Havraspár a Nebelvír ✔

• já ti to říkal •

/24.5. 2005/

Maky:

Sedím na koštěti a rozdýchávám se. Havraspár vyhrál. Nevadí mi to ale Marcusovi ano. Většina studentů se raduje. Ale pak vše utichne. Počasí se zhorší a na obloze se objeví Jeho znamení. Všechny pohledy se upřou na zelenou lebku z které vylézá had. Najednou se všechny pohledy přemístí za mě. Někdo padá z koštěte. Ale až pozdě mi dojde že je to má nejlepší kamarádka. Nikdo z profesorů nestihnul vyslovit nějáké kouzlo které zmírní pád. Klárka spadla na záda. Všichni hráči se k ní snesli. Sedla jsem si vedle ní a začala s ní třást.

Zase noční můra. Rychle se vymrštím do sedu. Už je to 5 dní co je pořád v bezvědomí. Někdo ji proklel a pád jejímu zdravotnímu stavu moc nepřidal. ,,Zase?" Zeptala se Andrea která seděla na vedlejší posteli a učila se na lektvary. Přikývnu. ,,Kolik je?" Zeptám se s pohledem upřeným před sebe. ,,Třičtvrtě na sedm." Odpoví a dál se věnuje učebnici.

,,Zase jsi skoro nic nesnědla." Vyčetl mi Draco. Od doby co jsem zjistila že Klárka byla prokletá tak nemívám skoro vůbec snídaně. Po ránu nemám hlad. ,,Jdu na ošetřovnu." Oznámím a odejdu.

Sednu si k ní na postel a chytnu ji za ruku. Sedím tam a dívám se z okna. ,,Je mi blbě." Zachraptí někdo. ,,U Merlina Kláry!" Usmála jsem se. Pokusila se můj úsměv napodobit ale vznikl z toho jen úšklebek. ,,Budu zvracet." Řekne a já popadnu nějáký lavor z vedlejšího stolku a podám jí ho. ,,Skočím pro madam Pomfreyovou." Přikývne. U dveří se na ní ješě podívám, objímá lavor.

Klára:
Než přišla Maky s madam Pomfreyovou tak jsem dvakrát zvracela. ,,Vy jste nás vaděsila slečno Roseliová." Přiběhne a odčaruje mé zvratky do nebytí. ,,Jak vám je?" ,,Už dobře. Co se mi stalo." ,,To vám řekne slečna Everdeenová. Dojdu pro pana ředitele." Podívám se na Maky s otázkou v očích. ,,Někdo tě proklel a ty jsi spadla z koštěte. Nikdo nestihl tvůj pád zpomalit. Na obloze se objevil znak Ty-víš-koho. Při první kouzelnické válce se ten znak objevoval na místech kde někoho zabili. Hrozně jsem se bála." Uteče jí neposedná slza. ,,Jsem v pohodě, žiju." Obejmu ji. ,,Víš kdo všechno tady byl? Snad půlka školy." Zasměje se. ,,Vsadím se že si vedeš seznam." Odfrkne si. ,,Ne, jen si to pamatuju. No byli tady tvoji spoluhráči a spolubydlící. Lori, Harry, Hermiona, Ron, samozřejmě Oliver." Kmitne obočím a pokračuje. ,,Cedric, Viktor, Fleur, Fred s Georgem, Ginny, Draco a hlavně já která tu strávila hodiny." Podívám se na ní pohledem alá jako vážně? ,,Nemusela jsi tu být." Usměju se. ,,Musela a málem jsem ti zapomněla říct tohle, byl tu ta tebou jednou Rookwood. Řekl mi že až se vzbudíš ať pro něj dojdu. Mám?" To mě zaskočí. ,,Jo, prosím. Hele, jak dlouho jsem byla mimo?" Odmlčí se. ,,Pět dní." No tak to bude asi hodně učení. ,,Ou." Maky se zasměje. ,,No, musím jít na hodinu, Rookwood má teď volno, protože nemá péči o kouzelné tvory tak ho sem pošlu. Všechno mi řekneš." Zdůrazní. ,,Jasně, tak ahoj a pozdravuj všechny." Zamává mi a zmizí za dveřmi.

Není to ani půl hodina co Maky odešla a už někdo otevírá dveře. Uvidím Zmijozelské barvy a je mi to jasný. Austin si sedne na židli vedle mé postele. Já se opřu o pelest. Díváme si neústupně do očí. ,,Já ti to říkal." Rozhodí rukama. ,,Taky tě ráda vidím. Teď mi řekni jakto že toho víš tolik." Proletí pohledem celou místnost. Asi kontroluje jestli tu někdo není. Jen my dva. Zahledí se z okna výrazem který říká že ho něco ničí. ,,Smrtijedi se dávají znovu dohromady. Moji rodiče jsou smrtijedi. A ze mě ho chtějí udělat taky. Mysli si co chceš, ale já nechci být na Jeho straně." Podívá se mi do očí. ,,Chápu." Přikývnu. On zavrtí hlavou na nának nesouhlasu. ,,Tvá matka o tom ví že tě proklel jeden smrtijed. Vlastně to ví celé ministerstvo a Denní Věštec." Vystřelím do sedu. ,,Prosím že kecáš." Podívám se na něj. S úšklebkem odpoví ,,Ne. Ministerstvo nemá ponětí o tom proč to udělali. Víme to jen my dva a tvoji rodiče. Jestli to někomu řekneš, zemřeme. Ani Everdeenový nic neříkej. Až zjistím něco víc tak příjdu." Začne se zvedat. ,,Takže mír?" Ukážu prstem na nás dva. ,,Jo." Odpoví mi a odejde. Chvíli na to usnu. Jako kdyby mi nestačilo těch pět dní.

/1.6. 2005/

Už je to nějáký ten den co mě pustili z ošetřovny. Učení jsem nějákým zázrakem zvládla. A famfrpálové tréninky nemáme tak často. Kluci se musí připravovat na NKU. No a já, Cedric, Fleur a Viktor si lámeme hlavu s tím, co bude jako další zkoužka. ,,Čau." Sedne si ke mně Oliver. Asi jsme zapomněla zmínit že za chvíli máme OPČM. ,,Ahoj." Příjde mi jako kdyby mě on a Ed hlídali. Vsadím se o 5 galeonů že se domluvili. Do třídy vejde Moody a začne vykládat o obranných kouzlech.