Havraspár a Nebelvír ✔

• mistrovství •

/27.7. 1994/

Právě jsem na cestě k Maky. Už se strašně moc těším až se uvidíme. Neviděli jsme se od konce Bradavic. Zazvoním na jejich zvonek a v momentě na mě skočí Maky a obejme mě. Já jí obětí opětuju. No a tak začala naše čtyřhodinová konverzace. Když jsem jí řekla o Cedricovi začala zvedat obočí a usmívat se. No to ne. Já moc dobře vím co to znamená. 

,,Ne tak to není!" Řeknu jí.

 ,,Myslíš?" Zeptá se. 

,,On se mi nelíbí !" Ona zase pozvedne obočí. 

,,Takže pořád Oliver?" Já lehce přikývnu a zrudnu. Naštěstí našla jiné téma. 

,,Holky! Večeře." Zavolala na nás její mamka. My jsme vyletěli rychlostí světla do kuchyně. Oběma nám kručelo v břiše takže si dovedete představit jak dlouho to jídlo vydrželo na talíři. Po vydatné večeři přišli na řadu filmy. Po našem zdlouhavém vybírání jsme vybrali Pána prstenu. Obě ten film milujeme.

/28.7. 1994/

Jsou 4 hodiny ráno a my dokoukali Pán prstenu : Návrat krále. Všechny tři filmy za jeden večer? To se divím že jsem neusla. Šli jsme tedy spát a probudili se v 10 hodin. Ani jedna z nás hlad neměla jelikož jsme snědli asi 4 pytlíčky bonbónů, 1 brambůrky a dva balíčky popcornu. Bezva. 

,,Tak co budeme dělat dneska ?" Zeptala jsem se. Obě to moc dobře víme.

 ,,Jdeme se dívat na Hobbita!" Sedli jsme k televizi a započaly náš sedmihodinový maraton Hobbit.

/29.7. 1994/

Dneska už musím domů. Ale až ve 3. Teď je 13:21 a my už přes hodinu mluvíme jen o famfrpálu. A až do 3 jsme o tom také pořád mluvili. Potom se pro mě stavila mamka a my se přemístili domů.

/27.8. 1994/

Dnes jsem se vzbudila s úžasnou náladou. JDU NA MISTROVSTVÍ SVĚTA V FAMFRPÁLU!!! Já a Maky jsme domluvení s Weasleyovýma že se s námi podělí o stan. Teď čekáme na pana Weasleyho, Freda, George, Hermionu, Rona, Harryho a přidal se i Oliver. 

,,Tak děcka jdeme do lesa k přenášedlu. Bude tam na nás někdo čekat." Tak jsme se všichni vydali do lesa. Došli jsme k velkému stromu. Stojí tam nějaké dvě postavy.

 ,,Čau Kláry!" Volá ne mě jedna z nich. A já v něm poznám Cedrica. 

,,Ahoj Cede." Když se kouknu na ostatní většina nic nechápe.

 ,,Vy se znáte ?" Řekne s úsměvem pan Weasley. 

,,Jo." Odpovíme sborově. 

,,Dobře. Tak a teď jdeme na kopec." Zavelel pan Diggory ? Asi. Došli jsme na kopec kde vycházelo slunce. 

,,Teď se všichni dotkněte té boty. Je to přenášedlo. Kdyby někdo nedosáhnul tak ať se chytí někoho kdo se drží přenášedla." Odřekl pan Weasley. Všichni jsme se chytli a přenesli se. Po tom co jsme stáli na jiném kopci se mi zamotala hlava a já spadla na Olivera.

 ,,Jsi v pohodě?" Zeptal se mě se starostí v očích. 

,,Jo, jsem v pohodě. Promiň" Usměju se na něj a on mi úsměv oplatí. Společně se vydáme do připraveného stanu. Na pohled je malý ale když vejdeš dovnitř je obrovský. 

Po ubydlení jsme se vydali na tribuny. Sedli jsme si na VIP místa které zařídil pan Weasley. Najednou se ozval hlas oznamující hry. Moderuje Ludo Pytloun, dříve hrál za Wimbournské vosy. Byl oblečený ve svém  starém hábitu z doby kdy hrál. Začal uvádět Bulharské družstvo. 

,,A nyní, dámy a pánové, prosím uvítejte - famfrpálové národní mužstvo Bulharska! Nastupuje Dimitrov! Zograf! Levski! Vulčanov! Volkov! Ivanová! A a a a a a Krum!" Zavřeštěl kozlem zvýšeným hlasem. ,,Za Irsko nastupují - Connoly! Ryan! Troy! Mulletová! Moranová! A a a a a a Lynch!" Tak těmhle fandím. Začala jsem vřeštět když na hřiště vlétli hráči v zeleno-bílých hábitech. 

Nakonec to skončilo tak, že Krum chytil zlatonku ale více bodů mělo Irsko. Talže můj oblíbený tým vyhrál.

Po zápase jsme všichni šli do stanu. Z ničeho nic je slyšet křik několika lidí.

 ,,Ti Irové to pořádně rozjeli." Řekne Fred.

 ,,To nejsou Irové." Řekne jeho otec. A teď mi to dojde. 

,,Musíme pryč." Zavelím. S hůlkama v rukách vyběhneme ze stanu. Problém byl v tom že jsem se v tom davu ztratila. Najednou mě někdo chytne za ruku a já leknutím nadskočím. Myslela jsem že to je Smrtijed. Byl to Oliver. 

,,Pojď jdeme za ostatníma." Řekl a pořád mě drží za ruku. Běžíme davem a když jsme skoro na konci davu objeví se před náma dva Smrtijedi.  

Ahoj, jen chci ještě upozornit že v tomto příběhu nebude pohár tří kouzelníků ale čtyř!