Havraspár a Nebelvír ✔

odjezd

/19.12. 1993/

Dnes je den, kdy jedu na Vánoce domů. Dělám to tak každý rok. Začínám ale z toho vyrůstat. Budu se vracet 26., den po Vánocích. Vlastně my se budeme vracet. Beru s sebou Maky, aby tu nezůstávala sama. Její rodiče jsou oba bystrozoři. Mají stále pohotovost kvůli Siriusi Blackovi.  

Moc věcí si s sebou domů neberu. Přeci jen mám všechno u sebe v pokoji. I tak jsem si zabalila malý kufr, stejně jako má kamarádka, která už na mě natěšeně čeká u havraspárského chrliče. Naše kufry jsou už přemístěny na nádrží v Prasinkách. Ještě abych se s tím tahala. 

Rozloučila jsem se se svými spolubydlícími Margaret, Lenkou a Cho. Všechny se chystaly také domů, ale předpokládala jsem, že už se neuvidíme. Vydala jsem se tedy k chrliči, který hlídá vchod do věže. Postávala tam Maky. 

,,Merline, tobě to trvalo," utrousí mým směrem. Ona se s Dracem rozloučila už dřív, protože ho tu vyzvedli rodiče. Mazánek. 

,,Ale prosimtě," zakoulím očima, zatímco sestupujeme schody. ,,Potřebuju ještě mluvit s Hermionou," oznámila jsem Makče, která protočila očima teď. Moc Nebelvíry nemusí, ale určitě není jako ostatní Zmijozelští. Za což jsem ráda. 

Už z dálky jsem viděla chytrou Nebelvírku postávat u obrazu Buclaté dámy. Byly jsme domluvené, že na mě bude čekat. 

,,Ahoj Klári," pousmála se na mě a kývla na Maky, která za mnou něco zabručela. 

,,Ahoj," podala jsem jí zabalený balíček ve vánočním papíru, ,,víš kam to máš dát a pro koho to je." 

,,Ale jistě," spiklenecky se na mě zašklebila. ,,Užijte si Vánoce, holky," s těmito slovy nám zamávala a zmizela za obrazem. My dvě jsme se zase vydaly na cestu do Prasinek na nádraží. 

,,Mám dvě otázky," Maky se na mě zamyšleně zamračila. ,,Zaprvé, pro koho to je? Zadruhé, co to je?"

,,Dárek pro Wooda." Hned co jsem dořekla jeho jméno, Maky se s úsměvem roztleskala. 

,,Že by někdo konečně rozehřál ledové srdce Kláry Roseliové?" zahýbala při tom obočím. Jen jsem nad ní s úsměvem zakroutila hlavou. Už jsem ho nebrala jako protivníka. To platilo v prvním a druhém ročníku. V prváku mi dělal na hodinách jeden naschvál za druhým a já mu to s vervou vracela. V druháku už jsme se zklidnili, ale vzali nás do famfrpálových týmů. Oba ten sport milujeme a toužíme po poháru stejně. To způsobilo naši rivalitu. Tento rok je to ale jiné. Naschvály si neděláme, při zápasech se nesnažíme jeden druhého zabít. Tentokrát se jen někdy vyprovokujeme slovně. Už si to neoplácíme. 

,,Povídej co jsi mu koupila?" zeptá se Maky, která si vedle mě vesele poskakuje, jako kdyby jeden dárek něco znamenal. 

,,Vosk na koště." Maky si vedle mě zklamaně povzdechla. 

,,Vy jste do toho famfrpálu blázni oba. Největší blázni na škole." Zakroutila nad námi hlavou. Ten fakt, že ona hraje taky, na postu odrážečky. Má to ráda, ale nežije tím. 

S Maky jsme došli do Prasinek za neustálého rozhovoru. Naštěstí se už nemotala do toho, proč jsem vůbec dávala Woodovi dárek. To totiž nevím ani já. Prostě mi to přišlo správně. 

