Vampire princess (FF Twilight Saga)

XV.

,,Copak mám na vybranou, copak už jsem životů nezničila dost?"

Arya už opravdu nevěděla, co má dělat, tak udělala to, co jí šlo nejlépe.

Zabíjela.

Za celé další tři měsíce a víc už zabila takovou spoustu lidí, že to ani nedokázala spočítat. A šla na to také chytře.

Věděla, že je jiná doba a nemůže jen tak vyvraždit jedno město, tak zabíjela pokaždé jinde.

V jiné vesnici, městě, kraji, státu, zemi.

Ale jednoho dne... jednoho dne už to nezvládla. Už nemohla a znovu přepla svůj spínač.

Byla ještě horší, než když byla naposledy bez emocí před 11 lety.

Možná nebyla tak špatná jako v minulých staletích, ale i tak to bylo dost obětí. A nejhorší bylo, že okolo sebe neměla nikoho, kdo by ji uklidnil.

Nemohla se vrátit za Cullenovými, protože se bála, že v ní uvidí pouze monstrum, zrůdu, vraha a zklamání.

Arya vtrhla do malého bytu, kde si lehla na postel a schoulela se do klubíčku a začala hlasitě vzlykat.

Jenže pláč a slzy se nikdy nedostavili. Nemohli, ale zoufale to chtěla.

,,Zbav mě té bolesti. Prosím." Vzlykla a pevně uchopila měkký polštář. ,,Hej, Anneliese, klid. To je v pořádku." Řekl Edward, sedl si vedle ní a stáhl si ji k sobě do klína.

,,To není v pořádku. Jsem monstrum." Řekla. ,,To neříkej. Nejsi." Přesvědčoval ji. ,,Ale ano." Odporovala dál.

,,Anneliese, to není pravda." Řekl jí a začal ji hladit po vlasech ve snaze uklidnit ji. ,,Nejsi monstrum." Dodal.

,,Budou mě nenávidět. Nebo nejspíš už nenávidí." Povzdechla si a znovu vzlykla. ,,Hej, podívej se mi do očí." Přikázal jí a ona to k jeho překvapení opravdu udělala.

,,Všechno, co jsi teď řekla není pravda. Ptají se na tebe pokaždé, když zavolají. Bojí se o tebe, chtějí tě zpátky." Řekl a skutečně říkal pravdu.

I když se zbytkem rodiny skoro nemluvil, stále bylo místo i na Aryu, aby se na ni mohli zeptat, když už s nimi nemluvila vůbec.

Ptali se po ní, strachovali se. Nechtěli aby byla taková a hlavně ji chtěli mít poblíž.

Věděli, že se jí vrátí emoce zpět, protože to Alice viděla, a chtěli ji mít prostě u sebe, aby ji mohli utěšit, ujistit ji, že bude v pořádku.

Chtěli jí pomoct dostat se z toho, získat zpět kontrolu nad svou žízní a touhou po krvi.

Nechtěli, aby na to byla sama, nebo hůř, aby si kvůli tomu vzala život.

Byli její rodina, a ať už udělala cokoliv, dokázali jí odpustit, protože věděli, že přes 3000 let byla v podstatě sama a neměla nikoho, kdo by se o ní staral a pomáhal jí.

Musela se postarat sama o sebe a její instinkty upíra jí prostě říkal zabij.

Také nemohla za svůj spínač. Nevybrala si ho, nechtěla ho.

Jediný, koho mohli vinit za její skutky byli Volturiovi, kteří ji skoro celou dobu říkali, že zabíjet lidi je správné.

Možná Rosalie trvalo o pár dnů déle, než Aryy odpustila, protože zabíjela i děti, ale nakonec tam byla pro ni, aby ji uklidnila.

Rosalie byla jedna z mála, kdo jí z toho pomohl. Ale nejvíce, kdo ji mohl pomoct byl Edward, se kterým měla největší pouto.

Sourozenecké pouto, které nikdo jiný nechápal. S nikým jiným to pouto prostě neměla.

Proto byl také jeden z mála, kdo jí mohl říkat Anneliese.

Ani nevěděla proč, ale z nějakého zvláštního důvodu ji to uklidňovalo. Nebylo to, jako když jí říkali Arya.

Anneliese

Znělo jí to tak měkce.

Zničeho nic vstala a začala pomalu odcházet.

,,Kam jdeš?" Zeptal se jí Edward a tyhle vzal ji za zápěstí, aby neodešla dřív, než ji stihne zastavit. ,,Požádat o smrt, tak jako ty." Řekla, ale Edward jí nedovolil odejít.

,,Nedělej to. Zůstat tu s námi a neopouštěj nás." Přemlouval ji. ,,Copak mám na vybranou, copak už jsem životů nezničila dost?" Zeptala se a pohlédla na něj smutnýma očima.

,,Anneliese, to jsi nebyla ty. Prosím nedělej to." Prosil ji dál, ale přerušilo je zvonění mobilu.

Edward to vzal a okamžitě slyšel hlas své blonďaté sestry.

Když to položil, podíval se na Aryu a ona v jeho očích viděla bolet.

,,Co se děje?" Zeptala se ustaraně a začala mít obavy. ,,Bella a Lucas..." ,,Co?" Ptala se dál, ale tentokrát netrpělivě a trochu se zamračila.

,,Skočili z útesu. Jsou mrtví." Odpověděl jí nakonec a Arya se zarazila a bezvýznamně zalapala po dechu.

To nebyla pravda. Nemohla být. Nemohli zemřít. Cullenovi odešli proto, aby je udrželi v bezpečí a nakonec stejně zemřeli.

Edward znovu vzal mobil a vytočil další číslo, aby se opravdu přesvědčil, že jsou mrtví, protože jestli ano, ani jeden už opravdu neměl pro co žít.

Arya netrpělivě čekala a trochu i odposlouchávala.

Byla to pravda. Rosalie měla pravdu. Byli mrtví.

Edward to ani nepoložil, pouze vzteky rozdrtil mobil svou rukou.

,,Jdu s tebou." Řekl po chvíli a oba se vydali zpět do hradu žádat o smrt, kterou tak zoufale chtěli.

K jejich smůle je Aro znovu odmítl. Arya ani nebyla vůbec překvapená, spíše naštvaná.

Ale sourozenci to nechtěli vzdát.

Raději vymysleli jiné řešení a oslava příštího dne pro ně byla velmi dobrá příležitosti.