Zlatá Pravidla Střední Školy ✔️

-50-

Moje hlava lítala asi někde v oblacích. Nechápala jsem, co se děje. Vždycky jsem Jareda měla v bloku. Nikdy jsem si nedovolila nad ním přemýšlet jinak než jako o kamarádovi. Bohužel, teď po dvanácti letech přátelství, se to změnilo.

Měla jsem ho plnou hlavu a pořád si přehrávala v hlavě scénáře.

Tohle bych Tedovi nemohla udělat, nikdy. A Jared mě určitě nechce. A teprve teď jsem se začali bavit a všechno je v pohodě, proč to kazit? Ale představa chození s Jaredem je normální, správná...

Seděla jsem na posteli a přemýšlela o svým životě, jako už potolikátý. Nick na mě zavolal ze spodu, ať jdu dolů.

,,Co se děje?" zeptala jsem se ho.

,,Je tu Ted," oznámil mi.

Nechápavě jsem svraštila obočí a vykoukla ven z okna. Doopravdy tam stálo Tedovo auto.

,,Asi si myslí, že mám jet dneska s ním," pokrčila jsem rameny. S taškou jsem se vydala z domu.

,,Čau co tu děláš?" zeptala jsem se a usmála se. Ted se na mě usmíval přes otevřené okýnko.

,,Říkal jsem si, že tě dneska svezu," pokrčil rameny.

Nasedla jsem.

,,Vyzvedneme pana Bezmikiňáka?" usmál se škodolibě. 

,,Si piš."

,,Takže jak jde život Theodore?" 

,,Viděli jsme se ani ne před dvanácti hodinama... Ale jestli tě to potěší tak během toho se nic zajímavýho nestalo," pokrčil rameny.

,,Už aby byl konec školy," poznamenala jsem.

,,To jo, ale léto by nemuselo skončit vůbec..."

,,Takže ještě jsi neřekl co vysoká? Už jsi taky musel dostat rozhodnutí," připomněla jsem.

,,Jo dostal, už dávno, ale nechtěl jsem vás tím zatěžovat..."

,,Tede, vždyť je to důležitý!"

,,Já vím Scottová... Ale u mě zase tak ne, dostal jsem se tam jen díky otci."

,,Ale Harvard je skvělej!" podotkla jsem.

,,Jo, když tvůj otec platí ročně hrozný sumy do sponzorství!"

,,Nech toho, jsi chytrej! A mohl ses dostat i z jiných důvodů!" řekla jsem naprosto přesvědčeně. 

,,Dobře, ale rozhodl jsem se... Nepůjdu příští rok na vejšku. Prostě si dám rok pauzu... Teď se o tom s otcem hádám," pokrčil klidně rameny.

,,Přeju ti to," zašeptala jsem a stiskla mu rameno. Pak jsme chvíli mlčky seděli a nic neříkali.

Zastavili jsme u Jaredova domu a čekali.

,,Ten ani nemůže mít tolik upnutých triček." Musela jsem se nad tím usmát. Vidět Jareda týden ve škole bez mikiny, bylo tak strašně divný a nepřirozený. A hlavně teda vtipný, co se týče škodolibosti.

Jakmile Jared nastoupil, tak jsme s Tedem spustili pokřik jako diváci na stadionu. Nebo banda fanynek na koncertě Justina Biebera.

,,Sklapněte! Pořád vás to baví?"

,,Jsme tvoji nejlepší kámoši, je naše výsada si z tebe dělat legraci," podotkla jsem.

,,Bod pro Scottovou!"

,,Radši jeď!" podotkl Jared.

Vyrazili jsme do školy. Cestou se jako vždy strhla bitva o to, co budeme poslouchat. I když cesta trvala míň než čtvrt hodiny.