Vampire princess (FF Twilight Saga)

V.

,,Omlouvám se, ale nemůžu, musím ještě něco dodělat, takže…"

Arya ve svém pokoji zůstala po zbytek dne a celou noc a ani se nehnula.

Nikam se jí nechtělo. Nechtělo se jí vyjít z pokoje, natož jít do školy.

Jenže někde uvnitř sebe chtěla vidět Lucase a být mu na blízku, i když pro ni bylo velmi těžké odolat jeho krvi.

Arya nakonec slezla z parapetu a šla se převléct.

Oblékla si čisté spodní prádlo, černý crop top s krátkým rukávem, černou sukni s proužky s různými odstíny červené a obula si červené boty na vysokém podpatku.

Sedla si ke kosmetickému stolku a chvíli se dívala na svůj odraz.

Nejvíce si prohlížela své červené oči. Oči, které měly stejnou barvu jako krev. Byly to oči monstra, které rádo zabíjelo.

Jenže teď se v očích monstra odrážela hlavně bolest, smutek, vina a lítost dohromady.

Nakonec ale zatřepala hlavou a začala si rozčesávat své dlouhé černé vlasy, jedna z mála věcí, které měla společné se svým otcem.

Pomalu vzala malou krabičku, ve které byly modré kontaktní čočky, které měla, aby zakryla své rudé oči.

Vstala, ještě přes sebe přehodila rudý kabát, vzala si svůj černý batoh a šla dolů.

Všichni sourozenci už byli dole a čekali pouze na Aryu, která potichu prošla kolem nich a mířila do garáže.

Ostatní sourozenci si vyměnili ustarané pohledy, než se vydali za Aryou. Všichni nastoupili do svých aut a jeli do školy. 

Edward, Alice a Jasper, kteří seděli s Aryou v autě, se jí chtěli zeptat, jestli je v pořádku, ale jakmile se o to pokusili, Arya je umlčela vražedným pohledem.

Nakonec to ale úplně vzdali, protože věděli, že se Arya uzavřela, a když se Arya uzavře, nechce s nikým mluvit.

Jednou to trvalo třeba půl roku, než se znovu otevřela a promluvila si s ostatními o své nejistotě a problémech.

Když zastavili před školou, Arya popadla své věci, rychle vystoupila a šla na první hodinu.

Arya věděla, že by se ke svým sourozencům takhle chovat neměla. Vždyť nic z toho nebyla jejich chyba a ona to věděla, jenže to byla prostě součást její povahy.

Také věděla, že by bylo dobré si o tom s někým promluvit, ale stejně si skoro vše nechávala pro sebe. Nechtěla ostatní zatěžovat svými problémy.

Jak tak hodiny šly, Arya se cítila možná ještě hůře a krev všude kolem ní to zrovna neulehčovala.

Nakonec přišla poslední hodina a Arya byla ráda, že se brzy dostane ze školy.

,,Ahoj." Arya rychle otočila hlavu a podívala se na Lucase, který se posadil vedle ní. ,,Ahoj." Pozdravila na oplátku a Lucas se na ni trochu překvapeně podíval, než začal soustředit na hodinu.

,,Víš… říkal jsem si, jestli by jsi dnes nechtěla jít se mnou a mými přáteli na pláž." Navrhl po chvíli.

,,A jaká pláž by to byla?" Zeptala se Arya. ,,La Push." Odpověděl Lucas a Arya se trošku zarazila.

Část jí by chtěla jít, ale ta větší část ne. Ještě k tomu, když ta pláž byla v rezervaci, kam podle smlouvy nesměla.

,,Omlouvám se, ale nemůžu, musím ještě něco dodělat, takže…" Začala, ale větu nechala nedokončenou.

,,Aha. V pořádku." Řekl Lucas a lehce se usmál. ,,Můžeme zajít i jindy, pokud tedy budeš chtít." Dodal a po celý zbytek hodiny byl potichu.

,,No, uvidíme se zítra." Řekl Lucas a odešel ze třídy. Arya byla popravdě úplně zmatená a překvapená jeho chováním a říkala si, co se stalo.

Párkrát zamrkala, než pobrala všechny věci a šla před školu, kde čekala na své sourozence.

Po cestě zpět bylo znovu ticho a nikdo si nedovolil promluvit. Řekli si, že nechají Arye raději prostor, než aby ji obtěžovali otázkami a vším možným.

Doma se tentokrát Arya nezavřela ve svém pokoji, ale v malé knihovně plné všemožných knih.

Knihy.

Její útěk od reality. Díky nim nemyslela na své problémy. Byly její útěcha a spása.

Knihy byli to, co jí pomáhalo přestat myslet na to, co se děje ve skutečném světě a potopit se do světa plné jiných nadpřirozených bytostí, romantických příběhů a spoustu dalších věcí.

Každý příběh měl svůj vlastní děj a byl svým způsobem specifický, originální a ojedinělý.

Arya byla prostě ráda, že byla venku z reality a její problémy jakoby se rozplynuly a pro ni to byla úleva.