(Probíhají úpravy)
Arya Volturi, princezna upírů.
Když se s Cullenovými přestěhovala do Forks, nečekala, že tam najde někoho, do koho se zamiluje. A hlavně nečekala, že to bude člověk.
Podívejte se na příběh 3 000 starého upíra a na příběh obyčejn...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,,Celou dobu, co s námi žiješ, tě obdivuju."
~°~♡︎°🆎°♡︎~°~
Arya se jako duch procházela po hradě a přemýšlela, jaký smysl má vlastně její život. Zda si vůbec zaslouží žít po tom, co všechno v minulosti provedla, kolik lidí zabila.
Její myšlenky bývaly velmi často depresivní a už mnohokrát přemýšlela nad svou smrtí.
Pochybovala, že si zaslouží žít, zasloužila si spíš zemřít, protože způsobila tolik bolesti. Jenže její otec jí nikdy nenechal podniknout žádný krok, který by vedl k její smrti.
Ale ne kvůli tomu, že by byl milující otec a miloval by svou dceru. Šlo pouze o její dary, kvůli nim pro něj byla velmi cenná.
Tak jako její otec mohla za pomoci doteku přečíst myšlenky všech, mohla si projít celou jejich hlavu, vidět jakoukoliv vzpomínku. Také mohla ostatním promítnout své myšlenky v jejich hlavě, ukázat jim své vzpomínky a cokoliv, co chce, aby viděli.
Arya samozřejmě nenáviděla, že ji její otec využíval.
Byl velmi chamtivý a spolu s ostatními vládci a se zbytkem gardy si užíval moci, kterou v upíří komunitě měli.
Arya si ani nehledala přátelé. Navíc to pro ni bylo těžké, když se jí spousta upírů bála kvůli tomu, kdo byla její takzvaná rodina.
Jediný, s kým vedla občasné rozhovory a koho mohla považovat za přátelé, Byli Eleazar a Carlisle, kteří s nimi žili.
Narozdíl od zbytku upírů byli velmi milý a nechovali se k ní jako k monstru nebo zbrani. Znali její pravou tvář a nebáli se jí. Byla to akorát zlomená dívka, která ve svém životě někoho potřebovala.
Take nesouhlasili se způsobem stravování. Carlisle byl pro své dobro možná až moc laskavý, ale jelikož nechtěl ubližovat lidem, živil se krví zvířat.
Arya ho za to obdivovala. Každý den kolem sebe cítil litry lidské krve, ale i tak se držel.
Měl kontrolu, kterou Arya nikdy mít nebude.
Když Arya dorazila až ke knihovně, potichu a nepozorovaně proklouzla a začala procházet uličkami, které byly tvořeny velkými policemi, které byly plné tisíci knihami.
Arya si vzala jedinou a okamžitě se šla posadit do rohu místnosti, kde měla pohodlné křeslo.
Otevřela knížku až na 55 straně a pokračovala ve čtení knihy, kterou četla už několikrát.
Knihy pro ni byli jakýmsi únikem z reality.
Nemusela řešit nic, co bylo mimo knihovnu, nikdo ji neotravovala, mohla utéct před svými problémy. Pouze celé hodiny četla a vnímala příběhy v knihách. Zajímala se o hrdiny, kterými by ona být nemohla.
Arya vždy četla několik hodit. Milovala čtení.
Ovšem pokaždé se do toho zabrala tolik, že si nevšimla svého okolí, takže se samozřejmě lekla, když uslyšela ránu. Zvedla hlavu a rozhlédla se.
Ulevilo se jí, když uviděla upíra se zlatavýma očima.
,,Omlouvám se, nechtěl jsem tě vystrašit." Omluvil se a na dívku se trochu usmál. ,,Nic se nestalo, Carlisle." Uklidnila ho a také se na něj trochu usmála.
Arya ho chvíli sledovala, jak zkoumá knihy, než promluvila.
,,Jak to děláš?"
Carlisle se na ni trochu zmateně podíval. „Co myslíš?" Zeptal se. „Jak dokážeš mít takovou kontrolu? Každým dnem se tu prolije spousta krve, ale s tebou to nic nedělá. Stále se držíš a přežíváš ze zvířecí krve." Vysvětlila.
Arya netušila, jak to dělá a přála, aby byla stejně silná jak on a Eleazar. Aby nad sebou měla nakovou kontrolu.
Ovšem nedokázala být tak silná a ten instinkt lovce ji vždy ovládl.
Jenže Arya už nechtěla zabíjet, nechtěla být monstrum. Kvůli ní byla prolita už taková spousta krve. Tolik vesnic vyvraždila, tolik lidí zabila a nejhorší na tom bylo, že to byli nevinní lidé, mezi kterými byly také děti. Ale za to všechno mohl také spínač v její hlavě.
,,Z počátku to bylo těžké, ale zvládl jsem si vybudovat odolnost vůči lidské krvi." Vysvětlil stručně Carlisle.
,,Celou dobu, co s námi žiješ, tě obdivuju." Přiznala se Arya.
Opravdu ho obdivovala. Zvládl něco, s čím může mít problém i tisíc let starý upír.
~♡︎°🆎°♡︎~
Arya se znovu skrývala v knihovně, když tam znovu vešel Carlisle. Tedy tentokrát spíše přispěchal a vypadalo to, jakoby si nepřál, aby je někdo viděl nebo slyšel.
Od jejich setkání v knihovně uběhly už dva týdny a zdálo se, že se Carlisle od všech začala trochu vzdalovat.
Aryu to trochu zmátlo, ale byla to jeho věc.
,,Mám pro tebe nabídku." Řekl Carlisle a Arya trochu zvedla obočí a zmateně se na něj podívala, než ho pobídla, aby pokračoval.
,,Chtěl bych se posunout dál, začít život jinde. A vím, že tu nejsi spokojená a přál bych si, abys odešla semnou. Tedy pouze pokud budeš chtít." Navrhl jí Carlisle.
Věděl, čím vším si prošla a chtěl jí nabídnout lepší život, který si zaslouží.
A Arya velmi ráda přikývla.
Tak moc ráda se chtěla dostat od své "rodiny", kterou za svou rodinu vůbec nepovažovala.
Rodina má vypadat úplně jinak. V rodině se nevyužívají, rodiče mají své děti rádi a pečují o ně, ale u ní to tak vůbec nebylo.
