Havraspár a Nebelvír ✔

,,Ano."

/7.10. 1993/

Vzbudila jsem se na ... marodce ? Merline co tu dělám? Já mám být na zápase. Otevřely se dveře na marodku. Leknutím jsem sebou cukla. Byla to jen madam Pomfreyová, která si to hned namířila ke mně. 

,,Vidím že už jste se konečně vzbudila, slečno Roseliová," pousmála se na mě. Je to taková fajn babča. 

,,Jak dlouho jsem spala?" Zeptám se jí. Počítám že to budou maximálně dva dny, což je v pohodě. Chtěla jsem se i zeptat, co tu vůbec dělám, ale to jsem si odpustila. 

,,Pět dní." Ups. Ani nevím co mi zaskočilo v krku, ale překvapením jsem se rozkašlala. Ona si toho nevšímala a pokračovala ve vysvětlování: ,,Dostala jste Potloukem do hlavy a spadla jste z velké výšky. Měla jste otřes mozku a naražená žebra. Díky svatému Mungovi, žádnou zlomeninu. Ještě si vás tu jeden den nechám. Vypadá to, že už je vše v pořádku, ale pro jistotu. Jste připravená se setkat s vašimi přáteli? Chodili se ptát na vás každý den. Musela jsem je odtud stále vyhánět. Jsou opravdu neodbytní." Při slově ,neodbytní' zavrtěla hlavou. 

,,Jistě, už je sem můžete pustit," řekla jsem jí s úsměvem a čekala na ty stíhačky. 

Oliver:

Byl jsem v Nebelvírské společenské místnosti a učil se. Ano, já jsem se učil. Z mého soustředění, mě vytáhnul Colin, který pořvával na celou společenku, že se mnou chce Kingsley mluvit. Studenti, kteří se tu učili na NKÚ a OVCE, ho obdařili pěkně naštvaným pohledem. Učebnici lektvarů jsem odložil na stolek a vydal se na chodbu, kde stál Ed.

,,Čau Ede, co potřebuješ?" zeptal jsem se Havraspára, který stál opřený o zeď. 

,,Zdar Olivere, nic nepotřebuju. To ty jsi chtěl dát vědět, až se Klárka probudí. Tak jsem tady a oznamuju ti to."

,,Díky, už jsi tam byl?" zeptal jsem se znova. 

,,Ne Woode. Už se neptej na blbý otázky a pojď tam se mnou." Edward protočil očima a odlepil se odezdi. Společně jsme prošli několika chodbami až k ošetřovně. Dveře byly otevřené a já už mohl vidět, že je u ní spousta lidí. Celý její famfrpálový tým, Markéta a Margaret. Divím se, že je odtud už madam Pomfreyová nevyhodila. 

,,Ale jen na chvilku! Potřebuje odpočívat!" Zavolala za námi lékouzelnice, jako kdyby mi četla myšlenky. Došel jsem s Edem k její posteli, kde ležela. Neměla vůbec tušení, co se stalo, a tak jsme se dali do vyprávění. Byla z toho celá vykulená. Hraje famfrpál už dva roky, ale že by dostala Potloukem do hlavy, se jí ještě nestalo. 

,,Všechno je jednou poprvé," pokrčil jsem přitom rameny. Její kamarádka Market po mně hodila výraz alá to myslíš vážně?

,,Jaký trest dostal Marcus?" Zeptala se, načež jsme se všichni uchechtli. My moc dobře věděli, co teď každý den dělá. 

,,Po celý dva týdny musí uklízet třídu lektvarů. Moc dobře víš, jaký nepořádek tam nechávají prváci," řekla Margaret. Klárka očividně byla s jeho trestem spokojená, protože se začala škodolibě šklebit.

,,Tak to to za to stálo," povzdechla si zasněně. Vsadil bych dva galeony, že si Flinta představuje, jak myje lavice po malých studentech. Všechny nás tím rozesmála, což byla chyba. Přitáhli jsme na sebe pozornost lékouzelnice, která nás hned začala odhánět pryč. 