Nasedli jsme do prvního volného kupé, které jsme našli. Při cestě jsem se dívala z okna a přitom poslouchala stížnosti mé kamarádky, která si stěžovala na McGonagallovou. Přesněji na esej, kterou nám zadala před Vánoci. Mě ale zaujaly více hvězdy. Mám je ráda. Vyznám se v nich opravdu dobře, ale budoucnost v nich číst neumím. To je také důvod, proč jsem si radši vybrala předmět starověké runy místo jasnovidectví. Trellawneyovou bych nepřežila. 

Vlak s pískáním brzd zabrzdil a my se vydaly z vlaku ven. Sotva jsem vykročila jednou nohou na nádraží 9 3/4 , objaly mě ruce mé mamky. 

,,Zlatíčko, ahoj," pozdravila mě a hned objala i Maky. Mamka je lékouzelnice. Pracuje v nemocnici u svatého Munga na oddělení Otravy lektvary a bylinami. ,,Jste připraveny na přemístění?" zeptala se mamka po tom, co jsme si vyzvedly kufry. Naše hlavy přikývly a my hledali předmět, kterého se máme chytit. Mamka vydala z kapsy mně dobře známou rukavici. Bez otázek jsme se všechny tři chytly přenášedla. V oblasti pupíku jsem ucítila nepříjemné škubnutí a v momentě jsme stály před naším domem v kouzelnickém městečku Horní Skalka.  

,,Táta je v práci?" zeptala jsem se mamky, která zrovna hůlkou otevírala vchodové dveře. 

,,Ano, ale měl by se dnes večer vrátit," odpověděla mi už z kuchyně. Já jsem si odložila boty do botníku. Táta je také lékouzelník. Pracuje ve stejné nemocnici jako máma, ale na jiném oddělení, Zranění kouzelnými tvory. 

,,Kdo bude první u tebe v pokoji, vybírá si místo kde bude spát!" vykřikla Maky a rozběhla se po schodech do mého pokoje. Byla jsem jí v patách, ale i tak vkročila do místnosti dříve než já. 

Oliver:

Přísahám že už nikdy, ale opravdu nikdy, nebudu balit dárky do balícího papíru. Opravdu mi to nešlo, ale díky Merlinovi jsem nebyl jediný. Fred a George byli také oblepeni páskou a kolem krku se jim houpaly stužky. Dobalil jsem poslední dárek a sundal ze sebe veškerou izolepu. Popadl jsem do ruky jednu krabičku a chystal se z místnosti odejít. Zastavil mě však hlas jednoho z dvojčat. 

,,Kam se chystáš Olivere?" zeptal se Fred, který na mě zahýbal obočím. 

,,Předat dárek," pokrčím neurčitě rameny a radši vyjdu z místnosti. Ještě by je napadlo se zeptat, pro koho ten dárek je.

Vyběhnul jsem schody k havraspárské věži. Chystal jsem se zabouchat na dveře, protože hádanku chrliče jsem nebyl schopen zodpovědět. Co bylo dřív? Fénix nebo oheň?  Sorry brácho, ale to fakt nevím. Dveře se najednou otevřely samy. Překvapeně kousek poodstoupím a zírám na Edwarda, který si mě měří zmateným pohledem. 

,,Co ty tady děláš?" zeptá se s vykulenýma očima. Vlasy má rozcuchané, tudíž usoudím, že si dal šlofíka. 

Natáhnu ruku a dám mu do ruky zabalený dárek. ,,Dáš to prosím Klárce?" 

Ed chvíli zíral na krabičku v jeho ruce, dokud se nezačal přiblble usmívat. ,,Přijede dvacátého šestého. Dáš jí to sám." 

,,To nepřichází v úvahu. Hezky jí to dáš za mě ty," odpověděl jsem mu obranně. 

,,Fajn, jak myslíš." Se stálým úsměvem na mě zahýbal obočím, otočil se a vydal se zpět do své věže. 

Najednou na mě promluvil chrličův hlas. Leknutím jsem nadskočil. ,,Ty máš tu hlavu jen na ozdobu. Taková snadná hádanka a ty ji nezodpovíš," zamlaskal. Zamračil jsem se na něj a vydal se k uječené Buclaté dámě.