Havraspár a Nebelvír ✔

Hipogryf a zápas

/29.9. 1993/

Na začátku školního roku jsem si vybrala předmět Péče o kouzelné tvory. Zvířata v kouzelnickém světě mě čím dál více překvapují. Nejraději o nich čtu knihu: Fantastická zvířata a kde je najít, od Mloka Scamandera. Tento předmět každý rok učí profesorka Červotočková. Tento rok si ale vzala dovolenou a Brumbál pověřil Hagrida, aby se toho ujmul. Nedokážu si představit nikoho lepšího, kdo by zvířata miloval víc než on. Ale je tu jeden malý háček. Hagrid má oblibu v nebezpečných zvířatech. Když jsem byla v prvním ročníku, dostal se nějakým záhadným způsobem k dračímu vejci, které jsme pak museli tajně předávat Ronovu staršímu bratrovi Charliemu, který s draky pracuje v Rumunsku. 

Dnes péči o kouzelné tvory mám se Zmijozelem. S brašnou přes rameno si to mířím s Maky k Perníkové chaloupce, Hagridovo domečku. Zde jsme se s novým profesorem měli sejít. Hagrid slavnostně vyšel z Perníkové chaloupky s úsměvem. 

,,Dnes mám pro vás opravdovou pochoutku třído!" oznámil s úsměvem. Mávnul na nás, abychom šli za ním do lesa. Chvíli jsme šli po pěšině mezi stromy, dokud se před námi neobjevila mýtina. 

,,Tak, teď si otevřete své učebnice," rozhodl náš veliký přítel. 

,,A jak asi?" odfrknul si Malfoy vedle mě. Samozřejmě že šel taky. Kvůli Maky. Já ho ale nemusím. 

,,Poslouchej a dozvíš se to," vyštěkla jsem na něj. Má kamarádka mě přátelsky šťouchla do ramene s úsměvem. Pak ti dva odešli k Zmijozelským se slovy, že mě nechají v kroužku šprťáků. 

,,Aby vás učebnice nepokousala, musíte ji pohladit po hřbetě," zaslechla jsem konečně návod k použití vražedné učebnice. Když jsem o prázdninách byla s Maky nakupovat v Příčné ulici v Krucáncích a kaňourech, řekli jsme prodavači, že chceme tyto učebnice dvě. Málem se nám tam rozbrečel. Měl je zavřené v kleci jako zvířata a vyndaval je pomocí tlustých rukavic a tyče. Vždy schytal minimálně jeden kousanec. Kdo by to řekl, že práce prodavače knih může být i nebezpečná? 

Zatímco jsem vzpomínala, Hagrid předvedl před celou třídu dvanáct úchvatných hipogryfů. Krása ale zabijí. Jsou nadpozemsky krásní, ale zároveň smrtelně nebezpeční. Hagrid při výběr nebezpečných tvorů nezklamal. 

,,Tak, seznamte se. Všichni jejich druhu jsou neskutečně pyšní," oznámil nám s úsměvem. Bylo na něm vidět, že je všechny neskutečně miluje. A podle toho také o nich vyprávěl. Pořád je bránil, když se někdo ozval, že jsou hodně nebezpeční. Prostě to je přerostlý orel spojený s koněm. 

,,Kdo se chce s Klofem lépe seznámit? Minulou hodinu to byl Harry, kdo bude teď? " Hagrid přejel všechny studenty nadšeným pohledem. Všichni jako na povel couvli. To to mají snad nacvičený a mně o tom nikdo neřekl? Protože jsem jako jediná zůstala stát na místě. Tleskám si. 

,,Výborně Klári! Přijď k němu blíž a ukloň se mu. Hlavně žádné prudké pohyby, jinak by ... No, o tom si něco povíme příště. Zůstaň skloněná, dokud se ti také neukloní." Jelikož jsem chtěla přežít, rozhodla jsem se následovat jeho instrukce. Začala jsem se tomu obrovskému tvorovi uklánět a zůstala skloněná. Srdce mi bušilo o sto šest. Hipogryf se mi také uklonil. Ulehčeně jsem si oddechla. U Merlina, to už zažít nechci. 

,,Velice dobře, pět bodů pro Havraspár. Teď si ho můžeš pohladit," oznámil šťastný Hagrid. No to teda ne. ,,No neboj se, teď už tě nekousne," pobízel mě dál Hagrid. Natáhla jsem tedy k zvířeti ruku a čekala, kdy se proti ní vyřítí a já budu bez ruky. Ale Klofan se pomalu přitulil. Cítila jsem na dlani jeho jemné peří.  

,,A teď si můžeš na něj sednout," řekl Hagrid, jako kdyby to byla úplně normální věc. Zmohla jsem se jen na prosté: ,,CO?!"  To už mě ale popadnul kolem pasu. Nohy se mi odlepily od země, jako kdybych nic nevážila, a v tu ránu jsem seděla na Klofanově hřbetě. Bože můj, já tě nenávidím Hagride. 

