Nesmrtelný ochránce - Noční děs

Kapitola 52.

Další den jsem prospala a teď sedím a hraju si s malou na klínu. Mám zvláštní pocit. Nějak to souvisí s mou sestrou a matkou. Ten sen a písnička. Matka tam zpívala, že když je někdo zavražděný, tak jde vrátit zpět. Jenže k tomu zřejmě potřebuji najít jejich těla. A já nevím kde jsou, ani kde je mám hledat.

Livi mě jemně kopla do ruky a pak se zasmála. Usmála jsem se, dala jí pusu na čelo a dívala se jí do očí. Vzala svou ručku a dotkla se mé tváře. Bylo to roztomilé gesto, kterým mi dala najevo, že mě má ráda.

"Taky tě miluji, zlato." řekla jsem jí. Dneska byli všichni pryč a my dvě tu zůstali sami. Zein, Artur, Greisy, Kler, Dan a Kory jeli do města na velké nákupy oblečení a jídla. Kam s dvěma vlky byla na hlídce a zbytek smečky byl něco řešit u vedlejší smečky.

"Tak co by jsi chtěla dělat teď, Livi?" zeptala jsem se jí, polechtala jí na bříšku a skousla si spodní ret. Zein mě tu nechtěl nechávat samotnou s malou, ale já ho ukecala, že to zvládnu. Jenže od tý doby, co odjel, mám takový nepříjemný pocit. Proto jsem kouzlem zapečetila všechna okna a dveře, aby se sem nikdo nedostal, dokud ho nepozvu dál a to nemám v úmyslu.

Livi se zasmála, vzala si do ruky plyšového medvídka a usnula. V noci moc nespala. Pořád sebou házela, kopala nohama a něco si mumlala. Zřejmě nějaká noční můra. Chudinka moje. Ani já se moc nevyspala, ale spala jsem líp než ona.

Dala jsem jí pusinku na čelo, přikryla jí dekou a zvedla se. Zavřela jsem oči a nechala moji vnitřní magii, aby vystoupila na povrch. Otevřela jsem oči. Přede mnou stál obří tvor. Byl celý černý, měl žluté oči a dlouhý ocas. Byl zdobený velkými peříčkami a vypadal trochu jako lev. Poklonil se mi a usmál se.

"Pohlídej jí." řekla jsem a ukázala na spící Livi. "Půjdu dolů do kuchyně a ty jí máš na starost." Lev kývl, sedl si k posteli a broukal nějakou písničku.

Usmála jsem se, seběhla schody dolů a přešla do kuchyně. Nachystala jsem si nějaké ovoce a nakrájela ho. Dala jsem ho do misky a udělala si kafe. Z kapsy u kalhot jsem si vytáhla mobil, vytočila číslo a dala si ho k uchu. Začal zvonit a pak to někdo zvedl.

"Ahoj, tak jak se máte lásky?" zeptal se hlas z druhého strany telefonu. Usmála jsem se.

"My se máme skvěle. Hrály jsme si a Livi teď spinká." řekla jsem a napila se kávy. "Za jak dlouho přijedete?"

"To je fajn a přijedeme asi za dvě hodiny." řekl Zein. Povzdechla jsem si a pustila se do ovocného salátu.

"Dobře." řekla jsem, típla hovor a dojedla. Umyla jsem nádobí, dopila kafe a chtěla jít nahoru. V tom mi zabránil zvonek, který se rozezněl po domě. To je divné. On měl někdo přijít? Poslala jsem Zeinovi rychle esemesku. Stálo v ní:

My někoho čekáme?   S.A.

Vyběhla jsem schody nahoru. Livi v klidu spala a lev jí hlídal. Uf. Dobrý. Spadl mi kámen ze srdce a pak mi přišla jasná a zřetelná odpověď:

Ne. Z.A.

Tak to je zlý. Kdo to proboha je? Co chce? No, nedá se nic nedělat, budu to muset omrknout. Přešla jsem k posteli, pohladila mé zlatíčko po tváři a chytla lvovi hlavu.

