Havraspár a Nebelvír ✔

Chroptící chýše

/17.3. 1994/

Setkala jsem se s Harrym, Ronem a Hermionou, abychom šli za Hagridem. Poloobra je mi opravdu líto. I když na první pohled vypadá děsivě, má srdce ze zlata, ve kterém nosí všechna možná zvířata. 

Přecházíme přes most, který vypadá, jako by se mohl každou chvíli zřítit. Stojí tu už několik desítek let a já nevěřím, že bez nějakého kouzla by tu pořád byl. Konečně se dostanu na pevnou půdu, kde se cítím mnohem bezpečněji. Mou euforii z matičky země mi však vezme pohled na tři zmijozely, kteří si nás měří nehezkým pohledem. Díky Merlinovi, nic neříkali a jen se vydali zpět do hradu. Nevraživost mezi Zmijozelem a Nebelvírem je tak typická, že už to beru jako samozřejmost. Vlastně by bylo celkem divný, kdyby se snášeli. 

Dohopkáme po pěšině k Hagridovu kulatému domku a zatlučeme na dveře z těžkého dřeva. Klika cvakne a před námi se objeví vysoká široká postava zahalená v dlouhých tmavých vousech a vlasech. 

,,Čau děcka, co tady děláte?" zeptá se Hagrid jeho hlubokým hlasem. 

,,Chceme být s tebou až se to stane," odůvodnila vážně Hermiona. Hagrid se při jejích slovech zděsil. 

,,Ne to ne. Za chvíli by jste měli být na pokojích. Můžete mít z toho problém, pokud vás tu někdo uvidí."

Po přemlouvání, nás Hagrid nakonec pustil dovnitř na čaj. Musí se nechat, že má opravdu úžasné čaje. Definitivně lepší, než profesorka Trelawneyová. 

Posadila jsem se na vysokou stoličku a v ruce svírala hrneček s teplým bylinkovým čajem. Chvíli jsme si povídali, dokud si náš vysoký přítel na něco nevzpomněl. ,,Rone! Abych nezapomněl, našel jsem Prašivku."

,,Jé, díky," vydechl Ron ulehčeně. Před pár dny mu utekla a i když prohledal celý jejich pokoj a celou Nebelvírskou věž, nemohl ji nikde najít. Převzal si ji do ruky a pevně sevřel, aby mu zase neutekla. 

z ničeho nic Harry sebou cuknul a vyhlédnul z okna. Podívala jsem se směrem, který vyhlížel i on a pochopila. Po pěšině sem míří Popletal s Brumbálem a katem. 

,,Rychle, musíte pryč," vyhrknul Hagrid a ukázal na zadní dveře. Odtud jsme se proplížili mezi dýněmi a schovali se za ně. Popletal a Brumbál si mezitím povídali o vřesovištích, které tu nechal vysadit nějaký minulý ředitel. 

Všichni čtyři jsme se rozběhli po pěšině nahoru k vysokým kamenům a mostu. Odtud jsme viděli, jako kat zvedl dlouhou sekeru a ťal. K obloze vylítlo hejno vran, jako z nějakého hororu. 

Ron z ničeho nic vykřiknul. Leknutím jsem nadskočila. Prašivka ho kousla. Weasley neváhal a rozběhnul se za ní. Skočil do trávy a nad hlavu vítězně zvedl chycenou krysu. 

,,Rone! Pozor!" vykřikne Hermiona a ukazuje za něj. Na Rona vrčí velký černý pes s vyceněnými zuby. Popadl Rona za nohu a táhl pod vrbu Mlátičku. Já se rozběhla hned za ním a stihla jsem to dřív než se vrba ohnala větvemi. Zato Harry a Hermiona tam zůstali. 

