Zlatá Pravidla Střední Školy ✔️

-47-

,,Byl bych ti vděčnej, kdybys nedělal žádný blbosti a prostě počkal," dal Ted Jaredovi ruku na rameno. Jared protočil očima.

,,Ahoj, taky jsem tě dneska rád viděl," ušklíbl se na něj podrážděně.

,,Myslím to vážně!" prsknul ještě než vystoupil z auta.

,,Čau," usmála jsem se na něj a mávla.

,,Co vy dva spolu pořád máte?" vyjela jsem hned, jak Jared vyjel od Tedova domu.

,,Nic, neřeš!" mávl nad tím rukou.

Já jsem se nakvašeně podívala z okna.

Měla jsem v plánu celou cestu nemluvit, protože jsem nesnášela, když mě z něčeho vynechávali. Proto jsem taky tehdy já vymyslela pravidlo, že třetí kámoš se nevynechává.

Jared mě ale dobře znal. Pustil mojí oblíbenou písničku a ještě to schválně dal nahlas.

Young od The Chainsmokers

Zavřela jsem oči a snažila se to ignorovat.

Nevydržela jsem to a už při prvním refrénu si tiše odříkávala text. Koutkem oka jsem viděla Jareda, jak spokojeně řídí, usmívá se a taky si odříkává text.

,,Nesnáším tě," pronesla jsem během části, kde se nezpívalo.

,,Já tebe taky Kotě," ušklíbl se.

Když jsem byla dost zticha, tak jsem mohla dokonce slyšet Jaredův zpěv. Nezpíval špatně, ale ani dobře ne.

,,Nesměj se!" podotkl.

,,Když já nemůžu!" řekla jsem a znovu se zasmála.

Zbytek cesty jsme moc nemluvili. Maximálně si sami pro sebe zpívali a smáli se jeden druhýmu. Já jsem totiž při poslouchání písniček běžně tancovala a dělal hovadiny.

Zastavil u mého domu. Ztlumila jsem rádio a podívala se na něj s úšklebkem.

,,Nechce se mi domů, to zas bude něco," podotkla jsem.

,,Tak napiš, jak to dopadlo," usmál se.

Jared se zhluboka nadechl a podíval se někam před sebe do dálky. 

,,Napadlo mě, že bysme mohli po tom basketu v sobotu někam zajít," pokrčil rameny a podíval na mě.

,,Jasně kam?" zeptala jsem se a musela uhnout pohledem. Usmála jsem se a cítila se hrozně trapně.

,,Kluci chtějí zajít někam na pizzu," řekl klidně.

Moje mysl si dala další imaginární facku.

Jak sis něco takovýho mohla myslet?!

,,Jo tak, jestli nebudu mít zaracha, tak určitě půjdu," nuceně jsem se usmála.

Vystoupila jsem a ještě se na něj otočila: ,,Zdar Hansone."

,,Čau Scottová," usmál se. Zavřela jsem dveře a hodlala jít k domu. Byla jsem už skoro u dveří, když Jared vystoupil a zakřičel na mě: ,,Nezapomeň zítra na tu sázku!"

Naštvaně jsem se na něj podívala.

Jared ještě mávnul, a pak konečně odjel.

Opatrně jsem otevřela dveře a snažila se nedělat moc velký hluk. V obýváků nikdo nebyl, což bylo dobrý znamení. Teď jsem se ale vůbec nebyla schopna soustředit na to, co si o tom všem budou myslet rodiče. 

Pořád mi jeli hlavou ty pocity. To jsem si vážně myslela, že mě Jared někam pozve? A proč mě tolik zklamalo, že to tak nemyslel?

,,Už jsi doma?" vykoukl taťka z kuchyně.

Usmála jsem se nervózním úsměvem.

,,Ty jsi dneska doma nějak brzo," vykojilo mě to. Taťka jezdil domů vždy až kolem páté.

,,No, všechno jsme měli hotový, takže jsme to zabalili dřív," pokrčil taťka rameny.

Měla jsem v plánu si jít dát věci do pokoje, ale zastavil mě mamčin pohled. Zrovna vyšla taky z kuchyně.

,,Ahoj," usmála jsem se.

