Havraspár a Nebelvír ✔

• už není •

/20.6. 2005/

Můj plán na úrovni pětiletého dítěte. Dělat že jsem v bezvědomí. To je jedna část. Další musím domyslet. Trochu jsem otevřel pravé oko. Okolo sochy která věznila Harryho se objevilo asi šest smrtijedů. Vy-víte-kdo začal k nim promlovat. Zaujaly mě jen dvě jména. Malfoy a Rookwood. ,,Harry," řekl slizce Voldemort ,,určitě jste se učili kouzelnické souboje. Seber si hůlku." Socha pustila Nebelvíra. Harry si sebral hůlku a postavil se naproti černokněžníkovi. ,,Tak se ukloníme." Oznámil jeho soupeř. ,,Řekl jsem ukloníme!" Voldemort začal být naštvaný a pomocí nějákého kouzla donutil Harryho se uklonit. ,,Avada Kedavra!." ,,Expeliarmus." Řekli ti dva unisimo. Asi nemusím říkat kdo vyslal jaké kouzlo. Bylo vidět že Pán zla má převahu. Najednou se Harry začal rozhlížet okolo sebe. Jako kdyby tam stáli nějácí lidé které vidí jen on. Otočil se na mě. Má stejný plán jako já. Doběhneme k tělu Cedrica a pomocí kouzla si přivoláme přenášedlo k sobě. Z ničeho nic se Harry rozběhl k Cedricovi. Také jsem se zvedla a sprintem doběhla k němu. ,,Accio přenášedlo." Řekla jsem a v momentě kdy se pohár dotkl mé a Harryho ruky jsme se přenesli.

Objevíme se zase před labyrintem. Všichni studenti a profesoři tam čekají a tleskají. Všechno na mě dopadne. Cedric je mrtvý. On se vrátil.  Držím Mrzimora pevně za ruku a brečím. Hodně. Harry klečí z druhé strany jeho těla. Od slz také nemá daleko. Všichni utichnou. Přiběhne k nám pan Diggory. Rozbrečí se hned jak mu chytí hlavu do dlaní. ,,Profesore Moody odveďte pana Pottera pryč. Profesorko McGonagallová vemte paní Roseliovou." Řekne rozhodně Brumbál. Profesorka mě lehce chytne za ramena ale já odmítám pustit Cedricovu ruku. Nakonec se zvednu a podívám se jí do očí. Je v nich smutek. ,,Pane Woode, dojděte s ní na ošetřovnu." Až teď jsem si uvědomila že mi teče krev na hlavě a na rukách mám malé ranky. Oliver ke mně přišel a vzal mě jedou rukou kolem pasu. Pomalu jsme šli do hradu.
Na ošetřovně jsem si sedla na postel. Madam Pomfreyová tu nebyla, vlastně tu nebyl nikdo. Oliver si sednul hned vedle. Nanovo jsem se rozbrečela. Silně mě objal. ,,B-budeš m-mít mok-ré trič-ko." Dostala jsem ze sebe mezi vzlyky. Jednou rukou mně hladil ve vlasech. ,,To je jedno." Odpověděl.

/21.6. 2005/

Nespala jsem. Celou noc jsem koukala do stropu. Za chvíli budu muset na snídani. ,,Vypadáš hrozně." Ozve se po mé pravici Margaret. Na celém hradě panuje ponurá atmosféra. ,,Hmmm." Nezaujatě odpovím a dám si hlavu pod polštář na náznak že s nikým nechci mluvit. Když odešla z pokoje tak jsem si sedla. Lenka s Cho budou už na snídani. Stoupla jsem si před zrcadlo a ... rozcuchané vlasy ve kterých je pořád stopa od krve ze včerejška i když jsem je myla, obrovské kruhy pod očima, červené oči a prázdný výraz. Prostě krása. Oblékla jsem si školní uniformu. Dnes máme jen tři hodiny které Brumbál zrušil. Můj směr byl rovnou do Velké síně. Nasnídat se a vypadnout někam pryč kde budu sama. Teda až po proslovu který chce říct ředitel. Sedla jsem si úplně mimo lidi se kterýma se bavím. Celý můj tým mi věnoval pohled alá ,,mám o tebe strach." Napila jsem se jen vody a hned zase odešla. Na jídlo nemám ani pomyšlení. Před Velkou síní jsem potkala Maky. ,,Kláry." Řekla jen a objala mě. Hned jsem jí objetí oplatila.  ,,Víš že za mnou můžeš kdykoliv přijít, že jo?" Usmála se povzbudivě. ,,Jo." Pokusím se také o úsměv ale asi to nebylo moc přesvědčivé. Zmijozelka pokračovala dál na snídani a já pryč z hradu. Má cesta mířila jen jedním směrem. Les. 

Dojdu až na mýtinu. Chodila jsem sem s Cedricem za Willem a Rickem. Oba ke mně hned přiběhli. Will se začal tulit a Rick se díval okolo. Hledal ho. Hledal Cedrica. ,,Pojď sem." Šeptnu k testrálovi. On se přidá. Oba je hladím a přitom mi stékají slzy po tvářích. Neudržím se na nohou a svezu se na zem. Všechny vzpomínky se mi vrací.
,,Avada Kedavra." Vyšlo z Voldemorta. Cedricovo tělo spadlo vedle mě. Hned jsem si k němi klekla a začala s ním třást. Moc dobře jsem věděla že je to marné.
Nedávám to. Nemůžu tady být. Zvednu se a odejdu zase do hradu. Všechno mi ho tu připomíná. Jednoho z mých nejlepších přátel. Doběhnu do pokoje. Naštěstí tu nikdo není. Holky budou někde pryč. Nečekaně. Lehnu si a nechám zase stékat slzy. Jedna sekunda. Jedna jediná a už tu není. Je pryč. ,,Kláry?" Zaťukal na dveře Ed. ,,Hmmm?" Můj slovník je velice vyspělý. Setřela jsem si hřbetem ruky slzy. Dojdu ke dveřím a otevřu je. Povzdechne si a bejme mě. ,,Brumbál chce pronést řeč. Máme být za deset minut ve Velké síni. Pojď." Přikývnu.
Ve Velké síni byly stoly dané úplně na stranu. Všichni se shloukly do jednoho  davu, i učitelé. ,,Nebudu zatloukat to co ministr kouzel. Protože on se vrátil. Cedrica Diggoryho zabil Lord Voldemort. ..." Dál jsem neposlouchala. Jen tupě zírala do prázdna. Po chvíli mi někdo sáhl na rameno. Cukla jsem leknutím. ,,Promiň." Řekl Oliver a pevně mě objal.