Smrtonoš táhnul Rona dál. Pronásledovala jsem je podle kamarádova úpění. Rozběhla jsem se chodbou a běžela, dokud jsem se nevynořila ve starém baráku. Tady jsem nikdy být nechtěla. Chroptící chýše je nejstrašidelnější dům v Británii. Stačilo mi, že jsem se na něj dívala několik metrů za plotem. A teď jsem v něm. Cítím tu něco ... ani nevím jako to popsat. Smrt? 

Vyšla jsem schody do patra a dostala se do pokoje s pianem. Ron seděl na pohovce s vyděšeným výrazem a v ruce svíral krysu. Něco na mě pištěl, ale já jsem mu nerozuměla ani slovo. Ukázal za mě. Prudce jsem se otočila s napřaženou hůlkou. Usmíval se na mě známý obličej, který byl poledních několik měsíců všude. 

Do pokoje vběhne Harry s Hermionu a hned se otočí tam, kam se dívám. Oba vytáhnou své hůlky stejně jako já. 

,,Slavný Harry Potter," vydechne Sirius Black a měří si nebelvíra pohledem. Hermiona si před Harryho stoupne a vykřikne: ,,Jestli ho chcete zabít  tak musíte zabít i nás!" 

Tak a teď přijde velké překvapení. Ukázal se Lupin. Spadl mi kámen ze srdce, ale po chvíli jsem pochopila, že je s Blackem. Objali se. Tak, a teď jsme kouzelnicky v háji. 

,,Siriusi, tak rád tě vidím," vydechl náš učitel OPČM. 

,,Já tebe také, Remusi. Našel jsem ho. Našel jsem Petera Pettigrewa! Je tady, to je on!" vykřiknul Sirius Black a ukázal na Rona. Byla jsem totálně zmatená. 

,,Já?" Řekne s údivem Ron. Hlas měl minimálně o oktávu výš a byl bledý v obličeji. 

,,Ale né ty. Tvoje krysa."

,,Prašivka? Žije v naší rodině 12 let!" začne svého mazlíčka bránit a přitáhne si zvíře na hruď. 

,,Dlouhý život na obyčejnou krysu nemyslíš? A chybí jí prst. Jediné co po Pettigrewovi zbylo, byl jeden prst. Ten blázen si ho uříznul. To on zradil Jamese a Lili Potterovi!" Vytrhl Ronovi z rukou krysu a začal na ni máchat hůlkou. Několikrát se netrefil, protože Prašivka utíkala jako o život. Když se se jí kouzlo dotklo, z krysy se stal člověk. Pěkně hnusný člověk. 

,,Ooooo, Harry, přeci nenecháš ty dva aby mě zabili. Nebo ty Rone. Nebyl jsem několik let tvá krysa?" Peter Pettigrew začal škemrat u koho se dalo. Ron se na něj díval ještě zděšeněji než na smrtonoše. 

,,My tě nezabijeme, Petere, ale mozkomoři by tě chtěli vidět," objasnil mu profesor Lupin, který stál na druhé straně místnosti a držel Pettigrewa za košili. 

,,Zradil jsi dva naše nejlepší přátelé. A kvůli tobě zemřeli," sykl směrem k němu Sirius. 

Harry se konečně po dlouhé době ozval. Chtěl vědět, jak to bylo po pravdě. Sirius mu vše stručně vysvětlil. Takže Black je nevinný a je to Harryho kmotr. U Merlina, to je šílený. 

Vydali jsme se ven. Opět jsme procházeli chodbou, který vedla pod vrbou Mlátičkou. Sirius se Ronovi stále dokola omlouval z kousnutí na noze. 

Vylezli jsme na čerstvý vzduch. Měsíc byl v úplňku a krásně všechno ozařoval stříbrným světlem. 

Měsíc byl v úplňku. 

Remus Lupin pustil hůlku i Pettegrewa, který nepozornosti využil a utekl. 

,,Remusi, kamarádíčku, vzal jsi si lektvar?" zeptal se rychle Sirius Black. 

Remus lupin je vlkodlak.