
Moc děkuji za 20 K přečtení k tomuto příběhu. Wow. To je neuvěřitelné. Každopádně další kapitola je konečně tady.
Vaše Kiki ❤❤❤❤❤❤❤❤❤❤❤