Havraspár a Nebelvír ✔

profesor Kratiknot?!

/1.10. 1993/

Chystala jsem se na hodinu obrany. Musím říct, že tento rok se mi opravdu daří. Jen abych to nezakřikla. Z všech předmětů mám ty nejlepší známky, až na jeden. Lektvary. U nich jsem ráda, že se prokopu do dalšího ročníku. Nejde o to, že by mi nešly, jen mě prostě Snape zrovna nemusí. Jak by ale řekli mí spolužáci, kteří nejsou z Havraspáru, mám z lektvarů dobré známky. Ale pro mě přijatelní prostě není dost. Chci být lepší. Nejlepší. 

Vešla jsem do učebny OPČM. Dnes jsem čekala hodinu teorie, ale Lupin měl očividně jiné plány. Všechny lavice byly přesunuty a naskládány vzadu v učebně. 

,,Á, slečno Roseliová," ozvalo se z kabinetu třídy, kde se nacházel profesor, ,,Vy už jste tady?"

,,Dobrý den, no ano, jsem tu trochu dřív," připustila jsem. Měla jsem v plánu si číst knihu. 

,,No, nevadí. Zatím si něco dělejte, než přijdou ostatní." S těmito slovy se Lupin vypařil z učebny. Z brašny jsem si vytáhla mudlovskou knihu, Cesta na tajuplný ostrov od Julese Vernea. Tento chlapík je jeden z mých oblíbených autorů. Neváhala jsem a začetla se do knihy. Postupně ve třídě přibývali studenti. Čekala jsem mrzimorský, ale místo nich se to tu začalo hemžit Nebelvírama. Zahlédla jsem Wooda, který se živě bavil s Harrym. Konečně přišla i Margaret. 

,,Dneska máme změnu," přiběhla ke mně zadýchaně. ,,Místo Mrzimoru je s námi Nebelvír." 

,,Já jsem si všimla, Mar," ujistila jsem ji, že nejsem slepá. Když se dveře učebny zavřely za posledním studentem, z kabinetu vyšel profesor. Uprostřed místnosti stála stará skříň, do které si učitelé odkládali své kabáty. 

,,Vítám vás třído!" pronesl energicky Lupin. ,,Dnes si dáme praktickou část. V této skříni, se zabydlel bubák. Řekne mi někdo, co je to ten bubák?" 

Chystala jsem se přihlásit, ale Hermionina ruka vylétla dřív. To mě na ní někdy štve, je až moc chytrá. ,,Bubák patří mezi strašidla a duchy. Nikdo neví jak vypadá, protože bere na sebe podobu toho, čeho se jeho oběť nejvíce bojí. Najdeme je v tmavých prostorech, jako je skříň, stůl nebo temný les," vypálila ze sebe na dva nádechy. 

,,Pět bodů pro Nebelvír," odmění ji hned Lupin. Těch pět bodů mělo být mých. Margaret vedle mě zabručí něco o tom, že je příšerná a prostě musí dávat najevo, že je chytrá. Nic jsem jí na to neodpověděla. 

,,Když už teď všichni víme, co to je bubák a kde se obvykle nachází, naučíme se zaklínadlo, které nás před ním ochrání. Ne doslova, ale zbaví nás strachu. Opakujte po mně: Riddikulus." Celá třída to po profesorovi zřetelně zopakovala. Každý jsme si to řeknul ještě párkrát, abychom si to zapamatovali. Co jsem zjistila od studentů ze starších ročníků, bubák bývá v praktické části u NKÚ. 

,,Postavte se do řady. Každý z vás si to jednou zkusí přímo před bubákem," rozkázal Lupin. Na povel jsme ho všichni poslechli. Moc z nás se do toho nehrnulo. Kdo by také chtěl vidět před sebou svůj největší strach. 

První šel Neville, před kterým se objevil profesor Snape. Pár lidí se zasmálo. Vlastně Nevilla chápu, já mám ze Snapea také někdy strach. Ale hned jak mi dojde, že vypadá jak Batman, mě ten strach přejde. Druhý šel Ron. Moc dobře jsem věděla, co se před Weasleym objeví. Bubák, jako Snape v oblečení Longbottomovy babičky, se proměnil v obrovskou akromantuli. Zrzek doslova zbledl a vykulil oči. Roztřesenou rukou zvedl hůlku a vyslovil zaklínadlo riddikulus. Pavouk měl najednou na nohách kolečkové brusle. Přešlo dalších pár studentů. Většina z nich věděla, jak se s bubákem vypořádat. Ale pár z nich ani nebylo schopných zvednout hůlku. Na řadu přišel Wood. Trochu jsem čekala, že se před ním objeví famfrpálová prohra. Ani bych se tomu nedivila. Bubák se začal formovat do mrtvých postav. Neviděla jsem tam pořádně, ale kousek oblečení jedné z mrtvých postav jsem stihla identifikovat jako havraspárkou kravatu pohozenou ledabyle kolem krku. To mi bylo povědomé. Wood ale rychle zareagoval a bubák se hned změnil. Po pár dalších studentech jsem byla na řadě já. No Merline, to teda dopadne. Bubák se zformuloval do hada. Pěkně velkého hnusného hada. 

,,R-riddikulus," pronesla jsem a mávla hůlkou. Nic. Merline pomoc. Had se ke mně začal přibližovat a čím dál více zrychloval. Popošla jsem několik spěšných kroků dozadu. ,,Riddikulus!" řekla jsem už jistěji. Had se proměnil v profesora Kratiknota na chůdách. Ulehčeně jsem si oddechla. Cítila jsem, že na mě šla panika. Sakra velké panika. Zaslechla jsem někde na konci řady Margaretin neovladatelný smích. Diskutovaly jsme spolu, jaké by to bylo. kdyby na nás Kratiknot mluvil z očí do očí a nemusel vzhlížet. 

Po mně šel Harry, kterému se bubák proměnil v mozkomora. většina lidí si myslela, že se mu ukáže T-víš-kdo. Ale jemu se ukázal mozkomor. Očividně to má co dočinění s incidentem ve vlaku. Po tomto Lupin ukončil hodinu. Zajímavé bylo, že když se před bubáka na malou chviličku postavil Lupin, proměnilo se stvoření na úplněk. 

Zatímco jsem šla po chodbě a mířila si to do učebny dějin čar a kouzel, mi došla jedna věc. Zjistila jsem něco, co jsem vědět neměla. Radši jsem ale hned přepnula na jinou myšlenku. Ve chvíli, kdy se tam objevil bubák jako mozkomor, mi došla jedna věc. V obraně jsem jedna z nejlepších studentek a tak si troufám na těžká zaklínadla. A ten mozkomor mi připomněl můj plán, který jsem si zadala o prázdninách. Naučit se Patronovo zaklínadlo. Je to jedno z nejtěžších, se kterým mají mnohdy problémy i dospělí kouzelníci. A já ho chci umět. Prahnu po vědomostech a dovednostech, jako pravý havraspár. Někdy mě to děsí.

/2.10. 1993/

Jsem převlečená v modrém famfrpálovém dresu našeho týmu. Dnes je celkem hezký den a všichni už máme po škole, proto se Ed rozhodnul, že si dáme trénink. Až na to, že je v tom jeden malý háček. Zápas nanečisto s Nebelvírem. Už jsme měli začít, ale lvi byli někde v tahu. Tohle jim dáme pěkně sežrat. 

Zde máte známkování ve světě Rowlingové: V = vynikající, N = nad očekávání, P = přijatelné, M = mizerné, H = hrozné, T = troll