Nesmrtelný ochránce - Noční děs

Kapitola 49.

Sen minulosti;
Lesem se ozvaly kroky, když se kdosi velmi hlučný prodíral keři a kličkoval mezi stromy. Byla to mladá vyděšená dívka s košíkem v ruce. Mohlo jí být kolem dvanácti let. Měla na sobě špinavé potrhané šedobílé šaty po kolena, byla bosky a dlouhé černé rovné vlasy jí vlály do všech stran. Běžela, běžela, běžela a běžela.

Za žádnou cenu nesmí zastavit nebo zpomalit, nebo by jí čekalo jediné. Smrt. Smrt v čelisti té obří zrůdy, co se nemilosrdně hnala za ní. Běžela. Už běžela zhruba hodinu a byla unavená, ale nedala to na sobě znát a pokračovala v cestě. Měla jediný cíl. Doběhnout na území sousedního alfa páru.

Bohužel pro ni byl sedmdesát devět kilometrů vzdálený. Síly jí každou minutou ubývali a dech se jí zdráhal. Ne, musí pokračovat. Nesmí to vzdát.

"No tak. Musím běžet dál." křikla na sebe dívenka a přidala trochu do kroku. Proměnit se ve vlka by byla jasná smrt, protože měla zraněnou ruku a jako vlk nezvládne běžet po třech tlapách. Musela to zvládnout v roli člověka.

Za ní se ozvalo praskání větví a děsivé zavrčení prořízlo vzduch. Nereagovala na to a trochu přidala. Najednou před ní spadl strom. Jen tak tak ho přeskočila a s tichým uchechtnutím pokračovala ve své cestě.

Náhle však zastavila a vyděšeně koukala před sebe. Z jednoho keře před ní vyskočil velký černý vlk s červenýma očima a plameny v srsti. Vypadal děsivě. Nejvíc za to mohla jeho tlama s ostrými tesáky, ze které mu uniklo něco podobného smíchu.

Začal kolem dívky kroužil. Dívka sevřela košík v náruči a po tváři ji začali stékat slzy o velikosti hroznového vína. Podlomily se jí kolena, spadla na zadek a stisk na košíku dvakrát zvětšila.

"Neboj se. Nemáš se čeho bát Sami." řekla ta dívenka směrem ke košíku a vyndala z něj malé dítě zabalené v růžové dečce.

"Opravdu? To si vážně tak najivní, Dajáno? Myslíš si, že tvé sestře neublížím? Jsi ubohá. Je to daiva jako ty. Neboj, já zařídím, aby jste dnes vyhynuli." řekl jí ten vlk. Dívenka stiskla dítě v náruči.

"Promiň, Samanto. Mrzí mě to. Vše je moje chyba." pokračovala dívka a nevšímala si zrůdy, která je sledovala. Pak ji pustila, položila dítě na zem a otočila se k černému vlkovi. "Lewisi. No tak. Já vím, že jsi tam uvnitř a že mě slyšíš. Ten parchant tě sice znetvořil, ale Sam to napraví. Vrátí ti tvou podobu a zachrání svět."

"Vážně? A co když chci být takový? Co když se nechci změnit?" zeptal se jí, olízl si tlamu a dál kroužil kolem dívky.

"To nejsi ty. Mluví z tebe vztek a zlost, které chováš k mé rodině. Přiznávám. Můj táta může za to, že ti ve válce zabili bratra, ale neobviňuj z toho mou sestřičku, Sam. Ona za to přece nemůže." křikla na něj černovláska.

"Omyl. Jsem to já." řekl a rozběhl se proti dívce. Ta se mu vyhla, vzala do ruky dítě, pomocí své síly otevřela portál a strčila do něj holčičku.

"Pa, sestřičko. Tam kam tě posílám budeš v bezpečí, ale Lewis se vrátí a bude chtít tebe. Musíš být silná, Sam. Najdi si rodinu, přátele a lásku. Pak už tě nikdo nezastaví. A slib mi, že na mě nezapomeneš. Až budeš připravena, tahle vzpomínka se ti připomene v podobě snu." křikla do víru a zavřela ho.

