Havraspár a Nebelvír ✔

nový rok

/31.12. 1993/

Já se z zblázním. Fakt, už na to nemám a to jsem teprve ve třetím ročníku. Učitelé se rozhodli, že nám na dnešek prostě to volno nedají. Pro mě to znamená, že se nevyhnu dvouhodinovce lektvarů se Snapem. To dopadne katastrofálně. 

Dnes má být ten novoroční večírek. Všichni jsou tu z toho unešení a domlouvají se, s kým tam půjdou, koho sbalí a jak dlouho tam budou. Já se ještě pořádně nerozhodla, jestli tam vůbec chci. I kdybych Margaret řekla, že nepůjdu, dotáhla by mě tam násilím. Tudíž mi nic jiného nezbývá. 

Šouravým krokem jsem se z Velké síně vydala do sklepení. Cestou se ke mně připojila Margaret, která se zápalem mluvila jen o večeru. Já se psychicky připravovala na to, že opět zničím nějaký kotlík. Dvouhodinovka lektvarů vždycky znamenala praxi a ne teorii. Radši bych měla všechny hodiny lektvarů jen teorie. Naučit se něco nazpaměť nebo to logicky odvodit minedělá žádný problém. Podle mě musím mi na lektvary prostě někdo ruku. To se nedá všechno naučit. Nebo minimálně já nejsem schopná se to naučit. 

S Margaret jsme zapluly do zadní lavice a připravily si ingredience, které jsme si měly přinést. Se zaujetím jsem se dívala na svůj kotlík, který očividně vidím naposled v celku. Můžou se s ním stát jen tři katastrofy. Zaprvé, bouchne mi to. Zadruhé, zbytky blivajzu na kotlíku zaschnou a nic je neodstraní. Zatřetí, ta žíravina co zase omylem vytvořím, mi prožere kotlík. Jedno lepší než to druhé. 

Dveře učebny práskly a mně bylo hned jasné, kdo nás poctil svou přítomností. 

...

Po té katastrofě u lektvarů, kdy Snape odečetl Havraspáru deset bodů za mé dílo, jsem měla ještě tři hodiny. Na těch jsem se opravdu snažila, abych těch deset bodů dostala zpět. To se mi povedlo na OPČM, kdy mě Lupin nechal mluvit. A ještě jsem nám dva body získala! 

Na obědě jsem si sedla k mému týmu, který výjimečně končil jako já. Hoši jsou o rok starší než já, tudíž se nevídáme na hodinách. Podle mě jsou za to profesoři rádi, protože když si s Travisem a Connorem vymyslím nějaký žertík, skončí to většinou katastrofou. Naposled to odnesla paní Norrisová. Nový modrý kožich jí slušel víc než ten vyblitě hnědý. 

Zrovna jsem s Jasonem probírala náš další zápas, který nás čeká, když k nám najednou přiběhla Margaret a spustila: ,,Zjistila jsem, do to pořádá! Ti co tu jsou poslední rok!" To dávalo smysl, ale tato informace je nám celkem k ničemu. Hned odběhla předat zprávu dál. Dala jsem se s Jasonem zase do řeči.

,,Bude to těžký zápas," přemítala jsem nahlas. 

,,Vždycky je to těžký zápas, když hrajeme s Nebelvírem. Oba ale víme, že na hřišti při opravdovém zápase se chováme jinak než na těch cvičných. Nebude to tak mírumilovný," promluvil chytač, který se začal pomalu zvedat a díval se za mě. Otočila jsem se. Stála tam Maky a já už věděla, co mě čeká a nemine. 

,,Pojď mi s tím pomoct," zaúpěla zoufale. 

,,Maky, prostě si něco vem, v čem se cítíš hezky," poradila jsem jí a chystala se dát zase do jídla. Maky má celkem sílu a to se mi teď stalo osudným. Vytáhla mě z lavice, chytla ocelovým stiskem za ruku a táhla z Velké síně k Zmijozelskýmu sklepení. Rychle jsem na stole čapla volnou housku a nechala se táhnou k ní do pokoje. Všichni Zmijozelové, kteří seděli v jejich společence, mě probodli pěkně hnusným pohledem. Ignorovala jsem je a jedla si dál svou housku. 

Pustila mě až u sebe v pokoji, kde měla na posteli vyskládané oblečení. Sedla jsem si na koberec uprostřed místnosti a poslouchala jí. 

,,Tohle si asi nevezmu."