Havraspár a Nebelvír ✔

• bude ples?! •

/24.11. 1994/

Nebudu kecat. Ten drak byl krásný ale šel z něj strach. Povzbudování studentů utichlo. Všichni čekali co udělám. Teď budu spoléhat na terén a moji fyzičku dubové židle. Drak se chystal na mě vychrstnout oheň a já se schovala za velký kámen. Žár ohně pálil do očí. Když přestal, vylezl na kámen a já byla nucena utéct na druhou stranu arény. Takže mám první výhodu - on je velký a jak to říct nemrštný? No a já jsem malá a celkem mrštná. Zase se pokusil zaútočit ale já na poslední chvíli vyřkla:

  ,,Accio blesk." Draka zasáhnou celkem velký blesk. Byl paralizovaný ale jen na max. 3 minuty. Rozběhla jsem se tedy k vejci. Má odhadnutí jsou vždy špatná. S tím drakem to ani nehlo! Švihnul ocasem a mě tím odpálkoval asi 10 metrů od něj. Au. Břicho jsem měla v jednom ohni a nepřidávali tomu odřeniny. Koutkem oka jsem zahlédla Kruma, Cedrica a Fleur jak mě povzbuzují a mají v očích celkem obavu. Drak se zase chystal plivnout oheň a já se s bolestným sténáním odplazila za kámen. Něco mě napadlo!

 ,,Petrificus Totalus!" Zkameněl. Dokázal hýbat jen  očima. Vyběhla jsem pro vejce. Mám ho! Na kraji arény se otevřeli kovové dveře do kterých jsem vešla i s vejcem v ruce. Tam na mě čekali Ced ,Fleur ,Viktor a madam Pomfreyová. Fleur si odemne vzala vejce s tím že mi ho později dá. Cedric a Viktor si přehodili moje ruce přes jejich krk. No co si budem. Ono to fakt bolelo. 

,,Odveďte ji na ošetřovnu, rychle!" Zavelela a my se vydali za ní.

 ,,Nechceš nést?" Zeptal se Cedric. Zakroutila jsem hlavou na náznak že ne. 

Konečně ošetřovna! Položili mě na postel a madam Pomfreyová jim řekla že až mě vyšetří že je zavolá. Zůstali jsme tam tedy jen my dvě. 

,,Musím zjistit co vám je. Vypadá to na několik naražených žeber a možná krvácení do břicha." No a ještě můžete přičíst infarkt. Když řekla že mi krvácí do břicha úplně ve mě hrklo. Vím že to není nic dobrého a že na to normálně umírají. ,,Nebude to nic velkého. Vypijte tento lektvar. Ten zastaví krvácení a bolest žeber po dvou týdnech odezní." Dva týdny ? No to snad ne. Sklenici s lektvarem jsem vzala do ruky a vypila to. FUJ! Málem to skončilo zase ve skleničce. To jsem si myslela že to nejhorší mám za sebou... nemám. Hned jsem se začala svíjet bolestí. Dvě minuty byla jako věčnost. Přestalo to a já si uvědomila že mi po čele stékají kapky potu. Po chvíli jsem usla.

/25.11. 1994/    

Auuuuu. Ano, už jsem vzhůru. Je asi 7:00 a madam Pomfreyová otevřela dveře. No, a teď sem vyjmenuji kdo všechno tu stál. Maky, Draco, Oliver, Fred, George, Harry, Ron, Hermiona, Ginny, Cedric, Viktor, Fleur, Margaret a celý můj famfrpálový tým. To jsem se až zhrozila kolik lidí tam čekalo. Všichni se nahrnuli okolo mé postele. Někteří si sedli na postele co byli okolo té mé. A někteří stáli. ,,Ahoj?" Pokusila jsem se o úsměv. Ostatní se začali ptát jak mi je. 

