Havraspár a Nebelvír ✔

• Krumův trénink •

/3.12. 1994/

Došla jsem za Edem, zápas za chvíli měl začít. Otevřeli se dveře a na hřiště vletěli oba týmy. Zastavili se uprostřed hřiště a madam Hoochová vypustila camrál, potlouk a zlatonku. Camrálu se hned ujala Angelina a letěla směrem ke kruhům.

...

Zápas dopadl tak že Nebelvír vyhrál o 30 bodů. Šla jsem zase za Fredem a Georgem. Jenže kdo nešel za mnou? Emily. 

,,Co tady děláš?" Zeptala se s nechutí v hlase. Já protočila očima a odpověděla 

,,Jdu za Fredem a Georgem." Nevěnovala jsem jí ani jedem pohled. 

,,Drž se od něj dál." Teď už se na ní kouknu pohledem ,jako vážně?' A najednou se rozběhla přede mě a skočila Oliverovi kolem krku. Nemohla jsem si nevšimnout jeho protočení očima. To mi vykouzlilo úsměv na tváři. 

,,To jsi tak šťastná z našeho vítězství?" Objevil se za Oliverem Fred s Georgem. To se na mě otočila i Emily. 

,,No to víš že jo." Oni se uchechtli a vydali se se mnou zpět do hradu. 

,,Ta holka je normální postrach." Začal se smát George. ,,Myslím Emily ne tebe ." Nad tím jsem se taky začala smát.

/4.12. 1994/

Ani nevíte jak jsem se na dnešek těšila. Hned po škole mě, Eda a nově Olivera naučí něco nového Viktor. Ráno jsem z postele vystřelila rychleji než Nimbus 2001. A takhle to šlo celý den. Prostě jsem měla hodně energie i dobrou náladu. A tu nezkazil ani Snape. Teď zrovna jdu už převlečená na hřiště kde by už měl čekat Oliver a Viktor. Ed jde semnou. 

,,Ahoj." Ozvali se sborově Wood a Krum. My jsme je také pozdravili a Krum začal s jeho radama. Po asi půl hodině povídání jsme sedli na košťata. Rozdělil nás do 2 skupin. Viktor se rozhodl si zkusit roli střelce a rozhodl se být ve dvojici s Edem. No, a kdo zbyl na mě? Jistěže Oliver. Od té doby co se s ním začala bavit Emily jsme si skoro vůbec nepovídali. Doletěli jsme tedy na druhý konec hřiště. Po 10ti minutách střílení na kruhy konečně promluvil. 

,,Nechceš zítra zajít na máslový ležák? Zvu tě." Pozvedl jeden koutek úst do úsměvu.

 ,,To bych nikdy neodmítla." Odpověděla jsem také s úsměvem. Do konce našeho ,tréninku' jsme si povídali.

...

Unavená jsem sebou švihla do postele. Jenže hned za mnou do pokoje vstoupili Jason, Andy, Travis, Connor a Ellen. Bylo mi jasný co chtějí vědět.

 ,,Jak bylo ta tréninku? Ed nám nechce nic říct. Prý je unavený." Začal Connor. 

,,Až zítra." Všichni věděli že to nemá cenu přemlouvat mě když jsem unavená. A tak se odebrali pryč a já propadla do říše snů.

/5.12. 1994/

Jdu na snídani když mě někdo doběhne. Leknutím nadskočím a pak jen slyším něčí smích. 

,,Ha ha ha. Vtipný." Oliver se málem válel smíchy na zemi. Po chvíli se konečně uklidnil. 

,,Platí teda dnešek ?" Zeptal se.

 ,,Jasně že jo." Nemohl mi ujít Emily vražedný pohled. Kdyby pohledy zabíjeli tak jsem mrtvá. Oliver si všimnul že se dívám někam za něj. Když se otočil tam kam jsme se dívala. Otočil se hned zpátky. 

,,To holka je poděs." To mi rapidně zvedlo náladu. Oba jsme se začali smát a pak se společně vydali do Velké síně. 

...

Sedím na svojí poslední hodině  - Přeměňování. McGonagallová nám vysvětlovala jak přeměnit kotlík na cedník. Opravdu zajímavé. Když na začátku hodiny řekla že se budeme učit tohle tak jsem se podívala na Maky se zvednutým obočím. No a tak jsem se těch 60 minut pokusila vydržet a neusnout. 

,,Máte konec hodiny." Řekla profesorka a všichni se zvedli. Z učebny jsem skoro vyběhla. Oliver to sledoval se smíchem.

 ,,To tě to až tak nudilo?" zeptal se.

 ,,Jo! Tebe to fakt zajímalo ?" 

,,Jasně že ne." Společně jsme se vydali si dát učebnice do pokoje. Vyběhla jsem schody do ložnice a oblekla se do teplejšího oblečení. S šálou mé koleje jsem se vydala čekat k Buclaté dámě.

 ,,To ti to trvalo." Řekl s pobavením Oliver.

 ,,Jéžiš tak dlouho mi to netrvalo." Vydali jsme se tedy směr Prasinky. Byli jsme asi v půlce cesty když ticho prolomil Oliver. 

,,S kým jdeš na ples ?" Ou. Já vlastně s nikým. Vůbec jsem to neřešila. 

,,S nikým." Odpovím a on nadzvedne obočí.

,,A ty ?" Zeptala jsem se než něco řekl. 

,,Zatím ne ale chci jí pozvat." 

 ,,Tak to by jsi si měl chvátnout."

 ,,Já vím. Takže, půjdeš se mnou na ples ?" Řekl to celkem nejistým hlasem a já se mu ani nedivím. V tu chvíli jsem nemohla vydat ani jednu hlásku. 

,,Ráda." Jemu se na tváři objevil šťastný úsměv a mně také.