"Jednou jí stejně najdu, Dajáno. Takhle si její smrt jenom oddálila." řekl mrzutý vlk, který se teď tyčil nad dívkou a propaloval jí pohledem.

"Možná jí jednou opravdu najdeš, ale nikdy ji neporazíš a ani ji nezabiješ. Nás ani zabít nejde, můžeš nás jen navždy uspat. Její matka byla daiva a její otec král. Má v sobě víc než jen velkou moc a královskou krev. Je výjimečná." řekla dívka, dupla do země a dal si stála za svým. "Ona zachrání svět."

"Nevěř všemu, co ti  rodiče říkali. Většina těch věcí byla jen obyčejná lež. Možná tě chtěli uchránit, ale přede mnou není úniku. Nemáš žádnou šanci." hlesl vedle jejího ucha netvor. Jeho srst se znovu rozhořela a on během chvilky držel dívčin krk v tlamě.

Dívka vykřikla, ale k ničemu jí to nebylo. Během chvilky se její bezvládné tělo válelo na zemi v hlíně. Nezemřela. Jen spala. Na věky věků. Černý vlk se napřímil a zavyl.

"Možná si měla pravdu." řekl k bezvládnému tělu dívky. "Možná nás všechny zachrání, ale nedopustím, aby jsi mi zkazila plány na pomstu. Pomstil jsem se tobě, tvé rodině a teď to čeká i tvou sestru."

Rozběhl se do lesa a nechával po sobě jen smrt, zkázu, utrpení a zoufalství. Zabil nebo zranil každého, kdo se mu postavil do cesty. Až na jednoho muže, kterého poslouchal na slovo. Nejvyššího.

________________________________________________________________________

Z výkřikem jsem se probudila a sedla si na posteli. Zein mě chytl za ruku, stáhl si mě do objetí a hladil mě po vlasech. I Livi byla vzhůru. Začala kopat a dala mi tím jasně najevo, že je tu se mnou.

Zklidnila jsem svůj dech, utřela si mokrý obličej a omluvně se otočila k černovláskovi. Ten jen chápavě pokýval hlavou a znovu mě pevně objal. Usmála jsem se a dala mu pusu.

Zasmál se a políbil mě. Nechala jsem se. Pak jsme si lehli a snažili se znovu usnout. Zein a ještě nenarozená Livi usly hned. Mě ten sen však spát nenechal.

Pořád se mi promítal hlavě a já si pomalu uvědomovala, že to byl sen o mě, mojí sestře a Nočním děsovi. Já unikla smrti, zatímco moje sestra zaplatila svým životem, abych přežila.

Pane Bože. Já měla rodinu. Opravdovou biologickou rodinu. Tátu, mámu a sestru. Škoda, že je už nejspíš neuvidím. A kdy se to vlastně stalo? A kde? Co se stalo s Nočním děsem? A jak to, že mám královskou krev? A jak můžu zachránit svět?

Hromada otázek, ale odpověď žádná. Povzdechla jsem si, prohrábla si rukou vlasy, otočila se na bok, objala černovláska a konečně se propadla do říše snů.

Ahojky zlatíčka moje. Po mega dlouhé době je tu další kapitola. Celkem se nám to tu zamotává, co? 😂😂❤❤❤❤
Co bude následovat a dozví se Sam celou pravdu o své rodině a minulosti? Vaše typy a nápady pište do komentářů.
❤❤❤❤❤❤❤❤❤❤❤❤❤❤❤
Tohle ale není vše. Jedna super holčina Tezzi_Snow mi udělala nový cover k tomuto příběhu a já jí za to srdečně děkuji.

Za mě je to krásná a povedená práce. Určitě musela zabrat spoustu času, takže děkuji, že sis ho udělala, abys mi tento úžasný cover udělala.
❤❤❤❤❤❤❤❤❤❤❤❤❤❤❤❤
Vaše Kiki ❤