Havraspár a Nebelvír ✔

• famfrpál •

/4.9. 1994/

Harry se pomalu vydal k nám. Zahlédla jsem několik hnusných pohledů ostatních studentů. Když všechni odešli Brumbál, Karkarov a Maxime nás zavedli do vedlejší místnosti kde začal náš ředitel vyslíchat Harryho. On odpovídal jednoslovně. Vládla dusná atmosféra kterou prolomil Karkarov.

,,Je to podvodník. Musel použít nějáké kouzlo." Ředitelka Krásnohůlek nic neřekla a Skrk přemýšlel.

 ,,Ohivý pohár je mocný předmět. Harry bude v souboji." Dořekl Skrk. Nemohla jsem přehlédnout vražedné pohledy Viktora a jeho ředitele. ,,První zkouška se bude odehrávat 28. října. A teď běžte spát. Dobrou noc." Vydali jsme se tedy do pokojů.

/5.9. 1994/

,,No dobré ráno." Vzbudila mě Margaret. 

,,No nazdar." Odpověděla jsem jí. 

,,Jdeme na snídani. Je za 5 minut." To si dělá srandu že mě nevzbudila dřív! 

,,Proč jsi mě nevzbudila!" 

,,Musíš se vyspat na pohár šampionů." 

,,Ehhhhh. Margaret. První zkouška je až v říjnu." Ona mykla rameny a odešla. Já se rychlostí Nimbusu 2000 oblékla a došla na snídani.

 ,,Někdo si nám tu přispal." Zasmál se Jason. Já nad tím pokroutila hlavou a pustila se do jídla. Po úžasné snídani jsem sevydala na OPČM. Ten nový učitel mi příjde jako blázen.

 ,,Sednout! Dnes si řekneme o neprominutelných kletbách." Vytáhnul si hůlku a pomocí nějakého kouzla otevřel klícku z které vylezl velký pavouk. ,,Ták a kdo mi řekne první kletbu. Hmmmm? Co třeba pan Weasley." Ron se zarazil a řekl. 

,,Taťka mi říkal o jedný. Myslím že je to Imperius."

 ,,Ano, s tou mělo ministerstvo velký problém. Když Vy-víte-kdo přišel k moci tak ji používal. Imperius !" Mával hůlkou a pavouk se vznášel ve vzduchu tak jak hýbal hůlkou. Přistál Ronovi na lavici, pak zase Margaret na obličeji a zpátky na stůl. ,,Další. Neville."

 ,,C....c...c...crucio." vykoktal Nevill. Vím proč. Jeho rodiče potkal horší osud než smrt. 

,,Správně Neville. Crucio!" Pavouk se začal svíjet a ,,kňučet" bolestí. Moc dobře vím jaký to je. 

,,Dost!" Řekla jsem. Profesor přestal. 

,,Snad by jste mi mohla říct tu poslední Roseliová. Moc dobře víte jak se jmenuje." Zavrtěla jsem hlavou na náznak že mu nic neřeknu. Ale jedno jsem mměla chuť říct. Pane profesore, jste totální magor. ,,Avada Kedavra!" Dvě slova z kterých mě zamrazí. Zelený záblesk a pavouk je mrtvý. Do konce hodiny nám ještě něco říkal. Když jsme odcházeli po schodech dolů Neville byl takový tichý. Byl tišší než jindy. Někdo zaklepal Nevillovi na rameno ... Moody? ,,Pane Longbottome pojďte se mnou." On přikývnul a vydal se za profesorem zpět do učebny. Margaret se na mě podívala nechápavým pohledem a já jí na to odpověděla miknutím ramen. Naše bezeslové konverzace jsou normální.

...

Jupí. Je konečně po hodinách a my máme zápas s Mrzimorem. A teď vážně. Hraju proti Cedricovi a on je docela dobrý chytač. Jason to bude mít těžký. Převlečená jdu na hřiště. Celkem mě překvapuje že na náš zápas se přišli podívat Krásnohůlky a Kruvalové. Přišli za mnou Travis s Connorem, naši odrážeči. 

,,Tak co jsi nervózní když hrajeme před Krumem?" Zeptal se Travis. 

,,Ne." Usměju se a oni mi úsměv oplatí. 

,,Takže lidi. Dneska to bude výhra! Jdeme." Zavelel Ed a my šli se připravit aby jsme mohli vylétnout. Jako vždy jsem byla první já a Ed. Otevřelo se, a my vyletěli a udělali naší sestavu. Ten potlesk mě vždy zahřeje u srdíčka. Slétli jsme se doprostřed hřiště a naproti nám byli Mrzimorští. Zapískalo se a já se vrhla po míči. Mám ho! Letěla jsem přímo ke kruhům a trochu vnímala našeho moderátora Leeho. 

,,Naše nejlepší střelkyně se ujala camrálu a letí dát gól. A JE TO TAM! 10 BODŮ PRO HAVRASPÁR!" To jak je nadšenej je celkem vtipný. Zápas dopadl celkem zajímavě. Jelikož Mrzimor dal jen 50 bodů a my dali 210 (To byl na nás úžasný výkon). Cedric chytil zlatonku ale tím pouze ukončil zápas. Vyhráli jsme! O 10 bodů! Náš tým slétl dolů na trávník a tam jsme se s úsměvem objali. 

,,Dneska jsi Kláry zabodovala." Řekl Ed pořád v pevném objetí. 

,,To teda jo." Ozval se Connor. A ostatní. Po našem objetí jsme se společně vydali to oslavit do společenské místnosti. No, vlastně jsme ani moc neslavili. Vůbec. Byli jsme strašně unavení protože zápas trval dlouho. Tak jsem lehla a usla.

/6.9. 1994/

Jdu na snídani. Sama. Celkem smutný že většina holek v mém věku už má nějakého kluka. Ne, dělám si srandu. Nějak extra mi to nevadí. Maky šla s Dracem a Margaret s ... ani nevím s kým. Někdo mě doběhl. 

,,Ahoj." Řekl někdo s bulharským přízvukem. 

,,Ahoj Viktore." Řeknu trochu zaraženě ale s úsměvem.