Havraspár a Nebelvír ✔

Potlouk

/2.10. 1993/

Po dlouhém čekání, se na hřišti vynořilo družstvo Nebelvíru. Jason vedle mě prohodil něco o dochvilnosti. 

,,Omlouváme se, měli jsme menší komplikace," omluví se Wood za celý jeho tým. 

,,Jaké komplikace?" zeptá se na oplátku náš blonďatý chytač, který byl tím čekáním pěkně namíchnutý. 

,,Do toho ti nic není," odpověděl mu Oliver, který očividně nebyl také v dobré náladě. No dnes to vypadá na pořádný drama trénink. Ti dva se propalovali pohledem, proto jsme se rozhodli začít, než se něco semele. Postavili jsme se doprostřed hřiště. Míče se dostaly do vzduchu. Vylítla jsem po Camrálu, ale Angelina mi ho vyfoukla před nosem. Hned jsem se vydala za ní, avšak neúspěšně. Stihla vypálit na Eda dřív, než jsem jí zastoupila cestu. Ed to díky Merlinovi chytil a hned mi míč přihrál. Rozlétla jsem se k Oliverovi, který se po nás celou dobu blbě díval. ,,No nečum blbě," řekla jsem si potichu sama pro sebe a napřáhla ruku. Camrál proletěl pravou obručí, kde Wood zrovna nebyl. A máš to. 

Takto pokračoval celý trénink, dokud se kapitáni nerozhodli, že skončíme. Náš cvičný zápas museli ukončit ti dva, protože Zlatonka se nám někam ztratila a v šeru jí neviděl ani Harry s brýlemi. Natož pak Jason, který soptil ještě po tom. 

Hned po tréninku jsem se vydala k sobě do pokoje, který byl prázdný. Mé spolubydlící byly očividně na večeři, kterou asi nestihnu. Vyběhla jsem rychlostí kulového blesku na měnící se schodiště, odkud jsem doběhla až do Velké síně. Sedla jsem si k našemu stolu, kde sedělo už jen pár studentů. Díky bohu, stihla jsem to. Přeci jen jsme měli trénink protáhlý a bylo pozdě. Kluci se na to rovnou vykašlali s tím, že budou žít ze svých zásob, které si pořídili v Prasinkách. 

Nalila jsem si dýňový džus a na talíř nandala trochu masa a brambory. Ve chvíli, kdy jsem se chtěla napít džusu, jsem na sobě ucítila něčí pohled. Zvedla jsem zrak před sebe. Měla jsem výhled na zmijozelský stůl, u kterého seděl Alex Grady a pozoroval mě. Hnědé vlasy mu padaly do šedých očí. Je to fajn kluk. Vždy je ale nějaké ,ale.' Už od druháku se kolem mě motá a snaží se se mnou co nejvíce bavit. Jak říkám, je fajn, ale někdy moc otravný a má pitomé otázky. A taky je jedním z podlejzáků Malfoye. 

Sklopila jsem zase pohled a nerušeně se dala do jídla. Do dobrého, úžasného, chutného jídla. Ani jsem si neuvědomila jak moc mi při tréninku vyhládlo. Dnes si skřítci v kuchyni dali opravdu záležet. Po dojezení jsem se vydala pryč z Velké síně ke schodišti. S plným břichem mě teď čekal výstup do nejvyšší věže. Merline, to chceš po mně moc. 

,,Ahoj," ozval se někdo za mnou. Leknutím jsem poskočila a otočila se. Setkala jsem se s šedýma očima, které mě při jídle pozorovaly.

,,Ahoj, Alexi," pozdravila jsem ho překvapeně. Od začátku roku jsme spolu nemluvili, pokud nepočítám pár pozdravení. Nevadilo by mi se s ním teď bavit, kdybych nebyla nehorázně unavená. A s plným žaludkem by se mi povedlo usnout i ve stoje. ,,Promiň, ale jsem po tréninku strašně unavená," varovala jsem ho hned. Aneb deset vět jak se vymluvit z rozhovoru. 

,,Půjdu tě doprovodit," nabídl mi hned a usmál se. Okolo nás prošlo pár holek, které se na něj koketně usmáli. Příšery. On jim však nevěnoval ani špetku pozornosti. Proč se zrovna já musím přátelit s tolika lidmi, po kterých letí celá škola? 

