Havraspár a Nebelvír ✔

• Slizoun Rookwood •

/26.3. 2005/

,,Šachmat." Vítězně se usměju a podívám se na dvojčata. ,,Jak?!" Zeptá se Fred. George se podívá na hodiny a řekne. ,,Můžeme vyrazit. A hlavně to před nima nevytahuj že jsme prohráli. Dávali by nám to sežrat ještě půl roku." Naráz se zvedneme a jdeme směrem ke schodům. Začneme je vycházet nahoru k Havraspárské věži. ,,Obscuro." Řekne George. Zase nic nevidím. Pro vás co nevíte nic o tomto kouzlu, tak to vám zaváže oči ,aby jste nic neviděli. ,,Jako minule." Řeknu si spíše pro sebe. Jeden z nich mě vezme za ruku a vede po schodech. Ani jsem neslyšela že by náš chrlič něco řekl a rovnou je pustil. ,,Tady je schod." Řekne podle hlasu asi Fred. ,,Já tady bydlím. Vím kde je schod a kde ne." Uchechtnu se. Jdeme dál a najednou se zastavíme. Páska mi zmizí z očí. Vyskytne se mi výhled na celý můj famfrpálový tým, celý Nebelvírský tým, Cedrica, Viktora, Fleur, Margaret, Cho, Lenku, Harryho, Hermionu, Rona, Maky, Draca, Olivera, Lee, Nevilla,Ginny a Lori. ,,Všechno nejlepší!" Řeknou sborově. Na tváři se mi objeví šťastný úsměv.

Všichni mi popřáli ale pár jich muselo odejít. Teď tu sedíme v kroužku já, můj tým, Oliver, Fred, George, Maky a Draco. Povídáme si, když najednou. ,,Co si zase zahrát flašku." Ušklíbne se Fred. ,,Můžeme." Odpoví mu Ed. Dáme doprostřed kroužku flašku a Maky začne točit. Padne to na Olivera. ,,Pravda nebo úkol?" Zeptá se. ,,Pravda." Odpoví. ,,S kolika holkama jsi si dal pusu?" Kouknu se na ni pohledem který říká "zbláznila ses?" Ona můj pohled zachytí, dělá jako kdyby mě neviděla. ,,S Emily, to byla jedna z mých velkých chyb." To už nedám a začnu se smát. Naštěstí nejsem sama a přidají se skoro všichni. Oliver zatočí flaškou a padne to při mé smůle na mě. ,,Úkol." Chvíli nic neříká a pak z něj vypadne. ,,Máš pořád ten sliz?" Přikývnu. ,,Tak si ho vem a jdi ho plácnout na hlavu Rookwoodovi." ,,Tak ten tě bude nenávidět ještě víc než teď. Pokud to teda jde." Zasměje se Andy. Dojdu si k sobě do pokoje. Vytáhnu kufr zpod postele a vyndám z něj předposlední zelený sliz. Vezmu ho do ruky, dojdu zpět k našemu kroužku. ,,Kdo jde se mnou ?" Zeptám se. Všichni se zvednou a jako na povel jdou za mnou. Sejdu schody směrem do sklepení. Ostatní zůstanou za jedním rohem. Srabíci. Jdu k jedné zdi která když se projde tak se objevíte ve společenské místnosti Zmijozelu. Nemusím ani projít protože uslyším toho otravného idiota. Rookwooda. Společně s Alexem a Ryanem. ,,Co tu chceš Roseliová?!" Podívá se na mě znechuceně Austin. Nic neřeknu a jdu směrem k němu. Sliz mu připlácnu na vlasy. ,,Teď ti to sluší mnohem víc." Začnu se smát a uteču zpět. Za rohem se za mnou přidají i ostatní a když dorazíme do společenky, všchni propukneme v hlasitý smích. ,,To bylo něco." Začne se snad ještě víc smát Draco. Až do konce mé oslavy jsme se skoro pořád smáli.

Všichni už odešli. Maky mi pomohla přenést všechny dárky ke mně do pokoje, potom musela už odejít. Sednu si na postel a začnu s rozbalováním. Dostala jsem několik knížek které jsem si chtěla přečíst. Od Freda s Georgem věci na naše vtípky neboli vyzdobení Bradavic. Ale jeden dárek mě zaujal nejvíc. Jo, byl od Olivera. Řetízek co mi dal minulý rok k vánocům pořád nosím, teď se přidaly dva náramky (viz. media). Dala jsem si je na ruku. Hodiny odbíjejí šest, večeře. Sběhnu schody a tam potkám Eda, Jasona a Andyho. Společně jdeme do Velké síně. Než si sednu na své místo podívám se ke Zmijozelskému stolu. Austin mě propaluje pohlede. Nejlepší by bylo kdyby mu ten sliz stekl na obličej. Sednu si a pustím se do jídla. Ucítím na sobě něčí pohled a tak se můj zrak přesune ke stolu Nebelvírů. Oliver se dívá na moji ruku s náramkama. Asi můj pohled také vycítil a podíval se mu do očí. Ušklíbne se a já cítím jak se mi hrne krev do tváří. Bezva teď se červenám. Sklopím pohled do talíře.

/16.5. 2005/

Za měsíc bude poslední zkouška. Mám celkem nahnáno. Naštěstí nejsem sama, Harry se celkem taky bojí. Nevíme co máme čekat. Při prvním úkolu jsme se dozvěděli že budeme mít draky. Druhá zkouška - vybojovali jsme si zlaté vejce a díky němu jsme věděli že budeme pod vodou. A třetí ? Nic. Nikdo nám nedal žádnou indícii. Oba si myslíme že tato poslední zkouška bude nejtěšší (nečekaně). Přeci jenom Viktor, Fleur a Cedric jsou o několik let starší než my dva. Mezi nima jsme jak malý děti. Neznáme tolik kouzel jako to tři. Ale teď něco jiného. Blíží se konec roku a Ed s Oliverem nás berou na tréninky za každého počasí, vstáváme okolo šestý ráno a trénujeme dýl. Ed nakazil kapitán Nebelvírů. Oliverův tým bude muset hrát se Zmijozelem. Pokud zelenáči prohrajou, tak se s nima utkáme my. Tím pádem bude Nebelvír mít první místo. Pokud my vyhrajeme nad Zmijozelem tak budeme mít druhé místo. No a Mrzimor má jisté čtvrté místo. Ti mají nejméně vyhraných zápasů. Z toho plyne to že Oliver jak on říká "Musíme mít první místo!" No a náš Ed zase říká že my musíme mít druhé místo.
Z mého ukrutného přemýšlení mě vytrhla Cho. ,,Kláry jdeš na tu snídani?" Stoupne si předemě s rukama v bok. ,,Už jdu." Usměju se a vyrazíme do Velké síně.