Bylo to vyčerpávající. Dvě hodiny jsme se tu všichni bavili a pak je už musela madam Pomfreyová vyhnat abych si odpočinula. No, jenže já nemůžu usnout! Fleur mi sem donesla zlaté vejce. Harry říkal že když ho otevřel tak začalo pištět. Takže ho otevírat nebudu. Jsem to ale hlavička. Pořád si ho prohlížím ale jediný co jde je ho otevřít. Z toho přemýšlení jsem opět usla.

/29.11. 1994/

Už jsem 5 dní z ošetřovny na pokoji a chodím normálně na hodiny. Famfrpál můžu hrát až za týden. Prý podle madam Pomfreyové nejsem úplně zdravá. Co si budem, ty žebra pořád bolí ale není to tak hrozný jako na začátku. Mám právě po škole a tak jsem se šla projít s Maky. Šli jsme do sovince navštívit naše sovy. Gwen hned přilítla na mou ruku. A tak jsem ji začala hladit. Po asi 5ti minutách odlétla a já se s Maky vydala zpět do hradu na večeři. Sednu si ke svému stolu kde na mě čeká Ed, Jason a Andy.

,,Prosím o pozornost." Řekne Brumbál. ,,Tento rok se bude konat Zimní ples. Přesněji 24. prosince. Takže pánové by si měli začít hledat partnerky. Děkuji za pozornost." No to snad ne! Já nechci ples. Ucítila jsem na svých zádech něčí pohled. Moc dobře vím kdo to je, Alex. Hlavně se neotáčej. Říkala jsem si v duchu. Rychle jsem všechno snědla a počkala na Maky před Velkou síní. Ta po chvilce vyšla celá šťastná.

 ,,Budu hádat. Draco tě pozval na ples." Začala horlivě přikyvovat. 

,,Kláry já jsem strašně ráda." A objala mě. Já jí objetí oplatila. ,,A ty se neboj. Oliver tě pozve taky." Řekla pořád s úsměvem. Já se jen uchechtla.

/30.11. 1994/

Sedím na snídani a poslouchám Brumbála. ,,Dnes odpadá každému ročníku hodina. Budete se učit tančit." Zrovna jsem pila když tohle řekl. Celý jsem to vyprskla na Travise který seděl naproti mně.

 ,,Promiň." Pokoušela jsem se nevybouchnout smíchy, a nebyla jsem jediná. I všichni ostatní co to viděli. 

,,V pohodě. Ale čekej odplatu." Usmál se a dál se věnoval svému jídlu.

Máme druhou hodinu a McGonagallová má nás, 4. ročník učit tančit. Narovinu, to dopadne katastrofálně. Profesorka se objevila uprostřed sálu. 

,,Pane Weasley. Pojďte, budete mi dělat partnera." Tak, a teď jsem opravdu málem vyprskla smíchy. Ron se pomalu zvedl a došel k McGonagallový. ,,Ruku mi dejte na pas." A začali tančit. Viděla jsme jak Fred s Georgem dělají že tančí. Nad tím jsme se pousmála. ,,Takže teď si pánové vyberte partnerku na dnešní hodinu." Všechny holky se zvedly, až na mě. Vytáhli mě až Maky s Hermionou. Maky šla hned za Dracem a Hermiona za Deanem. A já viděla jak si to mým směrem štráduje Alex. No, to nebylo to nejhorší! Nějáká holka z Mrzimoru přiběhla k Oliverovi a hned ho chytla za ruce. Au. On se na mě podíval soucitným pohledem a já se otočila. Alex se přibližoval, to není dobrý. Někdo mi zaklepal na rameno. Uf. Byl to Ed. Měli jsme takovou dohodu a ta zněla : kdyby Oliver tančil s jinou tak tě zachráním před tancem s Alexem. Jo. Ed to věděl a teď byl moje záchrana.  

Dneska trochu delší část (1028 slov). Omlouvám se za chyby a za to že tanec se nevyučuje po kolejích ale po ročníkách.