Havraspár a Nebelvír ✔

• boj o první místo •

/17.5. 2005/

Jak jsem včera u večeře řekla že hned usnu. Tak to byla pravda. Totálně vyčerpaná jsem včera spadla do postele a hned usla. No a momentálně sedím v učebně kouzelných formulí na které máme ředitele naší koleje, profesora Kratiknota. ,,Čau." Sedne si vedle mě Maky. ,,Ahoj, už jsi se uráčila přijít?" Zasměju se. ,,Haha vtipný." Řekne sarkasticky. ,,Jak se těšíš na dnešní zápas?" Zeptám se už v klidu. ,,Jsem si jistá že rozhodnou chytači jako vždy. Bude to hodně vyrovnaný. Ale my to dáme!" Řekne sebevědomě. Profesor příjde do třídy a začne vyučovat. ,,Dnes budeme zkoušet kouzlo accio. Opakujte po mně accio." Všichni jsme po něm zopakovali a on mám začal ukazovat jak mávnout hůlkou. Je to takový oblouček. ,,Teď toto kouzlo chvíli zkoušejte sami a pak mi ho po jednom ukážete." Dokončil svůj monolog profesor. Začala jsem to zkoušet nejdříve na blízké předměty. To mi celkem šlo. Můj pohled spočinul na Oliverovi. Byl otočený ke mně zády a bavil se s Leem. Všimla jsem si jeho hůlky na lavici. ,,Accio Woodova hůlka." Udělám oblouček ve vzduchu a jeho hůlku držím po chvíli ve své levé ruce. On i Lee si všimli že Oliverova hůlka se jaksi "odmrštila" pryč. Podívají se na mě s údivem v očích. Na mé tváři se objeví úšklebek. Dotyčný kterému hůlka patří se zvedne a jde si pro ni. ,,To bylo zákeřný." Usměje se a vezme si hůlku zpět. ,,Já vím." Odpovím a úsměv mu oplatím. ,,Tak teď vás budu vyvolávat podle abecedy a vy mi ukážete jak vám to jde. Komu řeknu že dobrý tak může odejít z hodiny." Začal vyvolávat a já se zatím nudila. Po několika minutách konečně řekl ,,Pojďte slečno Roseliová." Zvednu se a jdu před profesora Kratiknota. ,,Accio modrá kniha." Nastavím ruku a kniha mi v ní přistane. ,,Výborně! Můžete jít." Dojdu ke dveřím a rozhodnu se počkat na dotyčnou osobu.Nečekám ani 5 minut a ve dveřích se objeví Oliver. ,,Ty jsi na mě čekala?" Zeptá se. ,,Jo, nechci jít sama na oběd." A tak společně vyrazíme do Velké síně.

Mám po škole, což znamená že Nebelvír hraje proti Zmijozelu. Je vidět že všichni hráči jsou nervózní. Ani se jim nedivím. Jestli vyhrajou červení tak nás čeká Zmijozel. A pokud to tak bude, nervozita mě pohltí taky. Celé mé družstvo jdeme na "tribuny". Ed chce aby jsme se pořádně dívali jak zelení hrajou. Projistotu chce být připraven. Sedneme si na naše obvyklá místa. Jsme tu mezi prvníma, ale tím se nenechte oklamat. Do deseti minut tu budou skoro všchni.
Po zmíněných deseti minutách tu bylo skoro plno. Madam Hoochová už nesla truhlu s míči doprostřed hřišě. Položila ji na zem a pomocí hůlky otevřela dveře nebelvírskému týmu. Všichni vylétli, obletěli si jeden kruh a zastavili se nad madam Hoochovou. ,,A máme tady naše Nebelvírské frajery. Neprůstřelného Olivera Wooda! Nejrychlejšího a nejlepšího chytače za 100 let, Harryho Pottera! Naše profesionální vtipálky zrzouny! Ano profesorko, tím myslím Weasleyovi. A teď je řada na střelkyně, Angelinu Johannsonovou, Katie Bellovou a Alice Spinettovou!" Řekl hlavní komentátor Lee. Madam Hoochová otevřela i zmijozelskému týmu, ti také obletěli jedno kolo. U nich jako obvykle Lee představení zkrátil. Zelení dolétli naproti červenému družstvu. Všichni si poslechli řeč profesorky Hoochové a mohlo se začít. ,,Camrálu se hned ujala Alice Spinettová, letí přímo k Zmijozelským kruhům ale míč ji sebral Marcus Flint." To jak to Lee prožívá je celkem vtipný.

Musí se nechat že je to dost vyrovnaný. Oliver dostal jednou potloukem do břicha ale ustál to. Teď je to 130:120 pro Zmijozel. Ed nás upozorňuje každou chvíli na chyby co dělají. Je to unavující. Najednou se ze všech stran ozývá veselý křik. ,,A je to tady dámy a pánové! HARRY POTTER CHYTIL ZLATONKU! NEBELVÍR VYHRÁL!" Přidala jsem se k potlesku a pamalu šla k východu. Většina lidí je pořád na tribunách. Najednou mě někdo chytne za zápěstí a táhne pod tribuny. ,,Pusť mě!" Syknu k dotyčnému Pořád nevím kdo jsi. Pustí mé zápěstí. Hurá. ,,No vy dva jste mi fakt nechyběli." Protočím očima. ,,Ty nám taky ne." Sykne nazpět Ryan. ,,Rozhodl jsem se být tak velkorysý abych tě varoval. Pokud nastoupíš na zápas co tě čeká s náma, nedopadne to pro tebe dobře Roseliová." Ušklíbne se Slizoun Rookwood. ,,Děkovat ti nebudu Rookwoode." Odejdu. Naštěstí se mě nesnaží zastavit. Tentokrát už opravdu dojdu k východu kde potkám Angelinu. ,,Ahoj Kláry, hele hledá tě Oliver." Začne se culit jak blázen. ,,Dobře. A kde je?" ,,Počkej tu, za chvíli příjde. Já už musím, tak zatím čau." Zamává mi a odejde. ,,Čau." Řeknu do prázdna. Nečekám tu ani pět minut a uvidím Wooda jak si to jde mým směrem. ,,Ahoj." Usměje se. Kývnu na pozdrav. ,,Ed chce aby jsi šla zítra trénovat se mnou. Tak tě vyzvednu ve čtyři." ,,Dobře." Rozejdeme se do hradu. On si přehodí svou ruku přes má ramena. Nad tím se jen usměju.