Havraspár a Nebelvír ✔

• Ron umí šachy (možná) líp •

/25.3. 2005/

Sedím na snídani a čekám než příjdou kluci. ,,No ahoj." Sednou si vedle mě dvojčata Weasleyovi. ,,No nazdar." ,,Snad jsi se špatně nevyspala?" Zeptá se ironicky Fred. ,,Náhodou jsem se vyspala úžasně. A copak potřebujete?" Přeslazeně se na ně usměju. ,,Za prvé to na nás neplatí. Za druhé, zítra máš narozeniny." ,,Opravdu?" Zeptám se sarkasticky. ,,No a my tě máme vytáhnout po obědě někam ven. Takže na obědě tě vyzvedneme." Dořekl George a oba odešli. Pustila jsem se zpět do jídla.

/26.3. 2005/

Holky mě nechali zaspat. Zase. Ale to je celkem jedno když je víkend. Podívám se na noční stolek a co neuvidím? Nechali mi tu tác se snídaní. Řekla bych že jim poradila Maky, protože jen ona ví co mám k snídani nejraději. Tím je pomerančový džus, slanina a toasty s máslem. Vezmu si tác na sebe a pustím se do jídla. Po chvíli jsem to vše snědla. Pomalým krokem se došourám ke skříni a vyndám si oblečení. Dojdu do koupelny a udělám hygienu. Hotová se dojdu kouknout na budík který má Cho na nočním stolku. Deset hodin. Co budu teď sakra dělat? Do oběda zbývají ještě 2 hodiny. Mám to! Jde se za Willem. Sběhnu schody do společenky kde se povaluje pár studentů. Někteří mi popřáli všechno nejlepší a já rychle zmizela na schody. Jen aby jste věděli, nemám ráda když mi někdo přeje k narozeninám nebo svátku. Připadám si trapně.

Jdu lesem směrem k mýtince kde "bydlí" stádo testrálů. Zbývá mi asi ještě 200 metrů. Dojdu na onu mýtinku a potkám někoho koho by jsem tu nečekala. ,,Čau Cedricu." Usměju se. On se otočil a úsměv mi oplatil ,,Ahoj. Co ty tady?" Zeptá se. ,,Zanedbávám Williama." Jako na zavolanou ke mně přiběhl "můj" testrál. ,,A co ty?" Zeptám se ho. ,,Dlouho jsem nebyl u Ricka. Proletíme se?" Zeptal se a z úsměvu se stal úšklabek. Přikývnu a vyhoupnu se na Willa. On se vyhoupne na Ricka a společně se rozjedeme. Letíme vedle sebe nad Černým jezerem a vychutnáváme si to ticho a výhled. Oba dobře víme že to ticho nebude dlouho. Vy-víte-kdo přidává na síle. Ti co zažili první kouzelnickou válku si myslí že táhne na druhou. Smrtijedi zabíjí nečistokrevné rodiny. A mezi ně patří i má rodina. ,,Jsi v pohodě?" Zeptá se Cedric. ,,Jo, jen jsem přemýšlela." Pokusím se o úsměv. On mi ho oplatí. Navedeme testrály zpět na mýtinu. Hladce přistaneme a sesedneme. ,,Už musím jít. Tak ahoj." Zamává mi Cedric a odejde. Já tam ještě chvíli zůstanu a hladím Willa. Po chvíli mě to přestane bavit. Něco mě napadlo. Rozběhla jsem se do lesa a při běhu se proměnila ve vlka. Byl to úžasný pocit být zase na čtyřech nohách. Jo, zní to divně. Ale vy nevíte jaké to je. Běžela jsem čím dál víc do lesa. Zastavím se na místě kde jsou velké tlusté stromy a mezi nima uvidím Moodyho jak mluví s Peterem Pettigrewem. Schovám se za jeden ze stromů a poslouchám je. ,,Očaroval jsi to Skrku?" Řekne Červíček. Tím mě zmátl. Vždyď Skrk zemřel asi před měsícem. ,,Jo, nikdo nic neví a Brumbál to dal na starost mě. Ten dědek na to nepřišel." Najednou se Pettigrew otočil mým směrem. Stuhla jsem ale po pár sekundách se otočil zpět na Moodyho. Hned jsem potichu vyběhla k hradu. Těsně před koncem lesa jsem se proměnila zpět v člověka. Uslyším hodiny odbíjet 11. Myslím že nejvyšší čas vrátit se do školy.

Vychutnávám si oběd když si z obou stran přisednou Weasleyovi dvojčata.  ,,Až to dojíš tak jdeme na procházku." Oznámí s úsměvem George. ,,Teď jsem byla. Zkuste vymyslet něco originálnějšího." Způsob jak je našvat: řekněte jim že nejsou originální. Oni se na sebe spiklenecky podívají. ,,Co říkáš na kouzelnické šachy?" Nadzvedne Fred obočí. ,,Já říkám že proti mně nemáte šanci." Ušklíbnu se. ,,Myslíš? Ron nás je učil." Odpoví mi George. ,,Ten je umí hrát líp než ty." Dodá Fred. ,,Takže si zahrajeme vy dva proti mé maličkosti." Úšklebek se ještě prohloubí pokud to vůbec jde. ,,Platí." Řeknou sborově. Dojím své úžasné maso a my se můžeme vydat na šachy. ,,Kde je budeme hrát?" Zeptám se. ,,V naší společenské místnosti. Naposled když je tam hrál Ron a Dean tak jsme vybírali sázky." Uchechtne se Fred. ,,Tím chtěl říct že budeme mít publikum. Stejnak bude většina na naší straně." Ušklíbne se George. Já si jen odfrknu. Postavíme se před obraz Buclaté dámy. ,,Medosavka." Řeknou naráz dvojčata a obraz se otevře. ,,Co to je za hesla?" Zeptám se. ,,My alespoň nemusíme hádat těžké hádanky." Odpoví na to George. ,,Ty hádanky jsou lehké." Nadzvednu obočí. Ti dva se na mě otočí s obličejema ze kterých jde vyčíst to že nechápou jak můžu říct že jsou lehké. ,,Jsi z Havraspáru." Řekne Fred. ,,A vy jste dva šašci z Nebelvíru." Zasměju se. Chytnou se za srdce a dělají že je to bolí. ,,Vyzíváme tě na souboj v kouzelnických šachách." Prohlásí nahlas Fred. Díky tomu se všechny pohledy v Nebelvírské společence přesunou na nás tři. ,,Příjmám." Tvář se mi zase vytvaruje do úšklebku.

VESELÉ  VÁNOCE! 💘🎄