,,Toto je marodka, ne famfrpálové hřiště! Slečna Roseliová musí odpočívat, hybaj ven. Přijďte zítra." Doslova nás začala strkat ke dveřím a vyhrožovala nám, že nás prokleje, jestli hned neodejdeme. Nikdo z nás nechtěl být prokletý madam Pomfreyovou, proto jsme se nevzpírali a šly pryč.

/8.10. 1993/

Klára:

Ráno na marodce mě vyzvedla Maky, se kterou jsem šla na snídani. U stolů se opět naše cesty rozdělily. Zaplula jsem na lavici vedle Margaret a hned se natáhla po dýňovém džusu. Margaret se jako obvykle ládovala koláčky.

,,Jakm ti jme?" zeptala se mě s plnou pusou. Tuto otázku jsem dnes slyšela nejméně desetkrát. 

,,Už je mi fajn," odpověděla jsem a napila se dýňového džusu. Merline, jak ten mi chyběl. 

Po snídani jsme se vydali na OPČM. Dnes už jsme měli normální hodinu s Mrzimorskýma. Všechny lavice byly na svých místech, takže jsem usoudila, že dnes bude teoretická hodina. Sedla jsem si s Margaret do předposlední lavice a čekala na Lupina, který se značnou chvíli nikde neobjevoval. Místo něj do učebny nakráčel profesor Snape. No to snad ne. Přiřítil se k učitelské katedře jako Batman a otočil se na nás. Očividně neměl dobrou náladu, protože se tvářil jako kyselá okurka. 

,,Dnes budeme probírat vlkodlaky. Otevřete si stranu 394," oznámil jeho chladným hlasem a přejel nás pohledem. 

Jedna mrzimorská holka se přihlásila a uvedla Snapea na pravou míru. ,,Pane profesore, ale teď probíráme bludničky." Snape se na ní, díky Merlinovi, podíval jen výrazem ať je zticha a přehlédnul to. Očividně měl s námi jiné plány. 

,,Řekne mi někdo, jaký je rozdíl mezi vklodlakem a zvěromágem?" chvíli se odmlčel a pohledem přejel ke mně. ,,Co třeba slečna Roseliová?" Pozvedl obočí a koukal se na mě. Vlastně se na mě  koukala celá třída.

,,Zvěromág se proměňuje úmyslně a vlkodlak protože musí, kvůli úplňku," odpověděla jsem mu přesně tak, jak jsem o tom četla v knihovně. 

Jeho odpověď obsahovala prosté chladné: ,,Ano." Jak jinak také, že? 

Po utrpení OPČM se Snapem, mě čekala další hodina s ředitelem Zmijozelu - lektvary. Dnes naštěstí byla pouze teoretická hodina a my nemuseli vařit žádný lektvar. Jinak řečeno - neměla jsem možnost zničit další kotlík. A nadělat tu více bordelu pro Marcuse Flinta. To mě celkem mrzelo. 

Ve chvíli, kdy končily lektvary, jsem doslova vyběhla ze třídy. Už jsem s nim neměla v plánu strávit ani minutu. Dvě hodiny mi opravdu bohatě stačily. Vydala jsem se na svoji oblíbenou hodinu, péči o kouzelné tvory. Hagrid tentokrát neměl připravené nějaké zajímavé zvíře, jen nudné tlustočervy, kteří nedělají nic jiného, než jí, kroutí se a spí. Hagird nám o nich sklesle vyprávěl a proto jsem se za ním po hodině vydala. Nejsme sice takoví přátelé jako on s Harrym, ale přeci jen jsme. 

,,Co se děje?" Zeptala jsem se poloobra, který si nervózně hrál s velkými prsty. Vypadal celkově opravdu sklesle. 

,,Klofan. Bude mít kvůli Luciusovi soudní řízení," popotáhl a vysmrkal se do svého kapesníku. Bylo mi ho líto. Jeho i Klofana. Ale nic jsem s tím dělat nemohla.