Nesmrtelný ochránce - Noční děs

Kapitola 35.

Už je to pár dní, co jsem se vrátila. Většinu dne spím a ten zbytek trávím všemožně. Když někoho potkám, hodně se výpravám na různé věci. Na to co se tu změnilo i na to co se stalo potom, co jsem zmizela. Například jsem zjistila, že Mett je ve školní nemocnici a je v kómatu. Navíc si zlomenými žebry propíchl důležité orgány a musel tak na operaci. Chudák. A to je jenom moje chyba.

Vstala jsem z postele. Je šest ráno. Bezva. Spala jsem víc jak dvacet čtyři hodin. No Krystien, asi jsi byla hodně unavená, protože já si tak unaveně nepřipadala.

Vyhoupla jsem se na nohy, napsala černovláskovi vzkaz, aby se o nás nebál a oblékla si halenku a kalhoty. Obula jsem si tenisky, udělala si culík a nanesla si na sebe jemná líčidla. Umyla jsem si ruce a pospíchala dolů.

V kuchyni jsem si připravila snídani a vyšla z vily. Vlezla jsem do garáže a popadla jedny klíčky. Odemkla jsem luxusní černé auto a vlezla na místo řidiče.

Vsunula jsem klíčky do zapalování a nastartovala. Vyjela jsem a mířila do města. Po půl hodině jsem dojela na parkoviště u náměstí a vystoupila. Zamkla jsem a podívala se po partičce kluků, kteří mi mávali a mrkali na mě. Zamávala jsem jim a vešla do malého obchodu.

"Dobry den." pozdravila mě cizinka za pokladnou. Byla to bruneta, tak třicet let a pocházela podle přízvuku z Ruska. Asi.

"Dobrý." odpověděla jsem a usmála se. Do ruky jsem chňapla košík a vydala se přes regály. Nakonec jsem koupila nějaké jídlo, novou šálu pro mě a knihu o fantasy zvířatech a bytostech. Košík jsem položila na pultík a usmála se na brunetku. "Máte červené víno?" optala jsem se. Kývla.

"Vzadu. Posledný regál." řekla mi a ukázala prstem, tím směrem. Šla jsem tam a vzala dárkové balení s velkou lahví červeného vína. Vrátila jsem se k cizince a podala jí to.

"Bude to všechno." obeznámila jsem jí. Mile se zahihňala a všechno oskenovala.

"Sescet padesát dva korunek, poprosím." řekla. Zasmála jsem se a podala jí peníze. Nákup jsem si přendala do tašky a vrátila košík. "Nashle."

Kývla jsem jí a vyšla ven. Nákup jsem dala do auta pod nohy na místě spolujezdce a vydala se do většího obchodu se sportem.

"Vítejte." řekl mi postarší muž za pokladnou a napil se vody. Přišla jsem k němu.

"Promiňte. Chtěla bych luk a šípy, pomohl by jste mi nějaký vybrat? Nemám moc zkušeností s tím, jakou velikost si vybrat, i když už jsem párkrát střílela." řekla jsem. Pokýval pobaveně hlavou, odložil skleničku a už mě táhl kamsi do zadu.

"Tak jo. Tady to je." řekl, když jsme se zastavili před regálem plným luků. Podíval se na mě a změřil si mě pohledem. "Dáváte přednost nějaké barvě slečno?"

"Modré." odpověděla jsem a muž kývl. Podal mi do ruky bílo modrý luk a šíp. Pochopila jsem. Natáhla jsem šíp a vystřelila ho na jednoho ze slaměných panáků. Trefila jsem.

"Hm. Sedí k vám. Musím se pochválit, mám dobrý odhad. Šípy jsou tady." řekl, podal mi toulec s šípy a vedl mě zpátky. Těch šípů bylo podle mě asi dvacet, takže mi budou stačit. Zaplatila jsem a opět svůj nákup odložila do auta.

Kam bych šla teď? Zeptala jsem se sama sebe a pak si vzpomněla na toho chudáka, který teď ležel v nemocnici. Nasedla jsem a nastartovala. Vyjela jsem směr vlkodlačí škola.

Když jsem tam dojela, zaparkovala jsem, vystoupila, popadla tašku s pár věcmi a zamkla. Přešla jsem rovnou do školní nemocnice a mířila si to k recepční.