"Nehneš se od ní ani na krok. Pokud jí bude hrozit nebezpečí, dostaneš jí portálem pryč a postaráš se o její bezpečí. Portál je támhle to velké zrcadlo. Zařídila jsem ho pro případ nouze." řekla jsem, ukázala na onen kus nábytku a zvíře pokývalo hlavou.

Opustila jsem pokoj, zamkla silným kouzlem zámek a seběhla dolů ke dveřím. Zhluboka jsem se nadechla a vydechla. Fajn. Otevřela jsem dveře. Za nimi stál podivný kluk a chodil sem a tam. Mohlo mu být okolo deseti let.

"Kdo jsi? Co tady chceš?" zeptala jsem se milým hlasem, ve kterém zněli i obavy. Chlapec se na mě podíval a zářivě se usmál.

"Nemám jméno, nebo si ho nepamatuji. Ztratil jsem před pěti lety paměť. Jsem tady, protože mi řekl, ať sem přijdu." řekl. Zmateně jsem zavrtěla hlavou.

"Kdo ti řekl, ať sem přijdeš?" zeptala jsem se.

"Přece On. Ten, kdo tě hledá celý tvůj život a ten, kdo ti chce předat a nasadit korunu odplaty." řekl a ďábelsky se usmál. Naháněl mi hrůzu.

"Myslíš Nočního děse, že?" zeptala jsem se ho a doufala, že řekne ne.

"Ano, ale mi mu takhle neříkáme. Nazýváme ho hrdinou nebo pánem. Zachránil nám životy a předal nás svým lovcům do péče." odpověděl. Znovu jsem nepochopila, co tím myslel.

"Je vás víc? Kolik?" optala jsem se.

"Ano, je nás víc. Je nás pět." řekl a podíval se na chvíli na své boty. Pak se mi opět koukl do očí. "Máte mi dobrovolně předat vaše dítě, než se vám a vašim blízkým stane něco ošklivého."

Zalapala jsem po dechu a chytla se za srdce. Tohle nemyslí vážně. Já mu nedám svou dceru. Nikdy. Zavrtěla jsem hlavou a na sucho polkla. Nemůžu dopustit, aby ublížil mým blízkým, ale nedám mu moje dítě.

"Nedáte mi ho, že? To nevadí. Ale tohle bylo varování. Za chvíli se tu staví osobně. A na nějaké mírumilovné sjednávání můžete zapomenout." sykl naštvaně a odkráčel pryč. Zavřela jsem dveře a vyběhla nahoru.

Dostala jsem se do pokoje, kouzlem zamkla a přešla k posteli. Livi na mě smutně koukala a si jí dala do náruče a lehla si s ní do postele.

"Slyšela jsi to všechno, viď?" zeptala jsem se jí a ona kývla hlavičkou. Povzdechla jsem si a dala jí pusu. "Nikomu se nic nestane, neboj."

Lev zavrněl a lehl si k nám. To nás obě rozesmálo. Zaslechla jsem od spodu vylomení dveří z pantů a syknutí. Nahmatala jsem košík, vytáhla ho z pod postele a dala do něj peřinu. Schovala jsem do něj maličkou Livi. Té se to zrovna moc nelíbilo.

"Je to pro tvou ochranu." hlesla jsem polohlasem. Vzala jsem papír a tužku a napsala Zeinovi vzkaz. Něco velkého narazilo do dveří od pokoje takovou silou, že se malá rozbrečela. Lev zařval a přešel ke dveřím ochoten nás chránit.

Já mezitím přeběhla i s Livi k zrcadlu a zapla ho. Nemůžeme na žádné známé místo. Nemůžeme jít někam, kde jsme už někdy byli. No jasně. Zkusíme neznámou cestu napříč časem.

Noční děs se dostal do pokoje a během chvilky zavraždil mého hlídacího lva. Vyděšeně jsem vyjekla, nastavila neznámý čas a místo, rozbyla zrcadlo a skočila do něj. Tak a teď nás ten hajzl nemůže stopovat. Kolem mě se rozzářilo světlo a já si přitiskla Livi blíž k sobě. Všechno bude v pořádku. Slibuji.

Ahojky zlatíčka moje ❤❤
Další kapitola je tady, tak snad se vám líbí. Těšíte se na pokračování?
Vaše Kiki ❤❤❤❤❤❤❤❤❤❤❤