,,Chyť se." To byla jediná slova nového profesora, než plácnul Klofana po poku. Automaticky jsem objala hipogryfův krk, protože jsem nehodlala spadnout. Zvíře se odpíchlo zadníma nohama a rychlostí blesku vyrazilo dopředu. Najednou mi ale dojde, že začíná mávat křídly. No asi jako ne? Než jsem si to všechno uvědomila, Klofan vzlétnul. Stoupal až nad stromy, kde jsem dostala pořádný strach. Není to jako letět na koštěti. Ten kus dřeva můžu ovládat, zatímco hrdého hipogryfa ne. Najednou jsme začali pomalu klesat. Kámen si spadnul ze srdce. Dnes je úspěšný den, přežila jsem. Klofan přistál před Hagridem a já seskočila z jeho hřbetu.  

Ještě jsem stále rozdýchávala můj let. Další málem-infarkt mi přivedl černý pes, který kolem nás proběhnul. Vyděšeně jsem vypískla, protože jsem se lekla. A nebyla jsem jediná, protože se lekl i Klofan, který se rozběhnul do davu studentů. Hagrid hned odvedl hipogryfa pryč. Myslela jsem že jsou všichni v pořádku, doku se neozvalo kvílení. Klofan škrábnul Draca Malfoye. No to je teda pořádný problém. 

,,Zvedej se ty herečko, je to jen škrábnutí," řekla mu Margaret, který stála kousek od něj. Draco ale dělal, jako kdyby umíral. Blbec. Hagrid ho hned vzal na ošetřovnu a my byli z hodiny propuštěni. 

,,Z toho nevyjde nic dobrého," konstatovala jsem. 

,,Kdyby zranil kohokoli jiného, bylo by to v pohodě. Ale znáš Malfoyovi. Jeho otec se bude chtít mstít," oznámila Margaret, která se mnou pozorovala oddalujícího se Hagrida. 

/30.9. 1993/

Dnes je první famfrpálový zápas v tomto školním roce!! Utkají se Nebelvír s Mrzimorem. Všichni si myslí, že to bude dost vyrovnané, ale já ne. Mrzimorský tým není špatný, jen to za ně celé táhne jejich chytač Cedric Diggory, bradavická hvězda. Nebelvírské mužstvo je lepší. Netáhne to tam celé jeden člověk, ale všichni se snaží vyhrát. Střelci si mohou dávat kolik chtějí gólů, ale toto bude boj mezi chytačema. Tady přicházejí plusy a mínusy chytačů obou týmů. Harry je menší a hubenější, což se na chytač hodí. Cedric je starší a hlavně silnější. A dnes ta síla bude potřeba. Počasí jim nepřeje, je příšerný vítr a leje jako z konve. Čekala bych, že to Brumbál zruší, ale očividně se k tomu nechystá. Seděla jsem zabalená v bundě, šále a čepici na tribuně Havraspáru. 

,,Přilétá Nebelvírské družstvo! Jako první náš neprůstřelný brankář a kapitán Oliver Wood! Hned za ním letí nejlepší chytač Nebelvíru za sto let, Harry Potter! Naše krásné střelkyně Angelina Johansonová, Alice Spinettová a Katie Bellová! A poslední naši nejlepší odrážeči Fred s Georgem Weasleyovi!" Zakřičel nadšeně do megafonu Lee Jordan, který obvykle komentuje všechny zápasy. Někdy se u megafonu dohaduje s profesorkou McGonagallovou. Je opravdu vtipné je poslouchat. Hned poté už otráveným hlasem představil Mrzimorský tým: ,,Na druhé straně vyletělo Mrzimorské družstvo v čele s Diggorym," oznámil znuděně. Jako na protest se ozvalo nesouhlasné mručení žlutých a poznámka od McGonagallové, že má být nestranný. 

Oliver si podal s Diggorym ruku tak, jak se to dělá vždy. Wood se tvářil opravdu zoufale, protože měli hrát se Zmijozelem, ne s Mrzimorem. Zmijozel se ale vymluvil na to, že jejich chytač Malfoy nemůže hrát. Jako kdyby neměli náhradníka. Jen se jim nechtělo hrát v takovém počasí. Oliver moc dobře ví, že každé družstvo má jinou taktiku a Mrzimorští jsou opravdu dobří, protože jim to celé vymýšlí Diggory.

Zápas začal. Bylo to opravdu vyrovnané. Na to, že Nebelvírští doslova s taktikou improvizovali, jim to šlo dobře. Počasí se ale stále zhoršovalo. Už jsem téměř neviděla hráče. 

,,Zápas se ruší," oznámil ředitel s posilujícím kouzlem hlasu. Všichni hráči co byli na hřišti se snesli dolů na rozmočený trávník. Dva chyběli. Chytači očividně zahlédli Zlatonku a vydali se za ní. Neslyšeli Brumbála. 

Z pohledu Olivera:

Chystal jsem se slétnout od branek dolů. Všimnul jsem si ale něčeho červeného, co padalo z nebe. Mrzimorští se rozkřičeli - Diggory chytil Zlatonku. V tu chvíli mě něco trklo. Ta padající postava je Harry. Někdo si ho naštěstí všimnul také a použil polštářové kouzlo, které Potterův pád do bláta ztlumil. Chytal jsem se k chytači rozlétnout. V tom mi za bránila ostrá bolest hlavy a ztráta vědomí.