Havraspár a Nebelvír ✔

• budíček •

/17.3. 1994/

Klára:

,,Prosím. Už chci na pokoj." Přemlovala jsem madam Pomfreyovou. 

,,Dobře ale pan Weasley tady zůstane ještě zítra. Pane Woode, dávám vám ji na starost." No a jéje. Tváře mi zrudly a podívala jsem se na něj. On se usmál a odkýval to ošetřovatelce. Zvedám se z lůžka a chci stoupnout na nohu ale Harry mě zase přišpendlí k posteli. 

,,Zvládnu to." Řekla jsem. Najednou mou nohou projela ostrá bolest. Můj obličej se zhroutil do vtipné grimasy. 

,,Dovedu ji na pokoj." Řekl Oliver. Přešel ke mě a řekl ať mu vlezu na záda. Odmítala jsem jenže Harry mu pomohl. No a teď čekáme než se k nám otočí správné schodišě. 

,,Zvládla bych to. A navíc jsem těžká." On se jen  uchechtl.

,,Nezvládla. A jsi lehká. Určitě jsi lehčí než Fred." No, na to se radši ptát nebudu. Právě jsem chtěla odpovědět na chrličovu otázku když se ve dveřích objevil Ed. 

,,Čau." Pozdravil ho Oliver. 

,,No nazdar. Co jsi zase dělala?" Zeptal se s úsměvem Ed.

 ,,Když mě odvedeš do pokoje tak ti to možná řeknu." Oliver mě tedy předal Edovi. Než jsme se rozloučili Oliver řekl: 

,,Mám tě na starost takže zítra se pro tebe stavím na snídani." A s těmito slovy odešel. Cestou do pokoje jsem vymýšlela jak se mi to stalo. Nesmím jim říct pravdu. Nakonec má výmluva zněla takto 

,,Jsem strašně unavená. Možná zítra." Zbaštili to. Ve chvíli jsem usla.

/18.3. 1994/

No, vstávat jsem fakt nechtěla. Z postele mě nejdřív tahaly holky pak to vzdali. Po chvíli přišli ale i s Edem, Oliverem, Fredem a Georgem. Stáhli ze mě deku a já byla jen v šortkách a velkém triku. Sedla jsem si, Ed měl moji peřinu. 

,,Vrať jí!" Řekla jsem naštvaně. Ostatní se potichu smáli a on jen zakrouttil hlavou. Skočila jsem po něm a svalila ho na zem. Vzala si peřinu, jenže v mé posteli leželi Fred s Georgem. ,,Jen to ne." Zaúpěla jsem a co by mě nenapadlo ? Mé kroky směřovali do Edova pokoje. Otevřela jsem a pozdravila Jasona a Andyho. Oni pochopily a nechali mě. 

,,Hej, tak to si nezvykej." Ozval se Ed. Najednou jsem se objevila ve vzduchu. Já lítám ? A pak mi to docvaklo. Oliver si mě hodil přes rameno a nesl mě směrem ke koupelně. No tak to ne. Házela jsem sebou ale měl moc velkou sílu. Fred a George už napustili vanu. Doufala jsem že napustili alespoň teplou vodu. Žbluňk. Voda byla vlažná. Vynořila jsem se a vraždila je pohledem. A
bych nezůstala mokrá sama tak jsem je všechny objala. 

,,A teď vypadněte. Chci se převléct." Poslušně odešli. No a já inteligent zapomněla že mám zraněnou nohu. No bezva to mi bude trvat nejmíň půl hodiny než se dostanu do pokoje. Přišla moje záchrana. Jason a Andy. 

,,Oni tě tu fakt zapomněli." Začali se smát a já s nima.

,,Odnesete mě někdo prosím do pokoje a na snídani." Jason přilývl a vzal mě jako princeznu. Připadala jsem si trapně, hodně trapně. Ale Jason očividně ne. Andy šel hned za námi. Procházeli jsme společenskou místností kde seděli ti co mě vytáhli z postele. Já se jen škodolibě usmála a ukázala na ně prostředníček. Na to by si zvykat neměli. 

Jason mě v pokoji položil na zem a řekl že až budu hotová tak mám na něj zakřičet. Jelikož byl víkend tak jsem na sebe hodila světle šedé tepláky a černé triko.

 ,,Jasoneeeeee." Otevřel dveře a chystal se mě vzít zase do náruče. 

,,Ještě musíme za madam Pomfreyovou aby mi převázala ránu." On jen přikývl a s Andym v patách jsme se vydali k ošetřovně.

,,Dobrý den, můžete mi prosím převázat ránu? Spadla jsem do vany."
Nadzvedla obočí a dala se do práce. 

,,Kdyby jste za mnou nepřišla mohlo by to zmokvat a to by nebylo dobré. Už můžete jít." A začala se věnovat něčemu jinému. Tentokrát si mě vzal Andy. 

Došli jsme do Velké síně na snídani. O víkendech se neřešilo jestli se sedí po kolejích. No takže Fred, George a Oliver seděli u nás. Bezva. Můj plán zní takto : budu hrát uraženou. Toť vše. Já vím, velice dětinské. Andy s Jasonem si sedli ke mě a byli jako bodyguardi. Brala jsem je jako Eda. Jsou pro mě něco jako bráchové. Ani jsem si nevšimla že Margaret, Cho a Lenka tu nejsou.

Po snídani mě Andy odnesl do pokoje. 

,,Jestli budeš zase chtít odnést tak řekni."

 ,,Dobře děkuju." Seděla jsem na posteli a nevěděla co dělat. Mohla bych za Willem. Ale nemůžu chodit a nechci aby někdo o něm věděl. No tak asi jindy. Něco zaťukalo na okno. Byla to Gwen. A měla dopis od rodičů.

Ahoj Kláry
Jelikož máš 26. března narozeniny tak jsme ti vybrali společně dárek. Neposílali jsme ho po sově aby ho náhodou neztratila. Koupili jsme lístky na mistrovství famfrpálu 1.8. Domluvili jsme že pojede i Maky.
...

A dál to byli takové ty řeči jak se mám. Úplně mi to vyrazilo dech. Hned byl celý den lepší. 

,,Jasoneeeee, Andyyyyyy." Oba vešli do pokoje. ,,Odnesete mě prosím do Zmijozelské společenské místnosti?"

 
,,Že váháš." Vzal mě Jason. Po chvíli jsme tam došli. Zrovna tam šel Draco a když mě uviděl přišel za mnou. 

,,Ahoj, jdeš za Maky?" Řekl s úsměvem. 

,,Jo." Už jsem se nemohla dočkat až jí to řeknu.

 ,,Vezmu ji tam Williamsi." Tím mě Draco celkem překvapil. Jason mě tedy podal a odešel. Malfoy mě podepíral na straně bolavé nohy. ,,Sedni si sem. Dojdu pro ni." Přikývla jsem a čekala.

 ,,Ahoj." Přiřítila se Maky. 

,,Čau víš co ? Jdeme na mistrovství světa ve famfrpálu!" Zapištěla jsem a ona se mnou. Pěkně dlouho jsme se bavili. Mé vyprávění o budíčku ji dost pobavilo. Odbilo 12 hodin a my se vydali na oběd. Teda Maky mě vzala na záda.