Zlatá Pravidla Střední Školy ✔️

-31-

Melody pomoc! Já si nejsem jistá, jak s ním mluvit!

Možná kdybys byla opilá, tak bys to dokázala...

Po tomhle jsem telefon zavřela a rozhlídla se okolo. Něco mi říkalo, že by mě nepozval někam před mýma bratrama, takže jsem se celou dobu držela jich. 

Takhle jsme chodívali hrát docela často. Prostě jen pár lidí, kteří rádi hráli fotbal nebo něco jinýho. Akorát jsem tu hodně často byla jediná holka, což dneska naštěstí neplatilo.

Jeden z nich měl taky sestru, která hrála a tak tu byla taky. 

Rozdělovali jsme se většinou postupně. Vždycky se vybrali dva kapitáni a ti si pak vybírali týmy. 

Celou dobu jsem se držela bratrů, což mi pak pokazili, protože je vybrali do týmů a já tam zůstala. O to hůř, když jsem nakonec skončila v jiným týmu než ti dva.

Plus bylo, že Tom byl v týmu s bratry. Mínus, že já byla v týmu s Jaredem, na kterýho jsem pořád byla naštvaná.

Hra začala a zatím se nic závratného nestalo. Ke konci začalo pršet, ale většina z nás byla soutěživých a tak jsme zůstávali i tak.

Zrovna jsem měla míč a vedla jsem ho, když ke mně někdo přiběhl a docela hnusně mě obehrál a já spadla. O to horší bylo, že byl v mým týmu a že to byl Jared. Sice potom dal gól, ale i tak!

,,Promiň, reflex. Nemáš hrát tak pomalu," ušklíbl se hnusně. Já jsem zakroutila hlavou a ignorovala to. Na konci hry měl zase míč on a v okamžiku, kdy vystřelil, jsem do něj "omylem" vrazila. Chtěl jsem, aby spadl on, což se mi povedlo, ale on mě k zemi stáhl taky.

,,Promiň reflex!" řekla jsem hnusně.

,,Co ti je?!" řekl dotčeně Jared.

,,A co je tobě?!" stejně naštvaně jsem řekla já. Někdo odpískal konec.

Většina lidí začala odcházet z hřiště nebo spíš běžela pryč z deště.

,,Co je mě? Děláš si srandu?! Co to mělo včera být na té párty?!"

,,Ty se kvůli tomu zlobíš?! Byla to legrace, jen jsme s Tedem blbli!" bránila jsem se a vstala. Jared taky vstal.

,,S Tedem? To ti řekl Ted, ať uděláš?!" řekl ještě víc naštvaně. Čím dál tím víc se schylovalo k hádce.

,,O čem to sakra mluvíš?! Prostě jsme s Tedem mluvili o kravinách a já to jen tak plácla, nevěděla jsem, že za mnou stojí! Ale nechápu, proč si kvůli tomu, tak moc naštvanej!" to už jsem křičela.

,,Cože? Vůbec nevím, o čem mluvíš! Já mluvím o tom, že ses tam oblizovala s Tomem!" křičel. S Jaredem jsme se snad za celou dobu hádali tak třikrát. Poprvé ve třetí třídě, kvůli Tedovi. Podruhé v mých patnácti, když byl Jared zničehonic naštvanej a seřval mě, kvůli nějaký blbosti. A potřetí před rokem. Chvíli potom, co jsem se rozešla s Tristanem.

,,A co ti je do toho?!"

,,Co je mi do toho?!"

,,Počkej! Ty se jako můžeš oblizovat s kdekým a já nemůžu s nikým?!"

,,To jsem neřekl!"

,,Ale vyznělo to tak! Ty už jsi chodil nejmíň s pěti holkama, který s tebou zametaly a já jsem neřekla ani půl slova! Ale já jsem ta špatná! Samozřejmě!" pořád jsem nesnížila hlas.

,,To jsem neřekl!" zopakoval stále naštvaně.

Chtěla jsem odejít, ale Jared mě chytil za ruku a přitáhl zpátky.

,,Co je?!" křikla jsem naštvaně.

,,Tohle chci dořešit teď!"

,,Jarede sakra byla to jen pusa, byla jsem opilá a vůbec to není tvoje starost! Nechápu, proč na mě křičíš! Celou dobu dělám, že mi nic nevadí, že je všechno v pohodě a všechno přejdu, ale ty nedokážeš překousnout, že si s někým dám pusu?!"

,,Co jako přecházíš?! Vždycky když mám nějakou holku, tak jako bys jí nenáviděla. Je pravda, že nikdy nic neřekneš, ale ty tvoje pohledy. Stejně tak s Daisy! Nenávidíš ji a já nechápu proč a když si konečně myslím, že jsi s ní v pohodě, tak to všechno zase posereš?"

,,Já nic nepokazila! Byla to legrace a Daisy to neslyšela celý! Navíc nikdy jsem s nima nevycházela, protože to byly bezcharakterní krávy!"

,,Co máš proti každé holce, kterou si přivedu?!"

,,Já?! To ty na mě křičíš kvůli jedný puse!"

Jared na chvíli zmlkl, ale nevypadal, že se uklidnil.

,,Víš, co proti nim mám?" pronesla jsem trpce ,,Pokaždý, když s někým chodíš, tak mě naprosto odstřihneš, jako bysme nebyli kamarádi. Bavíme se ve škole a někdy, když jdeme ven s Tedem nebo s bandou, ale jinak nikdy! Prostě máš holku, tak proč bys potřeboval kamarádku?! Přesně takhle to zní Jarede! A pokaždý, když jsi volnej, tak je všechno při starým. Chodíme spolu ven, chodíš k nám, trávíme spolu čas, píšeme si nebo si voláme. Pak bum! Máš holku a najednou neexistuju! Vždycky jsem si říkala, že mě to nemá proč štvát, že nejsem dobrá kamarádka, když mě to štve! Tolik jsem se za to nenáviděla, když jsem byla ráda, že nikoho nemáš a trávíš víc času se mnou... a nejen se mnou i s ostatníma!"

Zhluboka jsem se nadechla a pokračovala: ,,Ale sakra já nemůžu být tvoje náhradní holka! Už mě to unavuje! Chápu, že máš míň času na tyhle věci, ale sakra aspoň někdy?! Tohle už fakt nedávám a to jak moc jsem si vyčítala, že jsem špatná kámoška, jsem přehodnotila. Možná ty nejsi dobrej kamarád, když mě takhle pokaždý skoro zazdíváš! Víš sakra dobře, jak moc tě mám ráda! Ale tohle mě ničí! Celou dobu na tý párty jsem se ti vyhýbala, protože nechci, aby ses s Daisy rozešel. Prosila mě, abych s tebou netrávila čas a já to jen akceptovala. Tolik mi na tobě záleží, že se s tebou radši nebudu bavit, než aby ses s ní kvůli mě rozešel! Vidíš! Že já pak něco mám proti tvým holkám?! Jenom se snažím být dobrá kamarádka a promiň, že mi vadí, že ty se ke mně nechováš jako ke kamarádce, když někoho máš!" dořekla jsem a odešla. Jared mě naštěstí už nechytil a nenutil mě tam zůstat.

Bratři už čekali naštvaně v autě, ale já neměla chuť se s nima bavit. Měla jsem chuť někam utýct a nikdy se nevracet. Pryč od problémů, pryč od všeho. Tolik to bolelo. Poznání, že tahle hádka se asi nevyřeší. Věděla jsem, že mu na mě záleží, ale možná jsem musela tohle ukončit, protože další bolest bych už možná nezvládala.