,,Dobře, tak jdeme," zavelela jsem a vyšla na první pohyblivé schodiště s ním po boku. Nechápu, kdo by šel dobrovolně úplně nahoru, když má svou kolejní místnost hezky ve sklepení. Magor. Je to prostě magor. Při cestě jsme si povídali. Dnes si své hloupé otázky odpustil, za což děkuji bohu. U chrliče se se mnou rozloučil a já si to vesele mířila do pokoje. To by se mi podařilo, kdyby se Alexův havraspárský fanklub nerozhodl mě vyzpovídat. 

/3.10. 1993/

Dnes s týmem hrajeme náš první zápas naostro. A zrovna se Zmijozelem. Ráno mě u snídaně odchytil Draco. Nejdřív mě sjel povrchním pohledem a až pak se mi uráčil oznámit, že Maky dnes nenastoupí, protože jí je špatně. Zastoupí jí někdo jiný. Pak se ten blbec vzdálil a zase se posadil ke své partičce. 

Vyučovací hodiny utíkaly příšerně pomalu. Už jsem se na zápas opravdu těšila. Hlavně na to, jak jim vyprášíme kožichy. Ve chvíli co skončila poslední hodina, přeměňování, jsem vylítla ze třídy jako stíhačka. McGonagallová se po mně podívala jako po duševně chorém studentovi, ale nějak můj útěk nekomentovala. V pokoji jsem na sebe hodila modrý hábit s chráničema a zase utíkala na hřiště. V šatně už čekali ostatní, kteří končili se školou dřív. Stáli jsme připraveni před otevíracím poklopem na to, až nás Lee ohlásí. Což se stalo hned. Nasedli jsme na košťata a vyletěli do slunečného říjnového dne. Havraspárští zajásali a já si to jako vždy užívala. Madam Hoochová na nás mávla, že máme přiletět doprostřed hřiště, kde nám odvyprávěla svá dobře naučená slova, která stejně všichni známe nazpaměť. 

 Konečně vyhodila Camrál do vzduchu. Hned jsem se ho ujala a letěla směrem k Zmijozelským kruhům. Za mnou se řítili dva protivníci, aby mi míč sebrali. Já však byla rychlejší. Koutkem oka jsem zahlédla jednoho Zmijozela s pálkou, který odpálil mým směrem Potlouk. Netrefil se. Napřáhla jsem ruku a hodila. Míč úspěšně našel střed levého kruhu a nám se připsalo prvních 10 bodů. Dávat gól v prvních vteřinách zápasu je má specialita, jak tvrdí Ed. 

Asi po třičtvrtě hodině to bylo 120:160 pro Havraspár. Jak jinak, že? Jason stále vyhlížel Zlatonku, která ne a ne se objevit. Ani druhý chytač ji nemohl najít. Marcus, jejich kapitán, už byl pěkně nervózní. Zápas sice není u konce, ale vůbec se mu nelíbí, že máme více bodů než oni. Mně by se to také nelíbilo.

Ellen mi zrovna přihrávala Camrál, když zaslechnu Marcuse, jak svému odrážeči říká: ,,Dej to sem!"

Oliver:

Zahlédl jsem, jak Marcus bere pálku jejich odrážeči a blížící se potlouk odpálil Klářiným směrem. Což je mimochodem proti pravidlům, aby střelec odrážel Potlouk. Znám pravidla nazpaměť líp, než proslov madam Hoochové před zápasem.  Klárka nestihla uhnout a tvrdý míč jí zasáhl přímo do hlavy a ona padala k zemi. Téměř všechny tribuny začaly nesouhlasně křičet. Brumbál zastavil zápas a běžel se s ostatními profesory podívat, jestli je v pořádku. Její spoluhráči se hned vrhli k ní a nedbali na slova profesorů, kteří je odháněli. Všichni jsme viděli, jak nehybně leží na zemi přesně tak, jak spadla. Zásahy Potloukem nikdy nedopadají dobře. Vlastní zkušenost.

Doběhla k ní madam Pomfreyová. Chvíli rozmlouvala s ředitelem a profesorem Kratiknotem. Pak ji pomocí kouzel přesunuli na nosítko. Ostatní profesoři oznámili konec zápasu s výhrou Havraspáru. Studenti byli zahnáni zpět do hradu a já byl nucen jít s nimi.