,,Kde jsi byla?" zeptala se nijakým tónem.

,,No, u Jareda..." zašeptala jsem.

,,Promluvíme si?" zvedla jedno obočí. Následovala jsem ji do kuchyně. Taťka šel s námi. Všichni jsme se posadili ke stolu.

,,Vysvětlíš mi, co se tam dělo?" začal taťka. Pořád mluvili nijakým tónem. Oba dva...

,,Pár lidí ze školy nesouhlasilo s tím, co se ve škole poslední dobou děje... Jak určitě víte, tak ředitel najal detektiva," při posledním slově jsem protočila očima.

,,Slyšeli jsme... Je to jeho syn, že?" skočil mi do toho taťka. Ušklíbla jsem se a přikývla.

,,No, a ten chlap prostě zasahuje do soukromí studentů. Prohledávají se skříňky, zkoumá vztahy ve třídách, vyslýchá studenty a tak. No a prostě studenti, nejvíce z maturitního ročníku, se dohodli, že uspořádají protest proti tomuhle a zakázání pravidel."

,,Ředitel chtěl zakázat pravidla?" zvedl taťka obočí ,,Já myslel, že chtěl jen najít autory?"

,,No, tohle já moc nechápu... On si asi myslí, že když se odhalí, kdo to tehdy napsal, tak to všichni přestanou dodržovat... Vy jste ten papír viděli, víte, že ty pravidla jsou naprostá blbost!" 

,,No, když to vezmeš z jedné strany, tak je to docela i legrační," podotkl taťka. Mamka pořád ještě nic neřekla. Byla jsem ráda, že tu se mnou byl i on. Dokázal to nějak zlehčit.

,,No, všichni si stoupli před školu a měli transparenty, ale nic jinýho nedělali, prostě byli před školou a stávkovali..."

,,A jak se to mohlo takhle zvrhnout?" zeptala se mamka konečně.

,,Já nevím, v tu dobu jsem tam nebyla," řekla jsem upřímně.

,,A kde jsi byla?" zvedl taťka obočí.

,,Nebavilo mě to tam. Nechtěla jsem se do toho zapojovat a už vůbec jsem nechtěla stávkovat. Je to naprostá blbost a nevím, čemu tím pomůžou!" prohlásila jsem trochu uraženě.

,,Ale kde jsi byla zlato?" zeptala se mamka příkře.

,,No, s Jaredem jsme šli pryč. Rozbitým oknem jsme se dostali do školy, kde jsme si jen sedli a povídali si... Jenomže nás tam nachytal učitel a my museli utéct... No a je dost pravděpodobný, že si ten učitel myslel, že jsme tam dělali bordel a rozbíjeli nábytek, protože v tu chvíli nějací idioti právě tohle dělali," zašeptala jsem nakonec.

Mamka s taťkou na sebe vrhli pohled. Bohužel jsem neviděla jaký.

,,Potom jsme utekli a když jsme přišli už celá situace byla dost vyhrocená. Ředitel už předtím zakazoval nějaké akce, prý zakázal všechny spolky, kroužky a sdružení. Prý měl narážky na různé skupiny studentů, třeba s jinou orientací nebo prej i na holky... No a když zavolal zásahovou službu, šlo to jen a jen z kopce."

Nadechla jsem se.

,,Všichni začali panikařit a být ještě víc naštvaní... Začali házet věci po škole, po policistech a po učitelích. No potom na nás začali stříkat vodu, abychom se uklidnili... Pak někteří studenti, bůh ví odkud, vzali barvy a začali je házet po škole, což se jim nepovedlo, a proto je půlka lidí barevná... Pak jsme si všichni museli sednout na zem a opustit spořádaně školní pozemky..."

Mamka s taťkou se nadechli a oba dost dlouho přemýšleli.

,,Jste po škole?" zeptala se mamka.

,,Jo, celej měsíc a máme, jak už jsem říkala, zakázaný všechny akce a tak... Ředitel o dalším postupu bude mluvit se školní radou," pokrčila jsem rameny.

,,Dobře, jestli je to doopravdy tak, jak říkáš... Tak se rozhodneme o trestu až někdy později," přiznal taťka upřímně.