Havraspár a Nebelvír ✔

• zase zvěromágem •

/6.9. 1994/

Podívala jsem se na Viktora.

 ,,Přemyšléla jsi že po školé by jsi hralá prófesionalně famfrpál?" Teď jsem se zarazila ještě víc. To mě nenapadlo. 

,,Ještě jsem nad tím nepřemýšlela. Proč?" On se usměje a tím co řekne mi vyrazí dech. 

,,Maš ná to. Mohlá by jsi hrát prófesionalně. Mužu dómluvit že by jsi si zkůsila s bulharským narodním tymém trénink. Tak po tom ješté popřemyšlej, zatím čau." 

On. Mi. Právě. Nabídl. Že. By. Jsem. Mohla. Hrát.  Famfrpál. V. Jeho. Týmu! Stojím tam jak solný sloup když mě přivede do reality hlas který jsem doufala že neuslyším. 

,,Ahoj Klárko." No nazdar. Ale dobrou náladu mi nezkazí. 

,,Čau Alexi." 

,,Gratuluji k vybrání." Pokývnu hlavou jako ,díky'. ,,Doprovodím tě na snídani, pojď." Řekne pořád s úsměvem a vezme mě za ruku. Já se mu vysmeknu protože za ruku fakt držet nepotřebuju. Vešli jsme tedy vedle sebe do Velké síně kde už se všichni bavili. Koutkem oka jsem zahlédla Olivera jak Alexe propaluje pohledem. To už je po druhý v tomto roce. ,,Tak zatím." Rozloučí se Alex a odejde ke svému stolu. Já si sednu k Travisovi a Connorvi. Ti melou něco o holkách. To poslouchat nemusím, sednu si tedy k Jasonovi, Andymu a Edovi. Ti se baví o famfrpálu jak jsme to včera natřeli Mrzimoru. Teď přemýšlím jestli jim říct to co mi řekl Viktor. Jo řeknu jim to.

 ,,Kluci?" Všichni tři se na mě otočí a já začnu s vyprávěním. Když to dovyprávím jsou snad nadšenější než jsem byla já. 

,,Děláš si srandu?!" Zeptá se s úsměvem Jason. Já zavrtím hlavou. Jim na tváři hraje šťastný úsměv a hned mě šli obejmout. Nemohla jsem si nevšimnout nechápavých pohledů Olivera, Freda a George.  

...

Maky jde zase s Dracem na OPČM. Já jdu sama dokud se ke mně někdo nepřidá. V duchu se modlím ať to není Alex. Otočím se na dotyčného. Uf. Není to on. Je to Oliver. 

,,Čau." 

,,Ahoj." Odpovím. Oba se na sebe usmíváme jak ... teď mě zrovna nic nenapadá. 

,,Jak se máš?" Pokusil se začít konverzaci. 

,,Skvěle, a jak ty ?" 

,,Celkem dobrý." Mám mu to říct? Pokud se nezeptá tak ne. ,,Dneska na snídani jsi se jenom usmívala. Co se stalo?" Řekl s úsměvem. No a tak jsem i jemu řekla to samý co těm třem. ,,To je úžasný!" Tak ten byl ještě šťastnější než Ed, Jason a Andy dohromady. Nad tím jsem se musela pousmát. Vejdu do třídy a co neuvidím. Maky mě normálně zanedbává. Sedí s Dracem. Omluvně se na mě podívá a já jí pusou naznačím ,zrádkyně' usměju se a jdu hledat volný místo. Sakra. Jediné volné místo je vedle Olivera. No tak jdu do toho.

Nakonec jsem s Oliverem celou hodinu kecala. Dohodli jsme se že si sedneme spolu ještě na přeměnu. Víc společných hodin dneska nemáme. Jdu na přeměňování společně s Oliverem v patách. Sedneme do lavice a McGonagallová začne výklad. Zmíním se o zvěromágácích a já si vzpomenu že nás Lupin učil.  Zbytek hodiny dávám pozor. Po téhle hodině mám s Hermionou starodávné runy. Je to jeden z mých nejoblíbenějších předmětů. Ani pořádně nevím co mě na tom baví, spíš mi to příjde zajímavé.

Po škole jsem se rozhodla že se půjdu proběhnout ve své vlčí podobě do lesa. Došla jsem až k Zapovězenému lesu a proměnila se. Zbystřili se mi smysly a já začala cítit několik pachů a slyšt několik zvuků, které bych v lidské podobě neslyšela. Rozběhnu se mezi stromy. Kličkuju a skáču přes spadlé větve nebo keře. Omylem vyplaším dva jednorožce. Najednou něco zaslechnu ... hlasy? Potichu, jako lovec, vyjdu směrem odkud zvuky přichází. Přikrčím se za keřem a pozoruji Snapea a Karkarova. 

,,Ukážu ti svoje a ty mi ukážeš to tvé." Bulharský ředitel si vyhrnul rukáv na levé ruce, kde s emu na předloktí vyjímalo znamení zla. Omylem šlápnu na větvičku a ti dva se podívají mým směrem. Nevidí mě. Otočím se a odběhnu pryč.