Havraspár a Nebelvír ✔

• překvapení •

/18.3. 1994/

Maky mě vzala na oběd. Zase jsme se bavila jen s Jasonem a Andym. Edward na mě něco mluvil ale já ho budu ještě dlouho ignorovat. Po obědě mě do pokoje vzal Andy, Maky a Jason šli hned za náma. A koho tu nepotkáme ? Alexe. No bezva.

,,Čau Andy můžu ji vzít já?" Zeptal se. Já se přitiskla víc na Andyho a on to pochopil.

,,Mám ji na starost takže ne." A odešli jsme.

,,Díky." Poděkovala jsem.

...

To už je šest hodin? Já s Maky prokecala celý odpoledne. A musíme na večeři. Maky se šla podívat za Jasonem a Andym ale nebyli tu.

,,Oni mám normálně utekli. Jediný kdo tu je je Ed, Oliver a Weasleyovi." No a jéje.

,,Vem mě prosím na záda." Ona jen přikývla. Procházíme společenskou místností a najednou se ozve Oliver.

,,Ukaž vezmu jí." No tak to ne.

,,Tak si jí vem." Zrádkyně. Kdyby pohledy zabíjely tak je mrtvá. Ona se vítězně usmála a předala mě. No tak jsme se společně i s Edem, Georgem a Fredem vydali do Velké síně. Za celou cestu jsem je úspěšně ignorovala. Položil mě na zem a ze mě vypadlo prosté.

,,Děkuju." A věnovala jsem se jídlu.

,,Promiň ale museli jsme za profesorem Kratiknotem." Řekl Jason. Já se usmála a řekla.

,,To je v pohodě."

...

Sedím ve společenské místnosti a hypnotizuju oheň. Na gauč vedle mě si někdo přisedne. No heleme se Ed.

,,Kláry promiň, my jsme nechtěli." Neudržela jsem to a začala se smát. Nejsem dobrá herečka. On na mě nechápavě koukal. Po mém záchvatu smíchu jsem se ozvala.

,,Ignorovala jsem vás schválně a chtěla vidět vaši reakci." A další vlna smíchu. Tentokrát se začal smát i on. Ještě chvíli jsme si povídali a pak šli spát.

/25.3. 2004/

Uběhlo několik dní od toho co jsem poznala Siriuse. Noha už mě nebolela tak jsem mohla normálně chodit. Právě sedím v knihovně a učím se. Moc lidí tu nebylo, takže tu bylo ticho. Když jsem uslyšela kroky a následně i hlasy strnula jsem. Austin s Ryanem ( jeho kámoš ze Zmijozelu).

,,Ale, kohopak to tu máme?" Začal Austin.

,,To co jsi mi udělala minule si vypiješ." Začal rudnout. To je asi problém. Udělala jsem první co mě napadlo. Zdrhat. Kličkovala jsem uličkama když so něčeho vrazím.

Harry s neviditelným pláštěm. ,,Promiň. Potřebuju schovat." Hned přes mě přehodil plášť. Okolo prosvištěli Austin s Ryanem. Harry zkontroloval jestli jsou pryč a řekl že můžu sundat plášť.

,,Díky, byl jsi moje záchrana." Poděkovala jsem. ,

,Hele pomůžeš mi prosím najít jednu knížku?"

,,Jasně." Tak jsme hledali knihu co potřeboval.

/26.3. 1994/

Dnes je víkend a já mám narozeniny. Ani nevíte jak si připadám trapně když mi někdo přeje. Jelikož se Maky s Margaret domluvili že udělají překvapení tak se celkem bojím. Nemám ráda překvapení.

Maky:
S Margaret jsem domluvila narozeninovou párty. Fred s Georgem budou Klárku zaměstnávat a já, Margaret, Oliver, Draco, Ed, Jason, Andy, Ellen, Connor, Travis, Harry, Ron, Hermiona, Lenka a Cho budeme zdobit havraspárskou společenskou místnost. S ostatníma z Havraspáru jsme se domluvili že klidně můžou přijít. Párty začne okolo 15:30.

Klárka na mě už čekala aby jsme mohli jít na snídani. ,,No to byla doba." Zasmála se a já s ní.

Po snídani se chtěla jít projít. Bylo divné že sama ale neřešila jsem to.
Začala jsem svůj maraton. Běžela jsem za každým kteří mi mají pomoct s přípravou jestli mají všechno.

Klára:
Po snídani jsem se šla projít. Má cesta opět směřovala k testrálům. Jdu lesem když je konečně uslyším. Jeden ke mě přiběhne a já jen poznám že je to Will. Na tváři se mi objeví úsměv. Vyhoupnu se na něj a pokynu ať se rozjede. A co mi zase udělal? Rozběhl se a vzlétnul. To ho asi už neodnaučím. Užívala jsem si výhledu a pokoušela se nedívat dolů. Bojím se výšek - hodně. Ale výhled byl krásný. Když sletěl dolů seskočila jsem a už musela jít. Tipuju že bude tak půl dvanáctý.

Z mé procházky jsem šla rovnou na oběd. Dost mi vyhládlo ale z mého obědu mě vyrušili Fred s Georgem. ,,Hele nechceš zajít po obědě do Prasinek?" Zeptal se Fred.

,,Tak jo, půjde ještě někdo?" Zeptám se.

,,Ostatní tvrdí že mají hodně úkolů." Odpověděl George. Počkali než dojím a společně šli do vesničky.

Maky:
Odešla a my se dali do práce. Dali jsme na stůl různé sladkosti. Nafoukli asi milion balonků a různě je pověsili.
Je 15:00 a já se to tu pokouším ještě zkrášlit. Máme velký balónky ve tvaru čísla 14.

,,Je to tu dokonalý." Řekne mi Draco a já mu poděkuju.

Už jen 5 minut a měla by tu být. Slyším kroky a začínám být nervózní. Co když se jí to nebude líbit?

Klára:
Byli jsme u dveří do společenské místnosti a Fred řekl: ,,Zavři oči a nedívej se." Tak jsem ho poslechla. George otevíral dveře a Fred mě vedl za ruku. ,,Můžeš otevřít oči." Slyším Freda. Otevřu je a několik lidí křičí. ,,PŘEKVAPENÍ!"