Čau, Klára Roseliová jméno mé. Momentálně studuji třetí ročník školy čar a kouzel v Bradavicích. Vše je fajn. S klukama z famrpálového týmu vymýšlíme kraviny a pokoušíme se vyhrát pohár. No, na tom se zatím pracuje. Všechno toto zní krásně, ale pak...
Kontroluju poličky jestli jsem v nich něco nenechala. Popravdě bych tu byla celý rok. Kufr už je u vlaku a já se vydávám za Maky. Společně procházíme chodbou a mlčíme. Oběma nám to vyhovuje. Dojdeme ke kočárům a nasedneme. Sedělo nás tam šest. Já, Maky, Draco, Oliver a Fred s Georgem. Trapný ticho. Nakonec jsme přeci jenom našli téma na konverzaci - mistrovství famfrpálu. V této skupince jsme seděli i ve vlaku. Smáli se a vzpomínali na tento rok.
Vlak zabrzdil a studenti se hrnuli ven z vlaku k rodičům. Naše parta vystoupila asi poslední z vagónu. Se všema jsem se objala ale pak mi došlo že Oliver zmizel. Šla jsem tedy za rodiči a také se s nima objala. Taťka mi vzal kufr takže jsem nic nenesla. Gwen přilétá domů sama takže ji v kleci nosit nemusím. Najednou před sebou vidím Olivera.
,,Olivere!" On se na mě podívá a čeká než za ním doběhnu. Objala jsem ho. Asi to nečekal protože stuhl ale nakonec mi to opětoval.
,,Uží si prázdniny." Řekne mi s úsměvem.
,,Ty také." Odpovím. Rozejdu se zpět k rodičům.
/20.7. 1994/
Dnes jdu s rodičema na večeři pořád k neznámým. Vůbec mi to nechtějí říct. Prý je to ,překvapení'. Za čtyři hodiny tam máme být. No a jelikož nevím co dělat tak jdu číst Percyho Jacksona. Miluju to.
Četla jsem asi dvě hodiny dokud někdo nezaklepal. Aha, mamka.
,,Ahoj nesu ti šaty." Ne. To. Prosím. Ne. Nenávidím šaty. Beru si je jen když musím. Zakňučela jsem a vzala si je. Jsou pěkný ale podle mě mi nesluší. Jsem typ který by si na večeři vzal klidně tepláky a vůbec by mi to nevadilo. Stačí mi že na vyučování v Bradavicích musím nosit sukni.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Nasoukala jsem se do nich. A dívala se do zrcadla. Zase někdo klepe.
,,Dále." No potěš. Mamka a má v ruce hřeben s gumičkama. Je mi jasný co příjde.
,,Co by jsi chtěla za účes?" Zeptá se mě s úsměvem. Pokrčím rameny na náznak že je mi to jedno. Vím že nemá cenu odporovat. Sednu si a čekám co z toho vznikne. Po asi půl hodině má hotovo. Sláva. Ještě minutu a nedala bych to. Podívám se do zrcadla a nadzvednu obočí. Udělala mi volný drdol s pramínkama po stranách. Není to tak špatný. Podívám se na hodiny.
No bezva, za půl hodiny tam mám být. Sejdu dolů kde už je i mamka v šatech a taťka si upravuje košili. Sednu si na židli a zakručí mi v břiše. Jestli se mi tohle stane u večeře tak to bude pěkný trapas. Ale na to bych měla být zvyklá. Stává se mi jeden trapas za druhým.
Nádech ... výdech. Rodiče na mě čekají před domem. Přemístíme se do městečka vedle Londýna. Mudlovského městečka. Podívám se na dům dál od ostatních domů. Je celkem velký i s velkou zahradou na které jsou tři brány na famfrpál. Dojdeme ke dveřím a zazvoníme. Otevře nám milá paní.
,,Ahoj, Suze." Obejme se s mojí mamkou. Poté si podá ruku s taťkou a otočí se na mě. ,,A ty musíš být Klárka." Řekne s úsměvem a podá mi ruku.
,,Těší mne." Odpovím. Pustí nás dovnitř. Mají to tu celkem pěkný. Vede nás chodbou až do kuchyně. Tam sedí asi její manžel a potom nějaký kluk v mém věku. Nevidím mu do obličeje ale když se otočí dostanu infarkt.
