Havraspár a Nebelvír ✔

• hřbitov •

/20.6. 2005/

Jsou to dva dny po plese. Kupodivu dopadl dobře. No ale teď k dnešku. Dnes je poslední zkoužka která začíná odpoledne. Teď je oběd, od rána jsem s nikým nemluvila. Topím se ve svých myšlenkách a přemýšlím co by to mohlo být. ,,Nebuď tak nervózní. Ani Harry na tom není takhle." Sednou si vedle mě Fred s Georgem. ,,Hmmm." Zabručím. Poplácají mě po zádech, popřejou hodně štěstí a odejdou.

Převlečená a připravená sedím na posteli. ,,Kláry?" Přišel ke mně Ed. Zvednu k němu hlavu. ,,To bude dobrý." Sedl si vedle. ,,Co když se něco pokazí?" Podívám se mu do očí. ,,Nepokazí, to by Brumbál nedopustil." Povzbudivě se usmál. Zvedli jsme se a vyšli z Havraspárské věže. Došli jsme až na jeden z pozemků Bradavic. Všech nás pět se seřadilo před Brumbála a Moodyho kteří stáli před ... labyrintem. No tak to je konec. ,,Poslední zkoužkou je labyrint. Váš úkol je najít pohár čtyř kouzelníků. Ale dávejte si pozor, labyrint mění podstatu lidí. A teď přeji všem hodně štěstí. První půjde pan Harry Potter, druhý Cedric Diggory, třetí Klára Roseliová, čtvrtý Viktor Krum a pátá Fleur Delacour." Harry vyšel do labyrintu, pak Cedric a za chviličku jsem měla jít já. Moody kývl na znamení že můžu jít. Vešla jsem mezi rostlinné zdi. Než se vchod zavřel, můj pohled jsem věnovala Oliverovi. Všude bylo mrtvo, sem tam bylo k zaslechnutí jak se mění zdi. Jak tu mám asi najít pohár?
Už asi půl hodiny tady bloudím. Všude je to stejný. ,,Expelliarmus!" Řekl někdo. Kouzlo jsem úspěšně odrazila. ,,Viktore?" Stál ode mě asi padesát metrů. Hůlku pořád namířenou na mě. Vypadal v pohodě kdyby neměl v očích jen bělmo, to bylo strašidelný. Vyslal další kouzlo které jsem vykryla. ,,Co blázníš?" Křikla jsem. A v tu chvíli mi v hlavě zazněla Brumbálova slova ,,Labyrint mění podstatu lidí." Ta věc ve které jsme nás může ovládat. No a že mi to trvalo než to docvaklo. ,,Mdloby na tebe." Mnou vyslané kouzlo ho úspěšně omráčilo. Klekla jsem k němu a vyslala další kouzlo. ,,Perrikulus." Z mé hůlky vyletěla červená světlice. Zvedla jsem se a šla dál. Za rohem stál Harry. Hned jsme na sebe namířili hůlky. ,,Jaké tvory vypustil v druháku Lockarth?" Zeptal se chytře Harry. ,,Cornwallské rarachy." Odpovím jistě. Sklopíme hůlky. ,,Potkal jsi někoho?" Zeptám se. ,,Fleur, je mimo a Krum jak vidím taky." ,,Takže zbývá Cedric a my dva." Shrnula jsem to. Společně jsme se vydali dál.
Jdeme asi deset minut když na konci "chodby" z rostlin uvidíme zářivý pohár. Podíváme se na sebe a rozběhneme se k poháru. Z jedné chodby se k nám přidá Cedric. Těsně před koncem chodby ale zakopne, rostliny mu začnou obepínat nohu. Zastavím se. Snažím se mu pomoct ale nemůžu si vzpomenou na žádné kouzlo co by zranilo jen rostliny. Napadali mě jen ty kdy by přišel Cedric k újmě. ,,Harry!" Zakřičela jsem na něj. Zastavil se. V očích jsem viděla že váhá. Může doběhnout pro pohár a stát se vítězem, nebo pomoct kamarádovi. Labyrint ho začíná ovládat. Rozběhl se k nám a použil jedno z kouzel které nás před rokem učila profesorka Prýtová. Já blbá, proč mě to nenapadlo. Všichni tři jsme se postavili kolem poháru. ,,Společně?" Zeptal se Mrzimor vedle. S Harrym jsme přikývli a chytli se poháru. Místo toho aby nás to přeneslo zase k Brumbálovi jsme se objevili na ... hřbitově? ,,Kde to jsme?" Položila jsem otázku s panikou v hlase. ,,Byl jsem tady ve snu. Je tu pohřbený otec Voldemorta." No to je problém. Najednou se z jedné budovy kousek od nás objevil Červíček s něčím v náruči. ,,Ty?!" Procedím skrz zuby. ,,Čekali jsme na vás." Mávne hůlkou a Harryho uvězní jedna socha.  ,,Vy dva buďtě v klidu. Jinak skončíte špatně." Cedric stojící vedle mě byl napnutý. Červíček si začal něco mumlat, pak do kotle s vroucí vodou hodil něčí kost. Došel k Harrymu kterého říznul do ruky. Nebelvírova krev začala kapat do vody. Pak si z ničeho nic Peter Pettigrew uříznul ruku na zápěstí. Málem jsem vyzvracela svůj oběd. Okolo se objevila hustá mlha, která po chvíli slehla. Před námi stál on. Ten který může za první kouzelnickou válku. ,,Krásný pocit." Řekl si Voldemort. ,,Á Harry, rád tě vidím. Přivedl jsi si i přátele." Slizce se usmál. Došel pomalu k Harrymu, kterému sáhl na jizvu. Jeho to očividně bolelo a tak vykřiknul. ,,Nechte ho být!" Řekl Cedric, namířil na Pána zla hůlku. ,,Avada Kedavra." Vyšlo z Voldemorta. Cedricovo tělo spadlo vedle mě. Hned jsem si k němi klekla a začala s ním třást. Moc dobře jsem věděla že je to marné. Namířila jsem také hůlku na Voldemorta. Přes slzy v očích nabylo skoro nic vidět. ,,Tebe zabít nechci Roseliová. Budeš se hodit." Mávnutím ruky mě odhodil ma budovu. V hlavě se mi začal ze zoufalosti rýsovat plán.

MOC DĚKUJI ZA 1K PŘEČTENÍ! 💘